Desetiletí s Mozartem a Myslivečkem

Rozhovor se sopranistkou Simonou Houda Šaturovou a dirigentem Zdeňkem Klaudou o jejich novém CD decade

Simona Šaturová 
Jak se projekt, nazvaný decade, vůbec zrodil? Jak dlouho zrál a jakým vývojem prošel před samotným natáčením?

Před pár lety jsem pro jiný projekt hledala árie z Myslivečkových oper a tenkrát jsem si poprvé uvědomila, že by mohlo být spojení Myslivečka s Mozartem dramaturgicky velmi zajímavé. Myšlenka se oživila vloni při přípravě Olimpiade pro Národní divadlo. Proto mě mile překvapilo, když s tím samým nápadem za mnou přišel krátce před premiérou Olimpiade dirigent Zdeněk Klauda. Výběr skladeb zpřesnil na jednu dekádu a ten nápad mne nadchnul. V říjnu loňského roku jsme celý projekt odstartovali. Zdeněk připravil výběr Myslivečkových oper, které splňovaly kritérium, a v prosinci jsme se poprvé sešli a vybrali kandidáty. Na Mozartových áriích jsme se domluvili téměř hned. V únoru proběhlo první setkání s kvartetem vedoucích hráčů jednotlivých skupin a začali jsme se s Myslivečkem seznamovat. Já jsem byla celou sezonu hodně na cestách, ale vždy, kdy to bylo možné, jsme se se Zdeňkem a někdy i s kvartetem scházeli. A ten doopravdy hluboký ponor nastal asi měsíc před natáčením. Moc jsem uvítala, že jsme s orchestrem mohli před natáčením téměř týden zkoušet, což nebývá pravidlem.

Decade – v tom názvu je skryto nejen desetiletí, ale i pády. Jaké souvislosti s dramaturgií nového CD hlavně cítíte?

Název se rodil dost těžce. Měli jsme hodně verzí, ale až na této jsme se domluvili. Hlavním dramaturgickým motivem je samozřejmě desetiletí, kdy se v našem projektu v rozmezí 1771–1781 setkává vyzrálý a úspěšný Mysliveček s mladičkým Mozartem, s již jasně rozpoznatelným géniem. Zdá se mi nesmírně zajímavé, že někdo mohl být inspirací pro samotného Mozarta. Celý tento projekt vnímám jako splácení dluhu vůči Myslivečkovi.

Co samotná příprava nového CD před příchodem do studia obnášela pro vás jako interpreta? Co všechno a do jaké hloubky a šíře souvislostí jako interpret potřebujete o té které árii vědět, než předstoupíte před mikrofon?

Co se interpretace týče, jsem hodně intuitivní člověk. Možná se to může zdát někomu povrchní, ale dříve, než si můj mozek začne dělat názor na věc, tak potřebuji porozumět hudbě. Pro mne bylo například velice důležité již zmíněné první setkání s hudebníky. Tam jsem se začala s áriemi doopravdy seznamovat. A nakonec vám hudba, melodie, koloratury přinesou obsah. Samozřejmě jsem měla od Zdeňka skvěle připravené podklady a až mě pobavilo, že širší informace o áriích mě vlastně jen utvrdily v mé intuici.Pohledem interpreta: Co Myslivečka s Mozartem spojuje a co naopak rozděluje?

Spojuje je velký cit pro melodii a dramatičnost a nemyslím, že by je něco zásadně rozdělovalo. Pro mne osobně je Mozart již v tomto období „krok napřed“. Ale vlastně bych je nerada srovnávala. Každý má v dějinách své důležité místo. Když jsem poprvé slyšela master, tak jsem sama byla překvapena a potěšena, jak v dobrém světle se náš Mysliveček vedle Mozarta představil.

Zdánlivě banální otázka: Zpívá se vám lépe Mozart, nebo Mysliveček?

Repertoár obou autorů na této nahrávce byl stejně náročný. Většina árií je hodně virtuózních, některé až na hranici zpívatelnosti. Mám na mysli hlavně Mozartovu Giunii, která je asi vůbec nejnáročnější koloraturní árií, jakou jsem doteď zpívala. Ale i Myslivečkovy árie, například Sento nel alma mia z opery Il Gran Tamerlano, byly velkou pěveckou výzvou. Pokud bych měla vzít v úvahu i tvorbu mimo toto CD, tak je mi interpretačně bližší Mozart.

V řadě čísel z vašeho nového CD představujete scény z oper, s nimiž jste se na jevišti jako interpretka zatím nesetkala. Přišla jste některé z nich během přípravy natolik na chuť, že byste si ji zatoužila zazpívat celou, na jevišti?

Nejvíce mě zaujala velká scéna Selene z opery Medonte, re di Epiro. Ta je z Myslivečkových árií na CD pro mne nejatraktivnější. Má deset minut, ale ve střídání emocí, hudebních motivů, výrazu a nálad je to málem miniopera. Jestli toto vše nabízí již jedna árie, tak by mohlo být nastudování celé opery víc než zajímavé.

Co hlavně vám váš nový projekt dal? Čím vás obohatil? Kam vás jako interpretku posunul?

Nemyslím si, že by mě někam interpretačně posunul. Přece jen jde o repertoár, kterému se hodně věnuji. Ale určitě mě obohatil. Mám velkou radost z toho, že nabízíme čtyři skladby ve světové premiéře, že jsme znovu dali život hudbě, která si to po právu zaslouží. Snad inspirujeme další muzikanty a muzikology, aby věnovali Myslivečkovi čas a péči.A jaké místo nové CD ve vaší diskografii má? Máte to také tak, že poslední projekt je vám vždy nejmilejší? Že k němu máte nejniternější vztah?

Kdysi jsem při nahrávání měla až svazující pocit, že všechno musí být naprosto dokonalé, abych s nahrávkou byla navždy spokojená. Doufám, že jsem jako člověk i jako pěvec pořád ve vývoji a přirozeně mám výhrady k tomu, co bylo. Až časem jsem pochopila, že každé CD je záznam okamžiku a že důležité je do projektu dát to momentálně nejlepší ze sebe. A to se snad i tentokrát podařilo. Takže s novým CD se vždy opakuje to samé, mám z něj velikou radost, ale to nejdůležitější místo v mé diskografii vždy přebírá to CD, které bude následovat (úsměv).

Jak často se ve vašem dalším kalendáři vyskytuje Mozart? A nemáte alespoň rozjednaného nějakého dalšího Myslivečka? A co ostatní pracovní závazky, které vás čekají?

Letošní sezoně bude po delší době opět dominovat Mozart. Od konce listopadu zpívám v Essenu Elektru v Idomeneovi. Jsem moc štastná, že můžu po třech letech pracovat na nové operní produkci s Tomášem Netopilem. Následovat bude obnovená premiéra Únosu ze serailu také v Essenu a na jaře i v Praze. V květnu se představím poprvé pražskému publiku ve Stavovském divadle jako Donna Anna. Dále mne čeká hodně koncertů, například dvě cesty do USA s Mozartovou c-moll Mší s dirigentem Maasaki Suzuki v Baltimoru a Beethovenovou Devátou symfonií s Manfredem Honeckem v Pittsburghu. Nemůžu samozřejmě zapomenout na Violettu v Národním divadle. Bude to vlastně můj operní debut na prknech zlaté kapličky, kde jsem kromě koncertů a jednoho hostování zatím nikdy nevystoupila v operní produkci Národního divadla, a moc se na to těším. Také si po delší době zazpívám mou oblíbenou Druhou symfonii Gustava Mahlera tentokrát s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem a báječnou Bernardou Fink. Jen na Myslivečka si budu muset počkat…

Děkuji za odpovědi, hodně úspěchů!
***

Zdeněk Klauda
Jste duchovním otcem nejnovějšího projektu Simony Šaturové decade – Mozart & Mysliveček. Co vůbec bylo hlavním impulzem k jeho vzniku a jak dlouho jste o něm přemýšlel? A proč padla volba protagonistky právě na Simonu Šaturovou? Byla od počátku jedinou „adeptkou“?

První operní dílo Josefa Myslivečka, které jsem poznal, byla opera Il Bellerofonte. Tehdy mi bylo asi sedmnáct let a jako student hudebního gymnázia Jana Nerudy jsem si onen gramofonový komplet koupil zcela náhodně v antikvariátu, ale již při prvním poslechu mne tato brilantní a invencí hýřící hudba nadchla. Od té doby jsem měl Myslivečka uloženého v povědomí jako autora, jehož dílem bych se někdy v budoucnu rád zabýval. Avšak prvním přímým impulzem k tomuto CD byla kniha Daniela E. Freemana Josef Mysliveček, „Il Boemo“ – The man and his music, kterou jsem si koupil a četl v létě 2013, kdy jsem připravoval nastudování Mozartovy opery Figarova svatba pro anglický operní festival v Glyndebourne. Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že jméno a dílo tohoto našeho klasicistního skladatele není v zahraničí ani u odborné veřejnosti příliš známé. Kolegové se mne často vyptávali, kdo to je to ten „Mysliveček“, když mne viděli v zahradách začteného do této knihy. Vzhledem k lidskému vztahu i uměleckému respektu, který panoval mezi Myslivečkem a mladým Wolfgangem Amadeem Mozartem, byla dramaturgie poukazující na souvislosti v jejich tvorbě nasnadě. V okamžiku, kdy mé myšlenky dospěly až sem, byla Simona jedinou volbou, protože je naprosto úžasná, vhodnější interpretku pro zvolený repertoár si ani nedokážu představit. Navíc tento projekt byl logickým vyústěním naší předchozí dlouhodobé spolupráce.

Přibližte prosím zevrubněji dramaturgii projektu…

Naše společné CD se jmenuje decade, tedy česky dekáda, protože svou dramaturgií mapuje desetiletí 1771–1781, což je období vzájemného přátelství mezi Myslivečkem a Mozartem, ale zároveň i posledních deset let života Josefa Myslivečka. V těchto letech byl Mysliveček již na vrcholu slávy a těšil se přízni publika, jeho opery byly hrány s velkým úspěchem a zakázky na další díla se jen hrnuly. Z jeho děl na CD naleznete sopránové árie z oper Il gran Tamerlano (1771), Artaserse (1774) a jeho posledního operního opusu Medonte, re di Epiro (1780). Většina z těchto árií se objevuje na CD ve světové premiéře. Pro Mozarta to bylo období tvůrčího zrání, kdy ještě hledal svůj hudební jazyk a osobitý způsob uchopení dramatického žánru. Pro naši desku jsme zvolili bravurní árii Giunie z opery Lucio Silla (1772), něžnou árii Sandriny z opery La finta giardiniera (1775) a árii Ilie z opery Idomeneo (1781). Kromě sólových árií se na CD objeví kvartety z oper Artaserse a Idomeneo, ve kterých se jako hosté představí sopranistka Frédérique Friess, mezzosopranistka Michaela Kapustová a tenorista Richard Samek. Skladby jsou řazeny chronologicky a je tak dobře patrné, jak se vyvíjel jejich hudební jazyk a schopnost hudbou vyjádřit dramatismus obsažený v textu a postihnout charakter postavy. Zároveň jsme chtěli vytvořit logickou kompozici nahraných árií, proto jsme též zařadili i několik recitativů, které jednotlivá hudební čísla spojují tak, jak to je běžné v žánru tzv. vážné opery (opera seria).O jak interpretačně obtížnou hudbu jde?

Z vokálního hlediska se jedná jak v případě Myslivečka, tak v případě Mozarta o vrcholné kreace, vyžadující svrchovanou technickou dokonalost, která však není cílem, ale pouze prostředkem pro vyjádření všech odstínů emocí a mezních psychických stavů exponovaných postav. Hudební jazyk obou velikánů je velmi průzračný a upřímný ve smyslu věrnosti obsahu textu a jakákoli nedokonalost či nepochopení je patrné na první poslech. Zároveň však jejich hudba volá po dramatickém uchopení a k její interpretaci je potřeba značná míra fantazie.

Jako orchestr v projektu figuruje L’armonia terrena, pod vaším vedením. Jací hráči v něm zasedli?

Orchestr L’armonia terrena spojuje hudebníky s láskou ke komorní hudbě, kteří se při hře nevyhýbají nebezpečí a s chutí balancují na jeho hranici. Pokud bych měl zmínit některá jména, musel bych vyjmenovat úplně všechny, protože se jedná o ansámbl složený výhradně z předních komorních hráčů a sólistů, laureátů řady mezinárodních soutěží ve svém oboru.Závěrem trochu osobněji: Jaké jsou vaše ambice a profesní sny?

Má ambice je proniknout co nejvíce ke smyslu skladby, kterou momentálně interpretuji, a zůstat tak pokud možno co nejméně dlužný jejímu autorovi. Mým profesním snem je realizovat podobně zajímavé projekty, jakým je tato deska, a setkávat se u toho s inspirativními hudebníky, jejichž pohled na hudbu je mi blízký.

I vám děkuji za odpovědi!

Vizitky:
Simona Houda-Šaturová je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001. Narodila se v Bratislavě, kde absolvovala konzervatoř. Své pěvecké vzdělání dále prohlubovala v Praze u doc. Soni Kresákové, na mistrovských kurzech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Magreet Honig v Amsterodamu.

Kromě mnoha vystoupení v Národním divadle (např. Konstance v Únosu ze serailu, Ilia v Idomeneovi nebo Sandrina v La finta giardiniera) zpívala sopranistka také v Teatro Colón v Buenos Aires, Théâtre du Châtelet v Paříži, v Opéra de Monte-Carlo a v athénské Megaron Mousikis. Je oblíbeným hostem v Théâtre de la Monnaie v Bruselu, kde doposud ztvárnila mimo jiné i role Ilie a Sandriny, ale též například Violetty či Gildy. Často hostuje i v Oper Frankfurt, kde zpívala Madama Cortese v Rosinniho Cestě do Remeše, ve Verdiho Maškarním plese a titulní postavu Lucii di Lammermoor. K jejím profilovým rolím patří Lucia (Donizetti: Lucia di Lammermoor), Gilda (Verdi: Rigoletto), Rosina (Rossini: Lazebník sevillský), Oscar (Verdi: Maškarní ples), Adéla (J. Strauss: Netopýr) a mozartovské role Sandrina (La finta giardiniera), Konstanze (Únos ze serailu), Zuzanka (Figarova svatba) a Pamina (Kouzelná flétna).

Simona Houda-Šaturová je rovněž žádanou koncertní pěvkyní, z významných produkcí jmenujme vystoupení v Carnegie Hall s Philadelphia Orchestra, účinkování na Salzburger Festspiele, spolupráce s Toronto Symphony Orchestra v Kanadě, vystoupení při slavnostním otevření Pleyelova sálu v Paříži s Orchestre de Paris, koncert pod vedením Ivana Fischera s Mnichovskou filharmonií, novoroční koncert Haydnova Stvoření s Londýnskou filharmonií pod taktovkou Adama Fischera. Absolvovala turné s Ph. Herreweghe a Orchestre des Champs-Elysés. (Festivaly Edinburgh, Rheingau, San Sebastian, Warsaw aj.) Vystoupila v Osace s Osaka Symphony pod vedením E.Oue. V roce 2008 mj. absolvovala turné po Německu se světoznámým barytonistou Thomasem Quasthoffem s oratoriem Elias F. Mendelssohna-Bartholdyho pod taktovkou H. Rillinga.

K dirigentům, se kterými spolupracuje, patří např. Christoph Eschenbach, Sir Neville Marriner, Adam Fischer, Ivan Fischer, Manfred Honeck, Leopold Hager, Helmuth Rilling, Sylvain Cambreling, Gennadij Rožděstvenskij, Jiří Bělohlávek, Tomáš Netopil, John Fiore, Rolf Beck nebo Martin Haselböck.

Její předchozí nahrávkou je „Gloria“, CD s adventními a vánočními skladbami v čele s mimořádnou ukolébavkou Panny Marie od Tarquinia Meruly a kompozicemi Zbyňka Matějů Ad te Domine. K 200. výročí úmrtí J. Haydna vyšlo u vydavatelství Orfeo profilové CD „Haydn Arias“, které obdrželo ocenění časopisu The Gramophone „Editor’s Choice 2009“. S Českým filharmonickým sborem nahrála CD Mozartových duchovních skladeb (vyd. Arco Diva) a pro vydavatelství Hänssler se podílela na projektu Haydnových mší s dirigentem H. Rillingem. Nahrávka Mahlerovy 2. symfonie s Philadelphia Orchestra vyšla u vydavatelství Ondine a získala ocenění Supersonic Award stejně jako ocenění německých kritiků Preis der deutschen Schallplatten Kritik. Obě tato ocenění získala i nahrávka „Requiem and Miserere“ od Johanna Adolfa Hasseho (Carus Verlag).

(Zdroj: webové stránky Simony Šaturové)

www.saturova.com

***
Zdeněk Klauda se od dětství věnoval skladbě, hře na klavír a na flétnu. Soustavné skladatelské školení získal během studia na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy pod vedením prof. Miroslava Kubičky, kde zároveň studoval i hru na flétnu u prof. Vladislava Paulíka a klavír u prof. Dináry Souleimannové.

Po absolutoriu gymnázia vyměnil flétnu za taktovku a začal studovat obor dirigování u prof. Hynka Farkače. V roce 2005 dokončil svá studia na pražské Akademii múzických umění. Od té doby je ve stálém angažmá v Národním divadle v Praze (v současné době jako asistent dirigenta a vedoucí hudební přípravy). Jako skladatel publikuje mimo jiné u amerického nakladatelství Alliance publications, Inc.

V roce 2008 byl přizván k nastudování Dvořákovy Rusalky v rámci festivalu Salzburger Festspiele. Od té doby je pravidelně zván do prestižních evropských operních domů Bayerische Staatsoper Mnichov, Opera Valencia či Opera National de Paris. V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janáčkových Příhod lišky Bystroušky pro legendární festival v Glyndebourne a v další sezoně pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž.

Ve stejném roce získal 3. cenu na dirigentské soutěži v rumunské Constantě. V sezoně 2013/14 se podílel jako asistent dirigenta na přípravě inscenace Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v Semperoper v Drážďanech a poté uvedení další série představení téže opery ve Vídeňské státní opeře. Jako asistent spolupracoval mezi jinými s dirigenty, jako jsou Franz Welser-Möst, Kyril Petrenko, Vladimir Jurowski nebo Tomáš Netopil. 

(Zdroj: Zdeněk Klauda)

Foto: archiv Simony Šaturová a Zdeňka Klaudy