Daishin Kashimoto: Zážitek z hraní je nejlepší tehdy, když se jeho součástí stane i publikum

  1. 1
  2. 2

Ne… (smích), to je spíš náhoda. Je to vtipné, on nikdy nenavrhoval, abych se o tu pozici ucházel. Když jsem se sám přihlásil na konkurz, tak mě samozřejmě velmi podporoval. Ale osobně bych řekl, že ho nikdy nenapadlo, že bych mohl být tím správným kandidátem na takové místo (smích). Jednoduše proto, že jsem neměl s orchestry moc zkušeností. Hrál jsem vlastně do té doby jen ve školních orchestrech, ani jsem o orchestrální hraní před tím moc nejevil zájem, takže mě do toho netlačil. Nikdy mi nedal v tomto směru nějakou rozhodující radu, byl spíš pro to, abych hrál a vyvíjel se přirozeně, abych šel za tím, co já sám chci. A myslím, že to je ta jediná možná cesta, jak být přesvědčivý i pro publikum.

Daishin Kashimoto_(foto Daisuke Akita)

Jaký zážitek s Berlínskou filharmonií je pro vás nezapomenutelný?

Možná situace, kdy jsem přišel pozdě na zkoušku… (smích). Zrovna jsme nahrávali, bylo to hrozně trapné. To je něco, co bych neměl nikdy zapomenout. Ale jinak je mnoho momentů, které se mi vryly do paměti. Krásné i bolestivé okamžiky… Když cítíte, že něco opravdu dohromady pracuje, že to do sebe zapadá jako lego a cítíte, že to tak funguje i s publikem a že ta energie mezi orchestrem a posluchači pulzuje tam a zpátky, to jsou ty nejlepší okamžiky. Pamatuji si samozřejmě také mnoho skvělých míst, kde jsme hráli, bylo pro mě například velkým zážitkem navštívit Taiwan, kde naše vystoupení bylo hodně energické, nebo Austrálii, to bylo fantastické. Také je mnoho menších sálů, třeba v jednom malém městě v Norsku, kde jsem při koncertě pocítil jakési pouto mezi publikem a orchestrem. Je to velmi specifický pocit, nedá se moc popsat slovy, ale je úžasný.

Vnímáte to stejně, i když hrajete sólově?

Ano, to vlastně není takový rozdíl, jestli hrajete sólově, v orchestru nebo třeba v nějakém komorním ansámblu. Pořád jste součástí nějakého většího celku a nejlepší zážitek je, když se jeho součástí stane i publikum, když se naladí přesně na tu samou vlnu a cítíte, že vás s těmi lidmi něco spojuje.

Jaký sólový repertoár vám nejlépe vyhovuje?

O tom by mělo rozhodnout spíš publikum. Samozřejmě mě vždycky lákal velký romantický repertoár, ale dokážu si užít mnoho různých věcí, třeba Mozarta nebo barokní repertoár.

Ve dnech 19. a 20. prosince se chystáte přijet do Prahy a zahrát s orchestrem FOK pod taktovkou Pietari Inkinena Saint-Saënsův Třetí houslový concert. Proč jste si vybral zrovna Saint-Saënse?

Je to krásný kus a je mi líto, že se v poslední době moc nehraje. Ale je to naprosto nádherná a velmi romantická hudba, výborně se podle mě hodí k předvánoční atmosféře. Obsahuje krásné melodie i harmonie a myslím, že si zaslouží, aby se hrála častěji. Doufám, že tomuto koncertu lidi propadnou stejně jako já.

S Pietari Inkinenem jste už společně koncertovali. Kdy a kde jste se poprvé setkali?

Byli jsme s Pietari Inkinenem spolužáci v houslové třídě Zakhara Brona, to už je dlouhá doba, skoro dvacet let zpátky. Jako kolegové jsme se poprvé potkali na společném koncertě v Japonsku, hrál jsem s japonským orchestrem Sibeliův Houslový koncert, on dirigoval, bylo to skvělé.

Daishin Kashimoto, Pietari Inkinen, FOK (foto Petr Dyrc)

V lednu 2019 jedete s Pietarim do Japonska znovu, tentokrát budete hrát a s Pražskými symfoniky. Co od toho zájezdu očekáváte? Navštívíte stejná místa?

Většinu těch míst už znám, na konci zájezdu nás čeká jedno město, které bude nové – tedy alespoň pro mě. Ale v Japonsku je to všude skvělé, těším se na ty nádherné koncertní sály, které tam všude mají. Japonské publikum je velmi disciplinované, vzdělané, je pro mě vždycky velké potěšení pro ně hrát. A s Pietarim, kterého znám tak dlouho, pro mě ten zájezd bude opravdu příjemný, těším se. V Japonsku v té době doufám navíc nebude taková zima jako tady v Evropě. Myslím, že přijedu zpátky šťastný a nabitý energií.

Jste světově uznávaný sólista, hodně cestujete, přitom jste koncertní mistr Berlínské filharmonie a také komorní hráč. Jak se dají skloubit dohromady všechny tyto aktivity?

Je to vždy otázka, jak si člověk dokáže zorganizovat svůj čas a rozložit svoji energii. Mě naštěstí všechny ty činnosti baví a cítím, že opravdu potřebuji každý z těchto aspektů svého profesního života. Když hraji v orchestru, cítím, že občas potřebuji změnit pohled a zahrát si něco komorního. Nebo sólově. Teď když se připravuji na turné do Japonska jako sólista se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, už vím, že až turné skončí, tak zase rád sednu ke svému pultu v orchestru. Ty změny mi vždy dodají rovnováhu, kterou potřebuji.

Zpět k Praze. Přijedete těsně před Vánoci. Jak vlastně obvykle trávíte Vánoce? Slavíte je podle evropských tradic?

V Japonsku se Vánoce samozřejmě neslaví, nemáme tam křesťanské svátky, je to běžný pracovní den. Ale tím, že už tak dlouho žiju v Německu, tak slavím Vánoce normálně v evropském stylu. Máme stromeček, dárky, jako všude… Není to takový rozdíl, že budu před Vánoci v Praze. Vánoční Praha je samozřejmě nádherná – jednou jsem v ní byl, už bylo sice po Vánocích, ale sněžilo, to byla teprve podívaná! Nevím, jestli tentokrát bude zrovna sněžit, ale i tak se těším na tu atmosféru. Na Štědrý den pak budu se svou rodinou, mám rád klid a pohodu, hodně čokolády a rád si dám dobré víno. Těším se i na koledy, to jsou písně, které se nikdy neoposlouchají!

Děkuji za odpovědi.

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na