Další tři inscenace festivalu Opera 2015 – Ostrava, Ústí, Liberec

Výlety páně Broučkovy (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava) – Národní divadlo, 1. února 2015
Výlety páně Broučkovy (Z pražské Vikárky přes Měsíc až k husitům!) se nehrávají příliš často – jednou z příčin je jistě i kontrast Měsíčňanů s husity, který je dosti obtížně překlenutelný. Je to Janáčkův dvojí zcela odlišný, ale přesto nebo právě proto těžko uchopitelný úhel pohledu. Dvojice mladých režisérů, tvořících pod jménem SKUTR, kteří ostravskou inscenaci režírovali, se svým obvyklým scénografem Jakubem Kopeckým vytvořili prostředí pro obě jednoaktovky dosti asymetricky, co se týká dělení jeviště směrem do hloubky. V přední části je vlevo a vpravo lešení pokryté průsvitnou tkaninou, v pozadí nízký domek s prejzovou střechou vyměnitelný například za schodiště. Sbor pijáků z Vikárky zní odtamtud, takže je sotva slyšitelný.

Ze tří Broučků, z nichž jedním je Jaroslav Březina (který by byl „nejbroučkovitější“), zvolili pro festivalové představení svého erbovního Broučka v podání mladého štíhlého živého Mexičana Jorge Garzy, který se se stárnoucím panem domácím Broučkem musí sehrát. Stejně mu nemůžeme věřit, že by mu byl vlastní například výrok: „Potkám-li dívčici, neodolám pokušení vzít ji za kulatou bradu!“, který spíš patří ke stárnoucímu loudilovi.Další problémem je, že účinkujícím není rozumět. Text oper je komplikovaný a možná, že by nebylo špatné alespoň přidat na titulkovací zařízení český text. Mezi výjimky, jimž rozumět je, patří naštěstí sám představitel hlavní role, odpustíme-li mu jeho cizokrajný akcent, a totéž se dá říci i o francouzském Mazalovi / Blankytném / Petříkovi, jímž je Jérôme Billy. On i Málinka / Etherea / Kunka Jany Sibery by mohli být lyrickým, poetickým názvukem, ale na to se v této inscenaci příliš nehraje. Dívčina je to parádivá, nakadeřená rezavá paruka a balonková sukně to jistí. Tento kostým zůstává jí a členkám sboru i u husitů, jen jej pokryjí jakési historické pavučiny (kostýmy Simona Rybáková).

Výrazně na sebe upozornil Martin Šrejma jako Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník znělostí hlasu i srozumitelností textu, také Aleš Jenis (Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý), pozadu nezůstal ani Václav Morys (Malíř / Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů). Zjev Svatopluka Čecha byl v dobrých rukou Ivana Kusnjera a František Zahradníček byl výborným Sakristánem u sv. Víta / Lunoborem / Domšíkem od Zvonu. Pro Janu Sibera není trojrole Málinky, Etherey a Kunky nijak lichotivá, domnívám se však, že na tom má svůj podíl i režijní vedení těchto postav. Nejfrekventovanější postavou na jevišti je němý Pegas / Přízrak Jindřicha Panského, který upoutává pozornost svým odhaleným hrudníkem a dvěma vějíři ze pštrosích per. Ten je ztělesněnou poezií ostravské inscenace. Ještě je tu však milý Číšníček / Zázračné dítě / Žák Martiny Šnytové, který zní zvonkově, alespoň v první části mezi Měsíčňany.Kvalitně vedená orchestrální složka Broučkovi vévodí, byla do detailu připravena Robertem Jindrou. Ale k jejímu úzkému propojení s méně výrazným jevištěm nedochází. Jedou paralelně vedle sebe až do chvíle, kdy husitský sbor vstoupí do hlediště mezi diváky a předvede, co jej naučil jeho výborný sbormistr Jurij Galatenko. Někde tady ta spolupráce inscenačního týmu asi měla začít…

Inscenace byla nastudována z kritické edice Universal Edition Wien/ Editio Moravia UE32434/EM87201, editor Jiří Zahrádka. Druhý závěr II. jednání a Dohra jsou v inscenaci vypuštěny.

Hodnocení autorky recenze: 75 %
***

Tosca (Severočeské divadlo Ústí nad Labem) – Stavovské divadlo, 6. února 2015
O tomto představení se mi píše opravdu nedobře, protože je prvním (a doufejme, že posledním) „propadákem“ festivalu Opera 2015. Ten večer bylo všechno špatně, včetně toho, že na začátku druhého jednání zhaslo světlo v celém divadle, a když se rozsvítilo, chovalo se naprosto svobodně, jak se mu zachtělo. Tma, reflektor na dirigenta, tma, světlo v hledišti, tma… Ve tmě svítily jen svíčky na Scarpiově stole a pan dirigent ujistil vtipně obecenstvo, že: „To není režijní záměr.“ Chvílemi se po „normalizaci“ světelného parku ozývaly do hudby jakési podivné pazvuky. Divadelní skřítkové si zařádili…

Jenomže to, co bylo nepříjemným překvapením, bylo představení samo. Pan dirigent a ředitel Severočeského divadla Miloš Formáček prokázal neuvěřitelné nepochopení pro hudebně dramatickou stavbu Pucciniho Toscy, jíž chyběla součinnost s akcemi probíhajícími na jevišti, ale nejen to. Orchestr hrál na katastrofální úrovni. Právě tak vyzněly i vstupy sboru a zdálo se, že si ústecký operní soubor základní technická zařízení Stavovského divadla ani nevyzkoušel. Avšak zakopaný pes je v samotné nepřipravenosti a nevyrovnanosti inscenace.Ústecká Tosca je postavena na velmi vratkých základech. Mladý a nadějný režisér Tomáš Pilař ve výtvarné spolupráci s Josefem Jelínkem vytvořili prostor, v němž se měly setkávat kostýmy doby Napoleonovy s jakousi jevištní poezií, jíž sice nechyběla obratnost ve svícení, ale všechny ty pohyblivé sochy, dětské příšerky, záměrně přehrávaný kostelník Petra Matuszka, žily svým životem, jakoby bez vztahu s ostatním jevištním děním. Dílo zkázy dovršilo obsazení hlavních postav. Domnívám se, že dát paní Luise Albrecht roli Tosky je stejným omylem, jakým je její obsazení do role Aidy v plzeňském divadle. Její křehký hlas by se do tohoto oboru (alespoň zatím) neměl pouštět. Ale každý svého štěstí strůjcem.

Richard Haan zpíval barona Scarpiu co nejdramatičtěji, a aby toho dosáhl, hodně užíval sprechgesangu. Nikolaj Višňakov Cavaradossiho odzpíval svým charakteristickým silovým způsobem. Co však bylo všem společné, byl neuvěřitelně hysterický (?) způsob, jakým postavy vytvářeli. Toskou probíhalo neustálé nervózní chvění, působila dojmem, že roli v tomto psychickém stavu nemůže dohrát, Scarpia zase vsadil na svou vysokou impozantní postavu a snažil se hrát očima, Cavaradossi zůstával ve svém typickém sošném postavení.Všem se za své nemilosrdné hodnocení omlouvám, ale už jsem se s tak tragickým výsledkem všestranné umělecké snahy dlouho nesetkala.

Hodnocení autorky recenze: 30 %
***

Eva (Divadlo F. X. Šaldy Liberec) – Národní divadlo, 8. února 2015
Jeden z vrcholů festivalu – zážitek. Viděla jsem tuto inscenaci na její premiéře v Liberci, recenzi si můžete přečíst (zde). Představení v Národním divadle jsem sledovala se stejným zaujetím a snad s ještě větším soustředěním, ač větší plocha jeviště a zcela jiné akustické parametry Národního divadla postavily inscenaci do trochu jiného kontextu. Liberecký soubor se předvedl v tom nejlepším světle, ukázal, nakolik je schopný zapnout veškeré své síly, a také svůj smysl pro společné úsilí. Když se vrátím k liberecké premiéře, nemohu si nevšimnout, že inscenace dále vyrostla a usadila se. Nesmírně pozitivní vliv na to mělo jediné obsazení postav, které má své party propracovány do nejmenších detailů. Mešjanovka Jitky Zerhauové si ponechala svou sošnou nadřazenost s rukama za zády, ale přidala výraznější mimiku a výraz. Byla žensky tvrdá, ale nabyla životnějších rysů. Také Mánek (Josef Moravec) v závěru opery, ve chvíli, kdy Evu ponechává jejímu osudu, jako by byl výrazněji podobný své matce – ruce za záda, ztuhlý výraz obličeje, postava sošně, tvrdě vzpřímená, odchází. Po Evině sebevraždě, ve chvíli, kdy její věneček padá na jeviště, Mánek na něj patrně šlápne – jako by vztekle zakopl o jeden z kovových kbelíků. Paní Lívii Vénosové (Eva) bylo lépe rozumět, a navíc přibyly české titulky, kterými jsem si někdy trochu vypomohla. Pavel Vančura zvládl svou roli Rubače výborně a Svatopluk Sem svým obdivuhodným pěveckým i hereckým výkonem inscenaci pevně zarámoval.Orchestr pod vedením Martina Doubravského doslova zpíval, pulzoval, živě dynamicky reagoval, zcela se dirigentovi poddal. Takové spojenectví mezi jevištěm a orchestřištěm, aby pohledal. Včera zažila Foersterova Eva po čtyřiatřiceti letech v Národním divadle své vzkříšení. Možná, že byl pan skladatel někde nedaleko…

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Leoš Janáček:
Výlety páně Broučkovy
Hudební nastudování: Robert Jindra
Režie: SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský)
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Choreografie: Jan Kodet
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Daniel Jäger
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 16. října 2014 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava
(psáno z reprízy 1. 2. 2015 Národní divadlo Praha)

Matěj Brouček – Jorge Garza
Mazal / Blankytný / Petřík – Jérôme Billy
Sakristán u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu – František Zahradníček
Málinka / Etherea / Kunka – Jana Sibera 
Würfl / Čaroskvoucí / Konšel – Alexandr Beň 
Číšníček / Zázračné dítě / Žák – Martina Šnytová
Hospodyně pana Broučka / Kedruta – Yvona Škvárová
Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník – Martin Šrejma 
Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý – Aleš Jenis
Malíř / Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů – Josef Moravec
I. Táborita – Michal Onufer
II. Táborita – Petr Němec
Svatopluk Čech – Ivan Kusnjer 
Pegas / Přízrak – Jindřich Panský

www.ndm.cz
***

Giacomo Puccini: 
Tosca
Dirigent: Miloš Formáček
Režie: Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy: Josef Jelínek
Sbor, balet a orchestr Severočeského divadla
Premiéra 16. května 2014 Severočeské divadlo Ústí nad Labem
(psáno z reprízy 6. 2. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Floria Tosca – Luisa Albrecht
Mario Cavaradossi – Nikolaj Višňakov 
Baron Scarpia – Nikolaj Někrasov
Cesare Angelotti – Pavel Švingr
Spoletta – Tomáš Christian Brázda
Kostelník – Petr Matuszek
Sciarrone – Radek Krejčí
Pasáček – Anna Klamo
Žalářník – Andrey Styrkul

www.operabalet.cz
***

Josef Bohuslav Foerster:
Eva
Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna a kostýmy: Marie Blažková
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Dramaturgie: Linda Keprtová
Orchestr a sbor Divadla F.X.Šaldy
Premiéra 26. září 2014 Šaldovo divadlo Liberec
(psáno z reprízy 8. 2. 2015 Národní divadlo Praha)

Eva – Lívia Obručník Vénosová
Mánek – Josef Moravec
Mešjanovka – Jitka Zerhauová
Samko – Svatopluk Sem
Zuzka – Blanka Černá
Rubač – Pavel Vančura

www.saldovo-divadlo.cz
www.festival-opera.cz

Foto NDM Ostrava / Martin Popelář, Daniel Jäger, SD Ústí nad Labem, DFXŠ Liberec/Ludvík Grym