Daniel Forró o svých skladbách

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Fantazie na dvě japonské písně (pro klavír, 8:00)
Skladba vznikla během několika let, kdy jsem na svých japonských recitálech improvizoval na témata dvou známých japonských písní – „Sakura sakura“ a „Kódžó no cuki“. Postupně vykrystalizovala harmonizace využívající složité akordy jazzového charakteru a chromatické harmonické spoje i nápad nechat zaznít obě písně spolu v kontrapunktu. Jazzové sólo využívá melodické segmenty obou písní. Skladba byla publikována na autorském CD Japanesque v roce 2012.

2006

Hudba pro Dyji (elektronické nástroje, 120:00)
Hudba pro happeningy prováděné na vernisážích projektu Podunajská glyptotéka Lubo Kristka. Jako inspirující tónový materiál jsem využil hudební akronymy založené na jménu míst, kde jsou sochy umístěny, například:
Panenská Rozsíčka: A-E-Eb-A-Eb-C-A.
Drosendorf: D-Eb-E-D-F.
Hardegg: H-A-D-E-G-G.
Znojmo (německy Znaim): A – využil jsem sedm lydicko-mixolydických stupnic obsahujících tón A a překlopil je do mikrotonálních akordů.
Zámeček Pohansko: A-E-C-E-H-A-Eb.
Česko-slovensko-rakouská hranice, kde se Dyje vlévá do Moravy – Lanzhot, Sekule, Hohenau: A-H, Eb-E-E, H-H-E-A.
V závěrečné skladbě se kromě motivu Dyje (D-E) vracejí všechny předchozí motivy.

Něco z Mozarta (klavír i jiná obsazení, 11:00)
Když jsem chtěl napsat skladbu k výročí narození W. A. Mozarta, napadlo mne recyklovat jeho témata. Byly využity motivy z klavírních sonát, z Fantazie c-moll KV 475, Symfonie g-moll KV 550, Malé noční hudby KV 525, Figarovy svatby KV 492 a Rekviem KV 626. Aplikoval jsem různé variační techniky a hudební styly (Bach, Chopin, Liszt, vídeňský valčík, tango, Řecko, Turecko, atonalita, jazz a folklór), spojoval motivy za sebe a kombinoval je (v některých místech jde o syntézu až čtyř motivů).

2007

Canticum 1 (pro altsaxofon a klavír i jiná obsazení, zatím ca 13:00)
Materiál skladby tvoří symetrický osmitónový modus C-D-D#-E-F#-G-Ab-Bb (intervalově 2-1-1-2-1-1-2). V něm jsem našel mnoho skrytých vlastností a submodů – široké spektrum od disonantních akordů po příjemné uklidňující harmonie, od motivů připomínajících prvky historické, etnické nebo jazzové hudby ke složitým strukturám. Příprava materiálu proběhla konstruktivní metodou, ale pro vlastní komponování hudby jsem využil improvizaci.

Skladba sestává ze segmentů se zcela odlišnou atmosférou a v různých hudebních stylech – New music, minimalismus, jazz, rock, etnická hudba střední Evropy, Balkánu, Turecka a Blízkého východu, Afriky, Indie, Číny, Japonska a Indonésie… Segmenty jsou založeny i na různých hudebních texturách a formách, například chorálu, fugátu, kánonu, ostinátu, fanfárách, imitaci zvonů apod. Skladba začíná v dramatických atonálních disonancích, nervózně, chaoticky a složitě, atmosféra se postupně mění na jednodušší, harmonickou a tonální v katarzním závěru díla.

Dílo není ani po dvanácti letech zcela dokončeno, zdaleka nebyly ještě vytěženy rozsáhlé možnosti nabízené výchozím materiálem.

2008

100 tvarů české hymny (pro různá obsazení, 120:00)
Kompozice vznikla jako můj příspěvek k 90. výročí vzniku Československa, není dosud dokončena. Jde o stylové a formální variace, jejichž základem je melodie hymny, i když i ta mnohde podléhá melodickému a rytmickému tvarování. Vzniká i parodický a komický efekt, daný záměrnou disproporcí mezi formou a obsahem.

Některé variace tvarují hymnu do stylu různých skladatelů (od Mozarta po elektronickou hudbu) včetně citací z řady jejich skladeb, jiné využívají historické hudební formy (chorál, kánon, fugáto, pohřební pochod…), další jsou založeny na různých hudebních stylech včetně popu a jazzu, další okruh se inspiroval etnickou hudbou (český a moravský folklor, Maďarsko, Turecko, Indonésie, Čína, Japonsko, Afrika…). Mnohé variace jsou komponovány jako pastiš, quodlibet, kde zaznívá současně melodie hymny a citace jiných skladeb v promyšlené polyfonii.

2009

Ukiyo (pro různá obsazení, 8–16 minut)
Název skladby znamená „prchavý svět“, jde o jednu ze základních charakteristik klasického japonského umění (ukijoe jsou dřevoryty japonských malířů 18. a 19. století ilustrující každodenní život). Využil jsem snad nejznámější japonskou píseň „Sakura sakura“ a moravskou „Ej lásko lásko“ (přes velkou vzdálenost obou zemí i kultur obě vyjadřují smutek z nenávratného toku času a z toho, že vše krásné pomíjí). Pokusil jsem se tuto atmosféru vyjádřit i hudebně, dílo je také syntézou východní a západní hudby. Melodický materiál jsem podrobil strukturálním variacím, kde jsem využil i společné znaky zjištěné statistickou analýzou intervalových struktur. Melodie jsou zrcadleny, modálně deformovány, harmonizovány, interpolovány, kombinovány, jejich vlastnosti jsou vzájemně kříženy, je měněn rytmus i metrum, melodika je atomizována na různé dlouhé markovské řetězce aj. Tok času je symbolizován jakousi hudební mlhou tvořenou minimalistickými plochami s bohatou polyrytmikou, tento prvek se vrací několikrát. Klavír na začátku a na konci symbolizuje nadčasové vyzvánění zvonů. Skladba je komponována pro komorní soubor tradičních japonských nástrojů, existuje i sólová klavírní verze a elektronická verze (tu jsem publikoval na CD Japanesque).

Nagaragawa (pro tradiční japonské nástroje a klavír, 9:15)
Skladba nese název jedné z velkých řek v prefektuře Gifu, kde žiji. Forma střídá sólové nástrojové výstupy, volně symbolizující různé historické události tohoto regionu, s refrénem, kde postupně přibývají nástroje a hudba se tak komplikuje – to vyjadřuje plynutí času jako vody v řece.

Jedno koto má japonské ladění hiradžóši (hemitonická pentatonika, frygická stupnice bez tercie a septimy) s temnou atmosférou, druhé koto využívá jeho intervalovou inverzi, která naopak zní velmi pozitivně (jónská stupnice bez sekundy a sexty, známe ji z hudby souostroví Okinawa, z Indonésie i z melodiky moravských písní). Obě stupnice jsou vůči sobě posunuty tak, že nemají žádný společný tón. Dohromady skládají desetitónový terén, dva tóny chybějící do úplné chromatiky tvoří tónové centrum v klavíru, kde je využit frygický, lydický modus a pentatonika. Refrény jsou založeny na polytempu. V posledním refrénu po klavírním sóle cituji v partu klavíru melodii buddhistické litanie, která se zpívá při buddhistických obřadech sekty Džódo šinšú.

2011

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na