Crescendo přepychu. Newyorská Met má 50 let

  1. 1
  2. 2

Historie
V roce 1880 se skupina bohatých podnikatelů rozhodla založit Metropolitan Opera Company. Tito muži byli příslušníky starých majetných rodů považováni za „nouveaux riches“ a už nechtěli být jen přehlíženi v Academy of Music, což bylo centrum společenských aktivit newyorské elity, do jehož nejprestižnějších lóží jim byl odepřen přístup. Rozhodli se tedy, že si zřídí vlastní divadlo. 22. října 1883 Metropolitní opera otevřela své brány (a Academy of Music následně v roce 1886 přerušila veškeré své hudební aktivity!) Toto první divadlo (dnes nazývané „Old Met“) stálo na Broadwayi mezi 39. a 40. ulicí a jeho rozměry byly impozantní: 3.849 míst, z toho 224 pro stojící diváky. Akustika a dekorace sklidily jednoznačně pozitivní reakce. V prvních sezonách byly všechny opery uváděny v italštině včetně Carmen a Lohengrina; později převzala nadvládu němčina (včetně Fausta či Aidy…). V dalších letech už se opery začaly hrát ve svých původních jazycích. Od samých začátků byly v Met slyšet největší hlasy své doby: a tak tomu je v podstatě bez přerušení až do dnešních dnů. Stará Met fungovala až do 16. dubna 1966 – ten den se konalo poslední galapředstavení před zbořením v roce 1967.

Stará budova Metropolitní opery New York (foto archiv)
Stará budova Metropolitní opery New York – 1966 (foto archiv)

V současnosti je Metropolitní opera situována v Lincolnově centru. Hlediště pojme 3.975 operních diváků, 175 míst je k stání (u baletů je to ještě o 35 míst navíc). Navzdory prakticky stejné kapacitě má nová Met šestkrát větší plochu. Nová budova byla otevřena 16. září 1966, a to světovou premiérou opery Antony and Cleopatra Samuela Barbera.

Met byla vždy na špičce v oblasti nových technologií – vysílání a přenosů. K prvním pokusům v tomto směru došlo už v roce 1910 (telefonní linkou; jednalo se o dvě dějství Tosky se Scottim a část opery Pagliacci s Carusem). První rozhlasová vysílání se odehrála roku 1931 (Hansel und Gretel): jejich cílem bylo přilákat nové publikum v letech hospodářského útlumu. Vysílaly se delší úryvky z oper a 11. března 1933 mohli posluchači konečně vyslechnout kompletní dílo: Tristana a Isoldu s Fridou Leider a Lauritzem Melchiorem. Od prosince 1940 firma Texaco sponzorovala přímé přenosy (každoročně dvacet sobotních odpoledních vysílání od října do května). Tato spolupráce trvala až do roku 2004 a Texaco poté nahradila skupina sponzorů. Přenosy mohli později sledovat i diváci v Evropě a od roku 1990 prakticky na celém světě.

Metropolitní opera spustila v roce 2006 svůj vlastní satelitní program na Sirius XM Radio: vždy tři představení probíhají v přímém přenosu a zbytek vysílání zaplní archivní záznamy. Stovky nahrávek jsou také k dispozici na Met Opera on Demand (pro PC a iPad).

První televizní vysílání proběhlo v roce 1948 – Otello s Ramonem Vinayem, Licií Albanese a Leonardem Warrenem. Na začátku padesátých let dvacátého století se konaly přenosy do kinosálů. Po období experimentování Met zahájila pravidelné televizní vysílání – prvním pořadem byl v roce 1977 přenos opery La Bohème s Renatou Scotto a Lucianem Pavarottim. Od roku 2006 přešla Met na HD a každý rok vysílá přímé přenosy do partnerských kinosálů. Tento program má obrovský úspěch, prodaných vstupenek je mnohem víc, než se prodá přímo do samotné Met.

Na konci osmdesátých let dvacátého století se začaly používat titulky a v roce 1995 Met spustila svůj vlastní systém, Met Titles. Met také uvedla na trh software Tessitura, což je marketingová aplikace pro diváky a sponzory, kterou Metropolitní opera vyvinula pro své vlastní potřeby a která je v současnosti využívána více než 200 firmami po celém světě.

hlediště Metropolitní opery New York (foto archiv)
Hlediště Metropolitní opery New York (foto archiv)

První uvedená opera v Met
Gounodův Faust, 22. listopadu 1883, v italské verzi

Význačné inscenace v Met
světová premiéra La Fanciulla del West (Puccini), 1910
světová premiéra Madame Sans-Gêne (Giordano), 1915
světová premiéra Goyescas (Granados), 1916
světová premiéra Il Trittico (Puccini), 1918
světová premiéra Vanessa (Barber), 1958
světová premiéra The Ghosts of Versailles (Corigliano), 1991
světová premiéra The Voyage (Glass), 1992
světová premiéra The Great Gatsby (Harbison), 1999
světová premiéra An American Tragedy (Picker), 2005
světová premiéra The First Emperor (Dun), 2006

Množství „amerických premiér“, uvedených v Metropolitní opeře v prvních letech, je dokladem různorodosti jejího repertoáru a prozíravosti ve výběru. Uveďme si několik z nich: La Gioconda (1883), Die Walküre (1885) a v následujících letech zbytek celého Ringu, Die Meistersinger von Nürnberg (1886), Tristan und Isolde (1886), Werther (1894), Parsifal (1903, první uvedení mimo Bayreuth), Fedora (1906), La Damnation de Faust (1906), Salome (1907), La Dame de Pique (1910), Ariane et Barbe-Bleue (1911), Boris Godunov (1913), Der Rosenkavalier (1913), Marouf (1917), Die tote Stadt (1921), Jenůfa (1924) a další.

(Přeložila Kateřina Bodnárová, redakčně kráceno)

foyer Metropolitní opery New York (foto archiv)
Foyer Metropolitní opery New York (foto archiv)


V Metropolitní opeře zanechali nesmazatelnou stopu i pěvci českého původu
Jejich seznam je úctyhodný. Slavná Ema Destinnová například prosadila v Americe Bedřicha Smetanu, Karel Burian byl mnohdy oceňován více než jeho současník Caruso. Jarmila Novotná zase zpívala ve čtyřicátých letech při prvním pravidelném sobotním rozhlasovém vysílání z Met. Tři roky zde hostovala také Ludmila Dvořáková, zpívala zde Eva Urbanová či Eva Randová. V roce 2003 v Met debutovala mezzosopranistka Magdalena Kožená a o rok později dirigent Jiří Bělohlávek. Loni na scéně Met debutoval basbarytonista Adam Plachetka. Prvním hudebním ředitelem Metropolitní opery se stal světově proslulý český dirigent Rafael Kubelík, a to v sezoně 1973-1974, kdy funkce vznikla (hned po něm úřad hudebního ředitele převzal James Levine, který zároveň v letech 1986-2004 vykonával funkci uměleckého ředitele newyorské scény). O českých a také slovenských umělcích v newyorské Metropolitní opeře jsme psali před časem zde.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
leonora3

Dovolim si malu poznamku k oblubenemu repertoaru v Met a poznamke, ze ‘romanticke belcanto sa casto nevyskytuje’. I ked velky priestor Met k produkciam belcantovych opier nie je idealny, myslim, ze opak je pravdou. Minulu sezonu Met uviedla celkom 7 opier belcanta (dve z nich v premiere): celu tudorovsku trilogiu (Annu Bolenu, Mariu Stuardu, Roberta Devereux),Elixir lasky, Dona Pasquale, La Donna del Lago, Barbiera zo Sevilly. Nehladala som v oficialnych zdrojoch a neporovnavala som to s inymi vyznamnymi opernymi scenami, ale myslim, ze je to dost vynimocne. Nehovoriac o vynimocnosti a krase tychto produkcii zo solistickym obsadenim z rise snov!