Daria Klimentová: Myslela jsem, že skončit bude jednoduché. Byl to ale velký šok

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Daria Klimentová. Bývalá první sólistka Anglického národního baletu, dnes pedagožka Královské baletní akademie v Londýně. Bezpochyby nejslavnější česká primabalerína současnosti, kterou znají a obdivují lidé po celém světě. Výjimečná umělkyně, která se během taneční kariéry nesmazatelně vryla do dějin baletu. Dnes se věnuje především předávání svých bohatých zkušeností dalším tanečním generacím.
Daria Klimentová (foto archiv D. Klimentové)

Uznávaná primabalerína v nové roli: Jako pedagog si musíte vyšlapat cestu znovu od začátku

Dario, před dvěma lety jste ukončila báječnou kariéru první sólistky Anglického národního baletu, od té doby vyučujete tanec na Královské baletní akademii při londýnské Opeře. Našla jste se v učení stejně jako v tanci?

Původně jsem si myslela, že skončit s tancem bude jednoduché, ale v realitě se ukázalo, že to tak vůbec není. Začít nový život mimo jeviště je nesmírně těžké, není totiž jen tak opustit něco, co milujete a čemu se věnujete už od útlého dětství. Začala jsem učit na podzim 2014 a s odstupem mohu naplno říci, že ten první rok byl velký šok. Pravidelně jednou měsíčně jsem chtěla dávat výpověď, říkala jsem si, že to tak nejde dál. Teď už si začínám zvykat a učení mě baví čím dál víc. Je totiž něco úplně jiného, když máte učit pouze občas nebo jen půl dne, vůbec se to nedá srovnávat s tím, když učíte od rána do večera. Jako tanečnice jste celý den ve svém světě, jste svým způsobem sobecká, celý den mlčíte a pracujete na sobě. V roli pedagoga je to úplně naopak. Už to není jen o vás. Neberete, ale musíte dávat. Celý den, někdy i šest hodin v kuse mluvíte. I když se váš život dál točí kolem baletu, přepadne vás chtě nechtě pocit, že najednou jste nikdo. Nestojíte už ve světlech jeviště, nikdo vás neobdivuje. A můžete si dopředu myslet, že jste na to bůhvíjak připravená. Nejste a nemůžete být, ta životní změna je příliš velká. Jsem každopádně velmi ambiciózní a jsem taková i jako pedagog. Mí studenti budou zkrátka ti nejlepší. (usmívá se)

A kteří mají to štěstí? Koho na škole v současnou chvíli vyučujete?

Královská baletní akademie je jedna z nejlepších tanečních škol na světě. Láká ty nejtalentovanější světové studenty, kteří patří dost často mezi vítěze těch nejprestižnějších mezinárodních soutěží. Vedu v tuto chvíli šestnáct dívek a šestnáct chlapců z celého světa, kteří jsou v sedmém ročníku, je jim tedy mezi sedmnácti a osmnácti lety.

Daria Klimentová se studenty v Royal Ballet School v Londýně (foto D. Klimentové)

Jaké hodiny tance máte s těmi svými studenty v Královské baletní akademii na starosti?

Dívky učím klasický tanec, variace, práci na špičkách. Dívky a chlapce společně pak pas de deux, repertoár a se zraněnými studenty se věnujeme také rehabilitaci.

V té souvislosti mě napadá, nechtěla byste spíš než na škole jednou učit v nějakém souboru už „hotové“ tanečníky?

Nezáleží mi až tak na tom, jestli učím studenty nebo už hotové tanečníky, pokud je učím jen půl dne. Jak jsem už říkala, je velmi, velmi náročné učit šest hodin v jeden den. Navíc jezdím pravidelně učit například do Maďarského národního baletu nebo do Japonského národního baletu, takže si užiju i práci s profesionálními tanečníky, kteří jsou už v divadle. Učení na škole je ale velmi zodpovědná práce. Studenty musíte naučit základy, které si ponesou po celý svůj baletní život, celou kariéru. Tanečníky v souboru už jen dokreslujete, ti už základy mají. Talentovaného studenta bez základů ale může neodborná práce úplně zničit. Proto by studenty měl bezpodmínečně vést jen výborný a opravdu vzdělaný pedagog.

Zajímalo by mě, jak těžké je dostat se na podobnou pozici… Musela jste i vy coby slavná primabalerína absolvovat nějaký konkurz?

Samozřejmě, že jsem do Královské baletní akademie musela udělat konkurz. To, že mám jméno, ani v nejmenším neznamená, že tu práci automaticky dostanu. Musela jsem vystudovat a dokázat, že mohu být pro školu přínosem. Jakmile skončíte s taneční kariérou, jste nikdo a jako pedagog si musíte vyšlapat cestu znovu od začátku.

Pověsila jste baletní špičky definitivně na hřebík nebo si občas ještě zatančíte při nějakém gala? Tančíte ještě občas i s Vadimem Muntagirovem, který byl vaším uměleckým partnerem několik posledních let?

Ano, stále ještě si občas zatančím, ale tančím opravdu jen s Vadimem. Je to tak nejjednodušší, máme svůj repertoár a je tak pro nás daleko lehčí vše potřebné nazkoušet. Před sedmi lety jsem pomáhala já jemu, aby byl pohodový jeho začátek kariéry, teď pomáhá na oplátku on mně, aby byl pohodový můj konec. (usmívá se)

Daria Klimentová a Vadim Muntagirov (foto archiv D. Klimentové)

A nepociťujete s odstupem těch dvou let, co učíte, že se vám stýská? Nechybí vám intenzivnější kontakt s prkny, co znamenají svět?

Odcházela jsem z jeviště postupně a pozvolna, tak, aby to pro mě nebyl až takový šok. Když jsem skončila v Anglickém národním baletu, měla jsem na další rok naplánovaná představení v různých souborech a různé galakoncerty, které jsem chtěla dodělat. Nebylo to ale samozřejmě už tak intenzivní jako v souboru. Na jevišti jsem byla naposledy v listopadu, představení je méně a méně. Ztrácíte kondici, je čím dál těžší se na ně připravit, a tak se vám už nechce. Je tím pádem o hodně jednodušší říci ne.

Jak si teď fyzičku udržujete? Přestanete vůbec někdy s tréninkem nebo je každodenní rozcvička nutností a tím, co udrží tělo tanečníka „pohromadě“ třeba i do pozdního věku?

Cvičím každý den a mám v plánu cvičit, dokud to půjde. Uvidíme. (směje se) Když chvilku necvičím, tak mě všechno začne bolet. Rozhodně už ale netrénuji celý den, cvičím zhruba hodinu denně. Musím každopádně říci, že mě tělo bolí méně, protože zápřah už není tak intenzivní. Chodím také plavat a někdy běhat, ale to se zase nelíbí mým kolenům… (usmívá se)

Budete se dál soustředit i na vaše každoroční letní mistrovské kurzy?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář