Cvičíme s Leilou aneb Diana Damrau září v Lovcích perel ve Vídni

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tradice francouzské opery-baletu inspirovaly i Alberta Roussela ke skvělé opeře Padmâvatî (Paříž 1923), která už ovšem vznikla za libretistické spolupráce předního francouzského orientalisty Louise Laloye, částečně podle původních indických pramenů a jejich tehdejší vědecké interpretace. Samostatnou kapitolu v ukotvování indického prostředí na divadelní scéně pak výrazně ovlivnily prvé překlady indické klasické literatury do národních jazyků. Příkladem mohou být zhudebňování Kalidásova staroindického dramatu Sakuntala. Franz Schubert intenzivně pracoval na opeře Sakontala kolem roku 1820, bohužel opera zůstala jako mnoho jiných Schubertových jevištních děl nedokončená a rekonstruovaná byla provedena až v naší době. O opeře na tento námět opakovaně uvažoval i Robert Schumann. Dvě německá zhudebnění Kalidásova textu vyšla již z nového překladu, a to jako Sakuntala Felixe von Weingartnera (Výmar 1884) a Urvasi Wilhelma Kienzla (Drážďany 1886). Námět byl úspěšný i jako balet Luciena Petipy (Sacountala, 1858).

Nejslavnějšího zhudebnění se ale látka dočkala ve zpracování, a to hned dvojím, Franca Alfana (La legenda di Sakuntala, Bologna 1921, a po nešťastné ztrátě partitury v nové verzi Sakuntala, Řím 1952). Právě úspěch první verze, kterou Puccini osobně vysoce oceňoval a dílo samo vedle jeho Turandot představuje přední dílo poveristické pohádkové opery v žánrovém exotickém koloritu, vedly k volbě Franca Alfana jako dokončovatele Pucciniho poslední opery. Drobnou českou stopu v percepci Indie na operním jevišti zanechává opereta Indická princezna Karla Bendla (Praha 1877) s podprůměrným libretem, snažícím se napodobit duchaplnost pařížských offenbachiád, a především nedoceněná opera Karla Ostrčila Kunálovy oči (Praha 1908).

Libreto Lovců perel je společným dílem dvou renomovaných francouzských libretistů. Známější z nich Michel Carré, také dobově úspěšný dramatik, proslavený jako Gounodův stálý spolupracovník.Vytvořil nebo spoluvytvořil pro něho osm libret, mezi nimi i pro díla nejznámější, jako jsou opery Faust, Mireille a Romeo a Julie. Dále napsal i libreta pro Ambroiseho Thomase (například Mignon, Hamlet a další), Meyerbeera, Massého, pro několik operet Jacquese Offenbacha a také pro jeho operu Hoffmannovy povídky. Spoluautorsky se podílel na zmiňované Davidově opeře Lalla-Roukh, která vznikla těsně před Bizetovou operou. Druhým autorem byl Eugéne Cormon, zavedený libretista pro komické opery a lehčí operetní žánr skladatelů jako Auber, Geveart, Grisar, Maillart. Ani jemu nebylo pseudoexotické prostředí cizí, mimo jiné vymyslel námět k Offenbachově opeře-comique Robinson Crusoé (Paříž 1867). Libreto obou autorů nabídl mladému (čtyřiadvacetiletému!) skladateli ředitel Theatre–Lyrique v Paříži Léon Carvalho. Jak bylo v tehdejší libretistické a divadelní praxi běžné, nic v textové složce nemuselo být konečné. A to ani prostředí, nějaký čas se vážně uvažovalo, že celý děj opery se přenese do Mexika. Problémový se skladateli jevil především závěr opery, a rozuzlení zápletky je dodnes velkým dilematem pro inscenátory. Ale libreto, přes zdánlivou jednoduchost, vykazuje zajímavou strukturu a řeší několik zásadních problémů.

Přes pouhé čtyři sólistické party opera vyžaduje též sbor na vysoké interpretační úrovni. Vcelku obehraná zápletka milostného trojúhelníku – žena mezi dvěma muži – je vsazena do prostředí přírodního národa s vlastními rodovými a náboženskými pravidly. Už úvodní sborová scéna nás uvádí do socio-kulturního uspořádání, ve kterém významnou roli hrají magické rituály i postavení kněžky, jež musí být samozřejmě panna. (Možné) porušení panenského slibu kněžky nacházíme jako hybný moment zápletky i ve významných starších operních dílech jako byla Spontiniho La vestale (1807) nebo v Belliniho Normě (1831). Jako u řady primitivních kultur a pak i v křesťanství má panenství význam jako symbol čistoty a spirituálního spojení s bohem. Všechny tři hlavní charaktery jsou postaveny před volbu, a všechny vlastně selhávají v preferenci dosažení lidského osobního dobra před společenským cílem. Nadir porušuje přísahu bratrství k Zurgovi, kněžka Leila porušuje svou úmluvu s božstvem, kterému slíbila sloužit, a král Zurga porušuje přísahu svému lidu, kterému slíbil spravedlivou vládu v souladu s náboženstvím. Láska a přátelství tak hořce vítězí nad společenskými úmluvami, aby konečné následky nesl Zurga, který oba zajaté milence velkodušně osvobodí, vědom si následků svého činu pro svoji osobu. Téma vymknutí se řádu (a konvenci chování) i zdůraznění nezávislosti lásky se důrazně rozvinulo až v Bizetově Carmen (Paříž 1875). Libreto ovšem nepřevyšuje běžnou francouzskou libretistiku dané epochy, byť Paříž byla právě líheň nejzdatnějších „řemeslníků“ operních libret na svět.

Hlavním kvalitou díla se stala především Bizetova hudba. Jako operní skladatel během své kariéry vždy vyhledával cizí nebo exotické.Již první díla na pomezí opery a operety se odehrávají v italské Padově a Španělsku (Le Docteur Miracle a Don Procopio) a jsou zpracované podle starších literárních předloh. Lovci perel jsou lokalizovány na Cejlon, Iwan IV. (Ivan Le Terrible), provedený až posmrtně (1951) pak v Rusku šestnáctého století. La jolie Fille de Perth (Kráska z Perthu) podle románové předlohy se odehrává ve skotském Perthu. Půvabná a hudebně svěží jednoaktovka Djamileh podle Příběhů tisíce a jedné noci je přenesena do Káhiry, ale do devatenáctého století. A světově známá Carmen v souladu s předlohou se děje v Seville a okolí kolem roku 1820. Poslední Bizetovo operní drama Noé, uvedené též posmrtně, zpracovává biblický námět. S výjimkou Carmen, ve které jsou použity četně španělské rytmy i formy, Bizetův vztah k exotice se nezakládal na nějakém hlubokém studiu mimoevropských a nebo mimofrancouzských hudebních kultur.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Les pêcheurs de perles (Theater an der Wien)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Děkuji recenzentovi za skvělou recenzi – hlavně co se týče obšírného přehledu uplatnění orientálních látek v operách i baletech – je to nesmírně poučné čtení. Inscenaci Lovců perel jsem také shlédl, ztotožňuji se s názorem recenzenta – režijní pojetí inscenace jako “reality show” pro diváky u televizních obrazovek dokonale fungovalo, použitý princip se neomrzel, naopak v druhé polovině představení ještě gradoval. Jak uvádí recenzent, romantický duch opery v této režii ovšem zcela zmizel a ve stejném (neromantizujícím) duchu byly vedeny i jednotlivé zpěvní linky – takže čistě rozhlasový poslech přenosu z Theater an der Wien (sobota 22.10.2014 ORF 1) možná… Číst vice »