Daniel Forró o svých skladbách

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Tento materiál je kombinován do čtyř stereofonních vrstev (oktofonie), základní formový obrys je téměř symetrický (chorál – zvonky – bubny – misky – vokály – bubny – zvonky – chorál), rozmístění elektronických sekvencí v čase se postupně zahušťuje a pak zřeďuje. Dílo může být provedeno jako osmikanálové (oktofonické) – osm reproduktorů v kruhu kolem posluchačů (postačí i čtyři standardní stereo CD přehrávače a čtyři stereo PA systémy – na zcela přesné synchronizaci vrstev nezáleží), nebo jako zjednodušená stereofonní verze.

2004

Kenrokuen – zahrada šesti principů (pro soubor tradičních japonských nástrojů, 12:30)
Komponováno pro kompoziční soutěž Pro Musica Nipponia the 40th Anniversary. Jako hlavní zdroj inspirace mi posloužila zahrada Kenroku-en v Kanazawě. Pokusil jsem se hudbou vyjádřit šest principů spojených s touto zahradou. Skladba má šest vět různé délky, mezi větami 1+6, 2+4 a 3+5 jsou určité souvislosti. Využil jsem tradiční japonské nástroje dechové, smyčcové, drnkací a bicí.

Protože jsem chtěl docílit organickou syntézu tradiční japonské hudby, západní hudby a hudby jiných kultur, rozdělil jsem dvanáctitónový chromatický systém na japonskou pentatoniku hiradžoši (E-F-A-B-C) a sedmitónový modus Eb-F#-G-Ab-Bb-C#-D. Dva nástroje koto jsou naladěny na tyto stupnice, ostatní nástroje používají tóny podle potřeby. Některé z použitých hudebních stylů: Japonsko, Morava, Okinawa, Indonésie, Indie, Čína, Evropa, Afrika, Střední Východ, jazz, blues, celotónový modus a chromatická jádra.

2005

Ex Oriente lux (pro housle a klavír, 9:00)
Latinský název evokuje biblické téma z Nového zákona (hvězdu či kometu na východě při narození Ježíše), ale nabízejí se i jiné souvislosti. Z východu přišly do Evropy indoevropské i jiné národy, věda a kultura, díky Hedvábné stezce probíhala výměna zboží. Právě toto bylo hlavní inspirací pro kompozici, v níž ale nejsou prvoplánově slyšet prvky asijské hudby.

Skladba má pět částí a kombinuje na různých úrovních symetrii a nesymetrii. Jde o variační rondo – pomalá quasi chorální melodie se vrací třikrát v různé podobě jako refrén, střídaný kontrastujícími disonantními plochami. Chorál zazní poprvé v sólových houslích jako předehra (dvanáctitónové řady, součástí první řady je i motiv B-A-C-H), podruhé v obou nástrojích (dvanáctitónová řada v širokých intervalech, doplněná diatonickými výplněmi a rozloženými akordy v houslích, konsonantní terciové akordy v tritonových poměrech v klavíru, postupující od čtyřzvuků k sedmizvukům, přičemž základní tóny akordů tvoří dvě celotónové řady komplementárně skládající dvanáctitónovou řadu), potřetí v sólovém klavíru (od čtyřzvuků v tritonových poměrech se základními tóny na dvou celotónových řadách se dospěje k symetrickým osmizvukům kombinujícím oba výchozí akordy, čtyři další tóny zbývající do dvanáctitónové řady tvoří jakousi harmonickou pseudo-dominantu).

Veškerý tónový materiál byl odvozen ze dvou výchozích akordů (C-E-G-H a Gb-Bb-Db-F) pomocí matematických operací, kde hrají velkou roli zejména postupné zvětšování nebo zmenšování intervalů a zrcadlově symetrická intervalová struktura akordů. Kombinuji modální i seriální princip, kromě symetrického osmitónového modu se objevují i diatonické řady a dvanáctitónové řady. Pracuje se i se směry intervalů a řad, jakož i s rozšiřováním či zužováním frekvenčního rozsahu. Díky tritonovému vztahu akordů je zde velmi vzdálená příbuznost s hudbou autorů jako Skrjabin nebo Messiaen. Zkoumal jsem i možnosti konsonancí a disonancí vytvářených z jediného tónového materiálu v závislosti na použitých intervalech a poloze akordů ve spektru.

Pokud jde o práci s časem, v druhé části byl použit volně improvizovaný rytmus (je vyjádřen přibližně pomocí proporční notace), ostatní části jsou v přesně definovaném rytmu. Využil jsem i formu japonské básně tanka – počty slabik 5-7-5-7-7 určují metrum jednotlivých taktů. Pracuje se i s postupnými změnami hustoty hudební struktury.

Dvojkoncert pro varhany, bicí nástroje a orchestr (21:30)
Kompozice byla psána na objednávku Filharmonie Bohuslava Martinů a je orchestru také věnována. Má sedm částí, některé jsou propojeny. Sólisté i orchestr hrají ve čtyřech částech, které se postupně zkracují a mají charakter minisymfonie: Fanfáry (4 minuty), Elegie (3 minuty), Tanec (2 minuty) a Finále (1 minuta – krátký katarzní závěr s návratem fanfár). Tyto části jsou střídány třemi prodlužujícími se interludii sólových nástrojů ve funkci kadencí. První interludium (2:30) je pro varhany a bicí, druhé (3:30) pro varhany, třetí (4:30) pro bicí. Varhanní sólo je koncipováno jako Preludium, fantazie, toccata a fuga na BACH. Kromě třech sólistů obsluhují bicí nástroje i čtyři orchestrální hráči – celkově používají padesát různých typů nástrojů, mnohé z nich jsou zastoupeny více kusy. V promyšleném aranžmá zvukovém i prostorovém jsem využil bubny, kovové, dřevěné, plastové, skleněné i různé efektové nástroje.

Dílo je založeno většinou na osmitónovém symetrickém modu sestaveném ze dvou septakordů v tritonovém poměru – tento materiál nabízí bohatý zdroj možností. Pracoval jsem seriálně i modálně, na bázi složitých matematických konstrukcí i zcela volnou kompoziční metodou. Během skladby se postupuje od dvanáctitónového materiálu přes tónové série a mody (včetně etnicky znějících, zejména v Tanci – volné názvuky na světový folklor) tvořené užším výběrem tónů základní osmitónové řady až k lydicko-mixolydické diatonice na bázi série harmonických tónů. Vývoj od dramatické atonální disonantní chromatiky na začátku díla až k akustickému prazákladu hudby v jeho závěru a konsonantním trojzvukům je jasně patrný a působí katarzně. Akustický modus je zároveň určitou poctou Moravě, Valašsku a Zlínu – je typický pro karpatskou pastýřskou kulturu, jejíž poslední výspa se nachází právě v tomto regionu.

V akordice byly použity jak tradiční trojzvuky obsažené v základním modu, tak i různé intervalové konstrukce, z nichž nejzajímavější jsou symetrické akordy. V rytmice jsem využil lichá metra, non-retrográdní rytmy, synkopy, rytmickou modulaci, polyrytmiku i rytmy inspirované etnickou hudbou. V instrumentaci orchestru jsem tentokrát příliš neexperimentoval, šlo mi o dobrý zvuk, což se s experimenty podle mých zkušeností vylučuje.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na