Csilla Boross: Do Plzně se ráda vracím

Čtenáři možná vědí, že s českými divadly spolupracujete poměrně často – zpívala jste v pražském i brněnském Národním divadle, ve Státní opeře v Praze, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, na Loketském kulturním létě… Máte k Česku blízký vztah?
Vystupovala jsem i v Ostravě, Litomyšli atd. Ano, samozřejmě. V roce 2008 jsem v Brně našla nový hudební domov, kde jsem měla pocit, že mě lidé uznávají a že mě mají rádi. Za takových okolností se zpěvačka rozvíjí a zdokonaluje, což znamená, že ze sebe dokáže vydat to nejlepší. Své hudební rodině v Čechách a na Moravě jsem nesmírně vděčná.

Jak jste se poprvé do Česka dostala? Jak vzpomínáte například na vystupování v představeních Janáčkovy opery brněnského Národního divadla, kde jste ztvárnila spoustu významných rolí (titulní roli ve Verdiho Aidě, Taťánu v Čajkovského Evženu Oněginovi, Abigail ve Verdiho Nabuccovi a zejména Cio-Cio-San v Pucciniho Madama Butterfly, Violettu v La traviatě, Lady Macbeth, Tosku, Venuši…)?
Přišla jsem sem proto, že podmínky, o kterých jsem se zmínila, jsem doma postrádala. Měla jsem takovou chuť do práce, že jsem kvůli tomu byla ochotná opustit vlast, takže jsem se zúčastnila konkurzu v Janáčkově divadle, jehož šéf pan Tomáš Hanus mě ihned přijal jako primadonu. Vzpomínám si, jak jsem dlouhá léta trávila v divadle i noci. Do půlnoci jsem cvičila a snažila jsem se neustále zdokonalovat. Všechna ta představení pro mě samozřejmě byla debutová. A všechna byla nádherná. Dodnes si myslím, že jsem měla opravdu štěstí, když jsem v Brně dostala příležitost naučit se všechno, co se týká vystupování na pódiu.

Jako členka Janáčkovy opery jste v roce 2009 získala Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v Madama Butterfly. Co to pro vás znamenalo tehdy a co to pro vás znamená dnes? Jak vzpomínáte na oceněnou roli Cio-Cio-San?
Získání této ceny představovalo výjimečný okamžik mého života. Do role Cio-Cio San jsem se ihned zamilovala. Její barvy, její mnohé tváře, její odvaha a oběť – to vše umožňuje ztvárnit ji jako výraznou ženskou roli.

Když jsem tehdy šla na slavnostní udílení Cen Thálie, měla jsem v duši naprostý klid. Byla jsem si jistá, že cenu nedostanu. Ale asi dvě minuty před vyhlášením mě napadlo, co kdyby? Nepřipravila jsem si žádnou řeč, moje znalosti češtiny byly tenkrát celkem mizerné… a ocenění jsem získala! Měla jsem pocit obrovského štěstí a vděčnosti. Byl to příjemný šok. Tu roli budu zase brzy zpívat. Už se nemůžu dočkat!

Když jste obdržela Cenu Thálie, poděkovala jste svým rodičům za to, že vám „dali silný charakter“. Byli rodiče hudebníci? Vyrůstala jste v hudebním prostředí?
Ne, rodiče hudebníci nebyli, ale vyrůstala jsem v celkem pestrém kulturním prostředí. A ještě když jsem byla v útlém věku pouhých dvou let, rodiče poznali, že mám k hudbě mimořádný vztah. Začala jsem hrát na klavír a vystudovala jsem učitelství klavíru a komorní hru.

Chtěla jste se tedy původně stát klavíristkou? Jak jste se dostala ke zpěvu a jaká byla vaše cesta ke kariéře sólové operní pěvkyně?
Ano, dlouho jsem chtěla být klavíristkou. Hra na piano byla mým mateřským jazykem. Měla jsem za to, že být klavíristkou je cosi velice seriózního, zatímco zpěv mi připadal až příliš snadný. Teď samozřejmě vím, že tomu tak není. Zpěv je velice komplexní záležitost. Ale tenkrát jsem byla ještě dítě. Piano bylo mým nejlepším kamarádem, takže když si ostatní děti hrály na zemi, já jsem dlouhé hodiny cvičila na klavír. Při zpěvu jsem ale vždycky měla pocit čehosi zvláštního, co v lidech při poslechu vybudilo určitou reakci. Za studií jsem měla to štěstí, že jsem získávala zkušenosti jako učitelka i jako pěvkyně oratorií. Zpívala jsem spoustu kantát, pašijí a dalších chrámových skladeb od Bacha, Händela, Mozarta, Mendelssohna či Beethovena, ale pak mě chytila OPERA. Láska je láska. Když jsem tedy dokončila magisterská studia zpěvu na Lizstově hudební akademii, vzali mě do Maďarské státní opery. Život začal!

Jak často vás vaši příznivci mohou slyšet v Česku?  Spolupracujete ještě s českými operními domy a plánujete zde další projekty?
Brno je stále mým domovem, kam mě zvou na hostování, ale bohužel není vždy snadné najít termíny, které se nekříží s mým nabitým programem v zahraničí. Moc ráda bych zase zpívala i v Praze, tak uvidíme, co budoucnost přinese.

Osmadvacátého června zazpíváte na plzeňské Noci s operou. Máte ráda vystoupení pod širým nebem?
Je to jiné než v kamenném divadle. Venku se zvuk nešíří tak jako v uzavřeném prostoru. Také záleží na tom, jestli potřebujete mikroport – pokud ne, pak se mi to moc líbí, protože mám ráda velké prostory, kde se můj hlas nese vzduchem. To je pak radost. Pan Tomáš Pilař patří k dnešním nejlepším režisérům a do Plzně se velmi ráda vracím.

Děkujeme za rozhovor!

Csilla Boross vystudovala hru na klavír a posléze zpěv na Akademii hudby Ference Liszta pod vedením Judit Németh, Boldizsára Keönche, Ilony Tokody a Gabrielly Imre. Zúčastnila se také několika mistrovských kurzů například u Ileany Cotrubas, Waltera C. Moora, Istvána Gátiho, Ralfa Döringa, Anny Reynolds a Renata Brusona.
Kariéru začala jako koloraturní sopranistka, kdy nastudovala party Konstance (Únos ze serailu), Gildy (Rigoletto), Violetty (La traviata), Kleopatry (Julius Caesar) a další. V současné době se věnuje spíše dramatickému oboru. Do jejího repertoáru patří například Donna Anna (Don Giovanni), Cio-Cio-San (Madama Butterfly), Taťána (Eugen Oněgin), Tosca, Venuše (Tannhäuser), Aida, Adriana Lecouvreur či Lady Macbeth, nebo z českého repertoáru Janáčkova Jenůfa (Její pastorkyňa) a Káťa Kabanová. V sezoně 2008/2009 se Scilla Boross představila jako Tosca (Národní divadlo v Szegedu, Státní opera Praha), Violetta (ND Brno), Donna Anna (Stavovské divadlo v Praze), Taťána (ND Brno), Venuše (Maďarská státní opera, Japonsko) a Lady Macbeth (ND Brno). V sezoně 2009/2010 zpívala Fiordiligi v Così fan tutte a Elettru v Idomeneovi (Národní divadlo v Praze) a Aidu v nové inscenaci Národního divadla v Brně. V sezoně 2010/2011 hostovala v Teatro Verdi v Trieste (Violetta), Opera Palm Beach (Abigail v Nabuccovi), v Teatro Comunale v Modeně (Lady Macbeth), v Teatro dell’Opera di Roma (Abigail, pod taktovkou Riccarda Mutiho), v Montpellier (Manon Lescaut) aj. V červenci a srpnu 2011 zpívala Tosku v provedení Teatro dell’Opera di Roma v Caracallových lázních. V dubnu a květnu 2012 zpívala roli Abigaille ve Washingtonské národní opeře (režie Thaddeus Strassberger. Za ztvárnění titulní role v Madama Butterfly na jevišti Janáčkovy opery Národního divadla v Brně získala prestižní cenu Thálie 2009.