Dalibor Jenis: Vše, co jsem dostával od velkých mistrů, nyní jen posouvám dál

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Takže vy tak trochu i koučujete…
Můžeme to nazvat koučováním, ale já v podstatě to, co jsem dostával od všech velkých mistrů, nyní jen posouvám dál. Většinou to bývají dirigenti, kdo mluví se zpěváky o díle, mluví o dynamice, o zrychleních, zpomaleních, zkrátka o tom, proč to autor chtěl právě takto a co je důležité zdůraznit. Já nejsem tak inteligentní, abych toto všechno věděl z vlastní hlavy, nebo ze studia. Za těch třicet let jsem se to naučil od opravdu vynikajících dirigentů světového rangu, se kterými jsem měl několikrát možnost velmi důkladně a hloubkově pracovat na některých postavách, hlavně verdiovských, a mnohokrát mě překvapilo, co všechno se může nacházet v hloubce původní myšlenky autora díla.

A toto jsou věci, které se u nás sólisté nemají od koho dozvědět, takže já se před nimi nepovyšuji s vědomostmi, které jsem získal, ale chci je předat. Nechci, aby to bylo vnímáno v rovině: „poslouchejte, protože já vás to teď naučím…“ Nepřišel jsem se ukazovat, chci jen pomoci.

Dohlížet na to, aby sólisté zpívali správně, aby technicky byli na vyšší úrovni a aby se odnaučili některé zažité zlozvyky. Hlasová hygiena v ansámblu se vytratila a mnoho sólistů zpívalo po technické stránce ne úplně košer. Pokud se to dlouhodobě zanedbává, tak se negativní efekt násobí, protože člověk se po několika letech nesprávného zpívání jen velmi těžko dostává zpět.

Takže ano, v podstatě je to takové koučování.

Nejen u sólisty by se mělo dbát na hlasovou hygienu, jak je to se sborem?
Hlasového poradce musí mít i sbor. Pan Gurgen Ovsepjan, který to dělal v minulosti, bohužel zemřel. Teď to bude dělat jeho žák, který mu byl téměř jako syn. Alespoň tak ho tedy víceméně všichni vnímají, neboť si velmi dobře rozuměl se svým profesorem a velmi mnoho po něm zdědil – dobré vlastnosti i pedagogické schopnosti, a nakonec i celou jeho třídu na škole. Nyní se tedy bude starat o sbor.

Kdo je to?
Pan Roman Krško, momentálně nastoupil na konzervatoř jako pedagog v bývalé Ovsepjanově třídě. Samozřejmě to bude dělat v součinnosti s hlavním sbormistrem, na kterého je nyní vypsán konkurz.

Máte jakožto umělecký ředitel opery nějakou možnost nebo ambici mluvit i do její dramaturgie?
Ano, určitě.

Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)
Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)

Zajímalo by mě, jakým způsobem ji chcete ovlivňovat. Když jsem mluvil s Peterem Katonou, který je intendantem v Covent Garden a Jonathanem Friendem, uměleckým správcem Metropolitní opery v New Yorku, oba vyjádřili názor, že to, co se hraje v jejich operních domech, vybírají do velké míry sice právě oni, ale repertoár volí podle toho, co chtějí jejich diváci. Mají přesně zjištěno, jaká část chce například belcanto, jaká část Wagnera, jaká modernu. A programová skladba má pak za cíl uspokojit všechny nejvíce relevantní skupiny diváků. Výsledkem je, že dramaturgie vůbec neodpovídá jejich osobnímu vkusu. Budete nad ovlivňováním dramaturgie i vy uvažovat tímto způsobem?
U nás se takto uvažovat nemůže, neboť mezi Covent Garden a SND je velký rozdíl. Cokoliv se oni rozhodnou dělat – ať to bude belcanto, moderna nebo baroko, budou si moci dovolit najmout ty nejlepší z nejlepších zpěváků a zaplatit pěvecké eso, které jim sál vyprodá. Nemluvě o tom, že Londýn je obrovské město s rozvinutým turismem. Lidé, kteří tam přijedou, chtějí většinou vidět Lvího krále a jít se podívat na něco do Covent Garden.

My nejsme tak silní, abychom si mohli říct, že můžeme dělat pro každou diváckou skupinu něco, my na to musíme jít trošku jinak. Musíme vybírat díla na základě toho, co našemu ansámblu nejlépe sedne.

Pro nás je nesmysl dělat řekněme wagnerovský titul jen proto, že si ho chce nějaký pan dirigent u nás zadirigovat, když nemáme hlavní představitele, kteří jsou schopni to zpívat. Právě toto se v minulosti často stávalo a takové inscenace byly pak i velmi brzy staženy. Byly do nich investované velké peníze a ty „vyfučeli do luftu“.

Já si myslím, že když budeme vycházet z naší situace, je velmi důležité v rámci dramaturgie zohledňovat potenciál sólistického ansámblu, jeho sílu a schopnosti a tomu pak přizpůsobovat výběr titulů. Bohužel, takto se to zde dosud vůbec nedělalo.

Dalším kritériem výběru, které je pro nás zajímavé, je zohledňovat skutečnost, zda daný titul byl již u nás uveden.

Je pár titulů i od Verdiho, i od jiných známých skladatelů, které na Slovensku možná ani nikdy nezazněly. Já bych se proto ubíral raději tímto směrem, tedy najít díla, která budou u nás novinkou, ale zároveň adekvátní k tomu typu ansámblu, který zde máme.

Samozřejmě, závisí to i na kondici našich zpěváků. Když máme v ansámblu určitou hlasovou skupinu, která je zastoupena druhou až třetí ligou, tak tam nemůžeme vymyslet titul, kde má tato skupina nebo typ hlasu dominovat. Čili nejprve musíme mít v každé skupině jednoho tahouna.

Ale zatím v této situaci nejsme, tyto věci se nedají vyřešit ze dne na den, ale postupně. Věřím, že se velmi brzy začne zlepšovat i kvalita jednotlivců, které máme v sólistickém ansámblu. A taktéž budeme muset přijmout nějaké nové.

Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)
Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)

Úkolem uměleckého ředitele by mělo být i vyhledávání talentů. Někteří ředitelé sedávají v komisích různých pěveckých soutěží, kde pozorují mladé zpěváky a pokud je někdo dobrý, tak ho oslovují…
Pokud jde o mladé talenty, velmi se snažím vnímat okolí a velmi bych si přál schopné mladé lidi dotáhnout k nám. Včera jsem byl například osloven, zda by se mohli naši studenti dirigování z vysoké školy přijít podívat na zkoušku, zda by mohli asistovat, respektive zda by mohli mít prostor zkusit si zadirigovat ansámblovou zkoušku, možná aranžovanou. Samozřejmě jsem souhlasil.

Také sedávám v porotě při pěveckých soutěžích. To je prostor, kde mohu podchytit mladý talent, který se pro naše divadlo jeví jako perspektivní. Otázkou však je, zda mu pak opravdu umíme zajistit pracovní místo. Protože Vídeňská státní opera, která má roční rozpočet 900 milionů eur, má teoreticky možnost dostat do angažmá perspektivního mladého zpěváka – pokud to nyní přeženu – i za osm tisíc eur měsíčně a přeplatit tak všechny konkurenční nabídky, pokud se rozhodnou, že toho zpěváka opravdu chtějí. My máme problém vůbec vytvořit pracovní místo za základní mzdu. Vše je zde velmi nepružné.

Proto jsem vymyslel systém, který bych pracovně nazval operní líheň. Ve světě se tomu říká také operní studio. V srpnu budeme vyhlašovat konkurz a můžeme přijmout deset nových lidí.

Don Giovanni: Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)
Don Giovanni: Dalibor Jenis (foto Slovenské národné divadlo)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3.5 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments