Dechberoucí podmanivost a šíře hlasového projevu: Ildar Abdrazakov v Praze

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Předehra k Verdiho opeře Luisa Millerová nijak nevybočovala ze standardu stylového provedení, kterému se v podstatě nedalo nic vytknout (až na málo vystavěnou dynamickou gradaci), ale ničím nenadchla. Lehký „kiks“ klarinetu pak vyvážil jeho následný, sic střízlivý, ale muzikantsky přesvědčivý a tónově příjemný sólový projev.

Árie Dona Ruya Gomeze de Silvy z prvního dějství opery Ernani, která uzavřela první polovinu koncertu, byla až didaktickou ukázkou pěvecké střídmosti, a to v tom nejlepším slova smyslu. Abdrazakov se nenechal vyprovokovat, jak se na tomto místě běžně zpěvákům stává, dramatičností recitativu a až nezvyklou hustotou orchestrální sazby k forzi, zůstal pouze v kovově proznělé hlasové šíři, která se místy (především ve „výškách“) již přibližovala sametově barevnému barytonovému vokálnímu posazení. Místy jsem slyšel až Renata Brusona v nejlepší formě (obzvlášť v některých pasážích stretty byla tato podobnost velice nápadná). Musím říct, že tyto pasáže byly pro mne vokálně (možno říci „technicky“ či zvukově) nejsilnějším momentem koncertu.

Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia - Praha 13.6.2016 (foto Jiří Vaněk)
Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia – Praha 13. 6. 2016 (foto Jiří Vaněk)

Druhou polovinu recitálu zahájily dvě melodie z Mozartova Dona Giovanniho, které ve svých parafrázích téměř zlidověly. Árie Leporella „Madamina“ a Giovanniho serenáda. Leporello byl rolí, která našeho pěvce potkala v této opeře jako první. Teprve později ji přenechal svému staršímu bratrovi Askarovi Abdrazakovi a společně s ním začal hrát Giovanniho. Vzhledem k tomu, že Askar Abdrazakov v té době disponoval neuvěřitelně sytým, podmanivým a kovově temným hlasem, bylo jistě zážitkem na takovémto „pěveckém klání dvou Abdrazakovů“ být…

Ale zpět k našemu koncertu. Ildar Abdrazakov Mozartovy role zjevně miluje a užívá si je. Například o svém ztvárnění Mozartova Figara řekl: „Opravdu, bavím se na jevišti touto buffo rolí, touto krásnou hudbou, kterou napsal Mozart pro basbaryton.“ (Volně přeloženo z rozhovoru s Ildarem Abdrazakovem zveřejněném v Kennedy Center opera, 13. října 2012.) Interpret se nepokrytě bavil i na našem koncertě v Leporellově árii. Hravým a radostným projevem (pěvecký i hereckým) a zjevnou potřebou sdílení si pěvec získal okamžitě sympatie všech. Svojí přirozenou a nenásilnou „hereckou“ komunikací s diváky pak zcela uvolnil atmosféru koncertu. To vše platí v ještě zvýšené míře v následující Giovanniho serenádě Deh, vieni alla finestra. Přirozená a nejspíš spontánní quasi jevištní spiklenecká reakce „troubadoura“ Giovanniho na svého citeristu vyzněla vysloveně mile.

V odlehčené atmosféře pokračovala i následující orchestrální Valpuržina noc z Gounodova Fausta. Jinak velkolepá baletní scéna díky místy až straussovsky laděnému interpretačnímu pojetí vyzněla veskrze mile. Tento hudební kus zjevně neměl žádné jiné ambice, nežli být „intermezzem“ mezi jednotlivými dominantními pěveckými čísly. Výrazově nejlépe vyzněla závěrečná slavná dramatická scéna, byť byla v úvodu mírně rytmicky rozhozená. Nicméně i zde jsem ve vyšších smyčcích postrádal rozmach do přirozené svítivé šíře, jak by si to partitura bezesporu zasloužila.

Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia - Praha 13.6.2016 (foto Jiří Vaněk)
Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia – Praha 13. 6. 2016 (foto Jiří Vaněk)

Závěr koncertu již patřil operním hitům. Árie Escamilia z Bizetovy opery Carmen byla jistě parádním číslem programu, nicméně z čistě osobního hlediska bych v tomto čísle dal spíše přednost svítivějšímu hlasu s vyššími alikvoty barytonového témbru, nežli velké šíři tmavšího (spíše) basového „sameťáka“. Bouřlivé ovace publika mne ale vzápětí nenechaly na pochybách, že s touto estetickou představou jsem zde rozhodně osamocen. Nicméně si nemohu odpustit poznámku, že v tomto pěveckém čísle se poprvé interpret trošku hlasově šetřil (opravdu, to není výtka, pouze konstatování – ostatně v programu nabitém takovými vrcholnými čísly ani není divu!) a nedával do svého projevu, tak, jako v jiných vstupech, absolutně vše. Soudím tak mimo jiné i z toho, že výstup toreadora znám v jeho podání i z jevištního ztvárnění a zde na mne působil mnohem energičtěji a hlasově otevřeněji.

Následnou slavnou Basiliovu árii o pomluvě z Rossiniho Lazebníka sevillského jsem si v Abdrazakově naživo již vyslechl před necelým rokem jako jeden z přídavků již zmíněného koncertu Kvarteto velkých hlasů. Ano, byl to již tehdy jistě bezchybný interpretační výkon, ovšem neuvěřitelná emoční plasticita, kterou umělec předvedl na tomto letošním koncertě, opravdu neměla obdoby; doslova si vychutnával význam a vyslovení každého slova a sám sebe touto místy až exhibiční divadelní pompou zjevně bavil. Vrcholové tóny di cannone pak hřměly sálem společně s tympány opravdu jak dělové salvy. Interpretovat tuto árii takto živelně jsem ještě nikdy neslyšel – a byl jsem nadšen!

Suma sumárum: byl to bezesporu nádherný hudební zážitek. Pro mne subjektivně byla ale jeho vrcholem první polovina koncertu (především Aleko a král Filip II.), kde podmanivost a šíře pěvcova hlasového projevu byly dechberoucí.

Ovace standing ovation si nakonec vyžádaly dva přídavky: „šampaňskou“ árii Giovanniho, která logicky sílu ovací ještě znásobila, a Mefistofelovo slavné Ronde du veau d’or z druhého aktu Gounodova Fausta. Tento přídavek jsem čekal, protože se jedná o jedno z nejefektnějších čísel Abdrazakovo.

Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia - Praha 13.6.2016 (foto Jiří Vaněk)
Ildar Abdrazakov, Fabio Mastrangelo, PKF-Prague Philharmonia – Praha 13. 6. 2016 (foto Jiří Vaněk)

Na závěr ještě ryze osobní poznámku „na okraj“: tímto démonickým pěveckým číslem se nechlubí pouze Ildar Abdrazakov, ale i jeho starší bratr Askar je touto rolí vyhlášený. Možná pro některé čtenáře může být zajímavé porovnat výkony obou bratrů ve stejné roli, respektive právě v této Mefistofelově scéně – podotýkám, že obě ukázky jsou z roku 2009.

 

Hodnocení autora recenze: 90%

Ildar Adbrazakov (basbaryton)
Dirigent: Fabio Mastrangelo
PKF-Prague Philharmonia
13. června 2016 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Píseň varjažského hosta
(Sadko, 4. výstup)

Sergej Rachmaninov: Vyes’ tabor spit…
(Ildar Abdrazakov, Aleko)

Předehra & Tanec žen a mužů
(Ildar Abdrazakov, Aleko)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - I.Abdrazakov -PKF-Prague Philharmonia & F.Mastrangelo (Praha 13.6.2016)

[yasr_visitor_votes postid="215454" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments