Daniel Záboj o Spící krasavici v Liberci, Hana Turečková Polanská o odkazu moderny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Řekl bych, že ne. Některé jsou příliš výpravné a technické, některé příliš chtějí být udělány jinak. No a já se pouštním do stejného boje. Ctím klasiku, ale i moderního diváka! Toto je a bude můj osud, začínám tomu věřit. Tato sezona je pro mě ve jménu Čajkovského baletů. Začalo to hostováním v Labutím v Ulmu, přes Louskáčka v Augsburgu a nejspíš zakončuji jeho trojlístek v Liberci se Spící, kterou jsem nikdy v životě nechtěl inscenovat. Víte, jak je to s tím nikdy – a je to tady. Ne, že by se mi tento balet nelíbil, ale asi jsem ho nikdy nepochopil. Mám pocit, že byl vždy postaven jen na výkonech tanečníků. Je to balet s nejvíce variacemi používanými pro soutěže a je na repertoáru všech renomovaný souborů. Možná, že je to i respekt před tímto dílem!? V každém případě se můj názor měnil v průběhu pracovního procesu. Tento balet je hudebně opravdu dokonalý! Výzva se zrodila. Zkrátit toto veledílo na polovinu, aniž by mi vyškrtnuté pasáže někde chyběly?! Jsem bojovník, tak jsem do toho šel.

Spící krasavice – choreografie Daniel Záboj – foto ze zkoušky – DFXŠ Liberec 2017 (foto Lukáš Trojan)

Je to už vaše třetí práce pro liberecký balet – jak tato spolupráce vznikla?

Vznikla přes šéfku baletu v Liberci Alenu Peškovou. Známe se již delší dobu ze společného angažmá v Plzni. Sedmnáct let uplynulo a Alenka mě oslovila na záskok Haralda. Sama tuto produkci nemohla dělat z důvodu narození dítěte. Poté následovala Tančírna nevyslovených přání a tento rok na mě už čekal tento velký titul. Shodou okolností je Augsburg partnerským městem Liberce. Je zvláštní, že na to pořád nikdo nepřišel! (úsměv)

Jak se změnil liberecký soubor od doby, kdy jste s ním pracoval poprvé?

Soubor získal novou dynamiku a mezinárodní „flair“, což mi připomíná atmosféru zahraničních baletních souborů. Líbí se mi, že pracují s nasazením, což při velikosti a složení tohoto souboru není vždy jednoduché. Najít pro každého něco, v čem se cítí dobře, je pro mě velice důležitý a zároveň příjemný proces hledání. Věřím totiž ve zpětnou vazbu! Když se vám něco líbí, jste ochotni pro to udělat více než v opačném případě. Práce choreografa je pro mě práce s tanečníkem, objevování jeho silných stránek a autentických momentů. Užívám si chvilek na sále, ale i v kanceláři. Chtěl bych dodat, že úžasné choreografické momenty se rodí v momentech a na místech, které nepřímo souvisí s produkcí. Jsem takový blázen, který čerpá energii z lidí kolem sebe. Miluji je, jsou součástí mého života jako můj dech. Vím, že to zní pateticky, ale cítím to tak!

Spící krasavice – choreografie Daniel Záboj – foto ze zkoušky – DFXŠ Liberec 2017 (foto Lukáš Trojan)

Od roku 1999 jste působil v baletním souboru Theater Augsburg a před několika lety jste převzal vedení tamní baletní školy. Připravujete pouze profesionály na budoucí povolání, nebo je škola i pro veřejnost?

Žijeme ve světě nových hodnot, kde už nestačí se jen věnovat umění a čekat, že vám někdo pomůže v podpoře rodící se budoucí umělecké generace. Byznys ovládl celý svět. Já, abych mohl vzdělávat profesionální tanečníky, potřebuji širokou veřejnost k tomu, abych financoval celou školu. Jde totiž o privátní instituci, takže bez státní dotace. Nicméně jsem za to vděčný. Stávám se podnikatelem a vidím věci z druhé strany, což je pro umělce ne vždy pohodlné. Je to poučné, vážím si více a více věcí a vím, že nic není samozřejmé.

Co vás k pedagogice přitáhlo?

Práce s lidmi a hledání nových cest, nových forem a zpětná vazba, která mě naplňuje.

Sám jako pedagog učíte klasický tanec, moderní techniky nebo současný tanec? A k jakému stylu máte nejblíže – i jako choreograf?

Prošel jsem všemi směry a ty také vyučuji. Pedagogika napomáhá choreografii technickým a psychologickým způsobem. Tvůrčí schopnosti jsou vrozené. Klasický tanec je základ řeči a moderní techniky jsou pro mě dynamika a emoce. To vše dává jeden celek. Každý střípek této mozaiky je pro mě stejně důležitý. Proto jsem se stal umělcem. Osud? Poslání?

Když srovnáte podmínky tanečního umění u nás a v Německu…?

Nesrovnatelné, a to nemyslím finančně. Otevřenost, chuť experimentovat, nacházet nové formy. Jde pouze o lidi a jejich přístup. Jsem už dlouho v zahraničí, nechápu systém své rodné země! (úsměv)

Jak jste se vůbec k tanci dostal? Na konzervatoř jste přišel, pokud vím, až v šestnácti letech.

Náhodou – přes hudbu. Pocházím z hudební rodiny a zajímalo mě herectví a muzikál. Nakonec mě uchvátil balet. Řekli mi, že mám talent, tak jsem jim chtěl věřit. Nevím, nedokážu to popsat.

Cítíte se nejvíce tanečníkem, choreografem nebo pedagogem?

Vším, je to jeden celek! I když být tanečníkem je pomíjivé… Pár let a už jen choreograf a pedagog. Kdo ví?

***

Hana Polanská Turečková na cestě za odkazem modernismu

Ve Studiu ALTA se minulý týden uskutečnily dvě zajímavé akce – promítání krátkého tanečního filmu Levitace Hany Polanské Turečkové a malíře Vladimíra Houdka. O několik dní později byla na programu prezentace tvůrčích rezidencí, které ALTA poprvé poskytla plně profesionálním týmům (jinak pokračuje dál její projekt rezidencí pro studenty!). Hanka Polanská Turečková spolu s mladou francouzskou scénografkou a výtvarnicí Marií Gourdin pracovaly na výzkumu, který souvisí se stejnými tématy. Lapidárně řečeno jde o zájem o nejjednodušší formu tance a uměleckého výrazu vůbec a o práci s odkazem, který nám zanechali představitelé moderny i jejich nástupci. Tento zájem se promítá do tvorby Hany Polanské Turečkové už delší dobu a z diváckého hlediska občas budí kontroverzi. Což je ale v pořádku, protože choreografka je otevřená diskusi, která má provázet živé umění, ačkoli v tanci se vždycky pohybujeme na tenkém ledě.

Nejprve nechme promluvit autorku:

Hana Polanská Turečková (foto archiv)

Jakým způsobem proniklo do tvé tvorby výtvarné umění a proč právě moderna a avantgarda?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat