David Eben trčí v hudbě až po uši

David Eben je dnes neodmyslitelně spojen se souborem Schola Gregoriana Pragensis. Nejprve však vystudoval obor klarinet na Pražské konzervatoři, po absolutoriu začal studovat obor hudební věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se již zaměřil na středověkou hudbu, zejména na gregoriánský chorál. V roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur grégorien de Paris.
V několika posledních dekádách prošla interpretace zejména na poli takzvané staré hudby značným vývojem. Dá se sledovat určitý vývoj také u interpretace gregoriánského chorálu?

Rozhodně ano. Největší převrat způsobilo v sedmdesátých letech rozluštění rytmického významu neum, tedy nejstarších notových znaků, které vypadají trochu jako rozsypaný čaj. Zasloužil se o to zejména mnich z francouzského kláštera Solesmes, Eugène Cardine. Interpreti pochopili, že v chorálu nejsou nějaké pravidelné hodnoty jako čtvrťové nebo půlové noty, ale že rytmus je volný a řídí se zejména přirozeným spádem latinského jazyka. Nejstarší notace nám navíc poskytuje přesnější pokyny, které tóny mají být trochu delší, které by zas měly plynout s lehkostí. Tato zjištění objevila novou dynamiku v gregoriánských melodiích a umožnila, aby se mohly pohybovat svobodně a s náležitým vzletem. Zůstává ovšem stále řada otevřených otázek, takže je jistě možné dále bádat a experimentovat.

Interpretace gregoriánského chorálu v Čechách určitě není masovou záležitostí. Jak je tomu v jiných zemích?

Jsou jistě země, kde je praxe gregoriánského chorálu živější. Prim hraje nejspíš Belgie, tam snad jsou chorální scholy skoro stejně početné jako pivovary. (smích) Ale přímo masovým jevem nejsou asi nikde. Je zajímavé, že aktivitu v této oblasti přinášejí často mladí lidé, kteří již nepamatují latinskou liturgii a přistupují k chorálu bez předsudků. Možná je tak dokáže snáze oslovit kvalita a bohatství této hudby.Jako umělecký vedoucí jste spjat se souborem Schola Gregoriana Pragensis. Čekají tento soubor nějaké nové projekty?

Nyní se těšíme na koncert v rámci festivalu staré hudby v holandském Utrechtu 1. září. Byli jsme zde, tuším, před dvěma roky, a tak nás velmi těší, že jsme byli znovu pozváni. V delší perspektivě bychom určitě rádi přispěli svým dílem k oslavě sedmistého výročí narození krále Karla IV. v roce 2016.

Se souborem Schola Gregoriana Pragensis většinou vystupujete v historických či sakrálních prostorách, nyní například v sobotu 21. června zahájíte festival Hudební léto Kuks. Vystupujete i v jiných než chrámových či historických objektech? Je nějaké neobvyklé místo, které na vás zapůsobilo obzvlášť nezapomenutelným dojmem?

Možná nejkurióznějším prostorem, v němž jsme zpívali, byla výstavní hala Národního technického muzea v Praze. Zde jsme vystoupili loni v rámci festivalu Pražské jaro. Dramaturgy lákalo spojení „chrámu“ techniky se starobylým duchovním zpěvem. Dlouho jsem přemýšlel o vhodném programu. Pak jsem se rozhodl pro titul pro Homo viator – Člověk putující. Tváří v tvář parním lokomotivám a pod zavěšenými dvojplošníky jsme se prostřednictvím středověkých zpěvů zamýšleli nad duchovní symbolikou cesty. S recitací souvisejících textů se k nám přidal i bratr Marek, který některé literární ukázky přednášel na lokomotivě z okénka strojvedoucího.Významná je i vaše pedagogická činnost. Na co kladete při výuce důraz?

To je těžké jednoznačně říci, obecně asi na celkovou orientaci v látce a na chronologii – studentovi by neměla „lítat“ staletí sem a tam, měl by být schopen si pod určitým letopočtem něco konkrétního představit, určitou dobovou kulturu či – v našem případě – určitou hudbu.

Pedagogicky působíte nejen na Karlově univerzitě v Praze, ale i ve švýcarském Lucernu, kde jste profesorem gregoriánského chorálu na tamější univerzitě. Pozorujete nějaké odlišnosti ve školství? Můžete porovnat specifika českého a švýcarského školství? Změnil byste něco?

Působení v Lucernu jsem v minulém roce ukončil a vrátil se opět na svou „alma mater“ Karlovu univerzitu. Ale práce v Lucernu byla rozhodně výborná zkušenost. Díky mému pobytu jsem měl možnost nahlédnout specificky švýcarský přístup k životu, který prostupuje i fungování univerzity. Všudypřítomné jsou respekt k řádu i poctivost v plnění úkolů. O tuto spolehlivost se může člověk opřít, musí však zároveň ctít tatáž pravidla. Kupříkladu na dochvilnost jsem si musel dávat velký pozor. V těchto věcech se jistě od Švýcarů můžeme učit. Naši studenti jsou uvolněnější, ale možná tvořivější a schopni improvizace – někdy i u zkoušek. (smích)

Dovolte mi, abych se krátce zastavil u vašeho otce Petra Ebena, který vás jistě v mnohém ovlivnil a který nás opustil před sedmi lety. Pečujete nějakým zvláštním způsobem o jeho skladatelský odkaz?

Tátova hudba je mi blízká, mám ji rád. I se Scholou máme v repertoáru některé jeho skladby. Jednu z nich, Suitu liturgica, jsme natočili i na CD.Věnuje se David Eben i něčemu jinému než hudbě?

Trčím v hudbě až po uši, ale měním žánr. Teď právě nahráváme s bratry nové CD, kde hraji na saxofon, a to mne velmi těší.

Díky za rozhovor!

Vizitka:
David Eben (1965) je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Schola Gregoriana Pragensis. Po absolutoriu oboru klarinet na Pražské konzervatoři roku 1986 začal studovat obor hudební věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se již od druhého ročníku zaměřil na středověkou hudbu, zejména na gregoriánský chorál. V roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři (Conservatoire Nationale Supérieur de Musique de Paris) obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur Gregorien de Paris. V této době také často navštěvoval klášter Solesmes, centrum výzkumu gregoriánského chorálu, za účelem studia a odborných konzultací.

Od roku 1993 působí v Ústavu hudební vědy na Karlově univerzitě, kde přednáší témata spojená s gregoriánským chorálem a liturgií (neumová a chorální notace, úvod do studia gregoriánského chorálu, seminář středověké monodie a jiné). V září roku 2008 se stal profesorem gregoriánského chorálu na univerzitě v Lucernu (Švýcarsko). Pravidelně vede letní kurzy teorie a praxe gregoriánského chorálu ve Francii (Academie internationale de Sées, Centre de musique polyphonique de Picardie Saint-Valéry) a ve Švýcarsku (Festival International de Musiques Sacrées Fribourg). Spolupracuje taktéž dlouhodobě s Českým rozhlasem na tvorbě pořadů o gregoriánském chorálu (Historie tónu, cyklus Liturgický rok v gregoriánském chorálu).

Vedle středověké duchovní hudby se věnuje také dalším hudebním žánrům. Společně se svými dvěma bratry aktivně působí ve skupině Bratří Ebenů.

(Zdroj: www.gregoriana.cz)

www.gregoriana.cz

Foto Lukáš Pelech, František Hulec, Jindřich Hladík, Schola Gregoriana Pragensis

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat