Dal jsem jim srdce, ale bylo to jen málo opětováno. Někdejší šéfdirigent České filharmonie Ashkenazy slaví osmdesátiny

Proslavil se jako neobyčejný klavírista, dlouhá léta ale vystupuje i s dirigentskou taktovkou. Klavírista a dirigent ruského původu Vladimir Ashkenazy pokračuje v tradici ruských hudebních světoběžníků typu Sergeje Rachmaninova. Bezmála tři desítky let stál v čele špičkových ansámblů včetně České filharmonie (1998-2003). Ve čtvrtek oslaví osmdesátiny.

Důležitější než efektní bravura je pro Ashkenazyho vystižení vnitřního hudebního sdělení každé skladby a každého autora. Jako klavírista a dirigent má široký záběr, i když základem jeho klavírního repertoáru zůstala díla moderních ruských autorů Rachmaninova, Prokofjeva či Skrjabina. Jako dirigent vychází rovněž z hudby ruských klasiků, silný je ale i v interpretaci Chopina, Beethovena nebo Mozarta a dalších autorů.

Hudební profesi dirigenta, v níž se Ashkenazy prosazoval od osmdesátých let, se učil pouze praxí u vynikajících dirigentských osobností a dobré rady mu udělil například Herbert von Karajan. Od konce osmdesátých let dirigoval Vladimir Ashkenazy Královský filharmonický orchestr v Londýně, Berlínský rozhlasový symfonický orchestr a další prestižní hudební tělesa. V letech 2009-2013 byl hlavním dirigentem Sydneyského symfonického orchestru.

V Praze Ashkenazy poprvé dirigoval a zároveň na klavír hrál Beethovenův 4. klavírní koncert na Pražském jaru 1988, v roce 1993 měl klavírní recitál ve prospěch Nadace Václava Havla pro obnovu Pražského hradu.

V únoru 1996 poprvé ozdobil České filharmonii její jubilejní stou sezonu klavírním recitálem z děl Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina. Nabídku na funkci šéfdirigenta prvního českého orchestru dostal Ashkenazy na jaře 1997 a bez váhání ji přijal. Ukončil tak dvouleté bezvládí po odchodu Gerda Albrechta. U České filharmonie působil od ledna 1998 do léta 2003.

Pražské angažmá však pro něj asi nebylo nejšťastnější. “Dal jsem jim celé svoje srdce, ale mám velice silný pocit, že to bylo jen velmi málo opětováno,” svěřil se umělec v dubnu 2003 v týdeníku The Prague Post.

Klavírními dispozicemi udivoval Vladimir Ashkenazy již od dětství, jako šestiletý provedl v rodném městě Gorkém obdivuhodný Haydnův klavírní koncert. Pochází z rodiny hudebníka a k první učitelce hudby jej prý přivedla matka. Následovala moskevská konzervatoř a dveře do světa špičkových klavíristů otevřela Ashkenazymu varšavská Chopinova soutěž v roce 1955. Rok nato zvítězil v klavírní Soutěži královny Alžběty v Bruselu a v roce 1962 zase v prestižní Čajkovského soutěži v Moskvě.

V té době již pilně koncertoval v Evropě a okouzlil publikum na turné po USA. V roce 1963 opustil rodnou zem a usadil se v Londýně, kde žili rodiče jeho islandské manželky Thorunn Johannsdottir. Vladimir Ashkenazy se s ní oženil v roce 1961 a mají spolu pět dětí, nejstarší syn Vladimír je klavírista a druhorozený Dimitrij hraje na klarinet.

Od roku 1972 má Vladimir Ashkenazy islandské občanství. Tvrdí, že vedle hudby ani nemá žádné vážné vedlejší zájmy, snad kromě fotbalu, který v mládí aktivně hrával. Hudba mu prý dává všechno, co by chtěl umět.