Devět otázek pro umělecké šéfy tanečních souborů (1): Hlavně neztratit zdravý rozum
Václav Kuneš
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Na jaře jsme začali připravovat a tvořit komplet nový on-line obsah (420PEOPLETALK, 420seconds) s tím, že to není jen náhražka v době, kdy nic jiného dělat moc nešlo. A sedět a čekat se nám nechtělo. Zároveň jsme měli jasno v tom, že koncept musí mít smysl i v době „až se začne hrát“. A k tomu jsme otevřeli naše nové Studio – a to i pro veřejnost. Takže skloubit tyto věci bylo v jednu dobu dost náročné.
A co byla největší výzva?
Právě ty chvíle, kdy se ty nové věci začaly křížit s tím, co jsme dlouho museli odkládat. A nechtěli jsme ani z jednoho ubrat, nebo to dělat méně často. Plán je plán. J
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Mimo jiné i kvůli tomu vznikal náš on-line obsah. Byl to jeden ze způsobů, jak zapojit všechny naše tanečníky a vůbec celý tým. Také to bylo pro všechny z nás nové a tím pádem i zábavné, a nakonec se na tom všem snad každý i něco naučil.
Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Jestli nového… opravdu těžko říct, snad je stále ještě brzo. Samozřejmě se ve světě objevilo mnoho zajímavých a vtipných nápadů, které vznikaly omezením navzdory. Myslím, že to ale není jen o tvůrcích. Je to především o lidech, o nás všech. Co se určitě změní a mění je to, jak se umění „konzumuje“. Doufám, že si v nás samých najdeme novou (ne tu starou, ta je nenávratně pryč) chuť a důvod vyhledávat kulturní zážitky.
Dohnali jste premiérové manko?
On-line tvorbu bereme jako plnohodnotnou tvůrčí, a tudíž premiérovou záležitost. Takže nebylo co dohánět. Dohánět by znamenalo, že se něco nedalo, nestíhalo, nezvládalo, nemohlo. Uvědomuji si samozřejmě, že ne každý má možnosti a že ne každého tyto věci naplňují a oslovují. Pak musí tedy dohánět. Našich 11 dílů 420seconds a 8 dílů 420PEOPLETALK byly všechno naše premiéry, na YouTube. Ale také jsme udělali dvě divadelní premiéry: INspiraCe Sylvy Šafkové a mého MOJO, baby!
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Trochu ano.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
S novým Studiem přichází kompletně nový směr uvažování, plánování a vůbec všech aktivit. Právě i včetně těch on-line, filmových. Máme možnost dostávat se k divákovi v podstatě v době, kdy se on chce dívat, a zároveň nám to umožňuje být neustále během celého roku tvůrčí, na rozdíl od dvou, tří období ročně, kdy se připravují premiéry. Což se může zdát jako neudržitelné. Otvírá se tím ale mnohem více prostoru pro všechny tanečníky, kteří chtějí být tvůrčí i mezi těmi dvěma třemi obdobími.
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Každé slovo má své místo, pořadí, svůj timing. Krátkých a výstižných slovních spojeni, která by navíc měla nějaké poselství a dávala smysl, je jako šafránu. Mohl bych tedy mluvit o společnosti rozdělené více či méně konspiračními teoriemi, o záměně (osobní) svobody za čiré sobectví kamuflované trendy anarchismem, či o tom, jak jednoduché je ve 21. století ignorovat vědu a její dlouhodobý přínos pro civilizaci. Mohl bych. Ale úplně nejradši před celým souborem řeknu: hlavně se z toho neposrat.
Pozvěte diváky na rok 2022.
Rád bych, aby naše nové Studio Maiselovka fungovalo pro širokou veřejnost jako takový očišťovač duše. Přijďte se nejdříve protáhnout, zacvičit, naučit se udělat něco pro sebe. Poznejte svou, z části třeba i zapomenutou, radost z pohybu. A potom s čistou hlavou třeba do divadla. I naše představení vám snad udělá radost. A o to by v roce 2022 mělo jít především. Setkávat se nad zdánlivě obyčejnými věcmi a dělat si z nich společné zážitky. Pro další roky.
420PEOPLE
Soubor současného tance 420PEOPLE, do jehož názvu si tvůrci vepsali českou telefonní předvolbu, založili Václav Kuneš a Nataša Novotná na přelomu roku 2007/2008 po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Společná vize vybudovat v Praze svůj vlastní soubor současného tance dala vzniknout značce 420PEOPLE, která v současné době působí na české i mezinárodní scéně již 14 let. Od roku 2018 převzal vedení souboru umělecký ředitel souboru a choreograf Václav Kuneš. Soubor je spojením moderní interpretační úrovně, profesionality, originality, promyšlené hravosti a odvahy. Na jevišti, v tanečních filmech i online živými přenosy se představuje svým divákům už 14. rokem. Spolupracuje s desítkou českých i zahraničních tanečníků a tvůrců a je součástí několika mezinárodních projektů. Klíčem stálého úspěchu souboru na poli současné taneční scény jsou především kontinuita v tvůrčím úsilí a rozšiřování domácí divácké komunity a reprezentace v zahraničí. Díky takové šíři záběru si soubor udržuje stabilní místo mezi nejkvalitnějšími nezávislými uměleckými subjekty.
Lukáš Slavický
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Nejtěžší bylo, aby tanečníci neztratili motivaci k práci. Aby se udrželi v kondici fyzické, ale především v kondici psychické.
A co byla největší výzva?
Největší výzvou bylo, když se začalo opět hrát, aby v nabitém programu, který nás čekal a čeká, všichni zůstali zdraví.
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Díky velikosti našeho souboru a podpoře ředitele divadla jsme mohli vytvořit individuální plán pro všechny tanečníky, takže mohli přijít na baletní sál a individuálně trénovat. Myslím si, že to bylo velice důležité.
Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Tak určitě, někteří umělci řeší tuto dobu, a především si myslím, že řada nových děl v budoucnu se k ní bude vracet, nebo ji bude nějakým způsobem reflektovat.
Dohnali jste premiérové manko?
Premiérové manko jsme dohnali a nutno říct, že jsem za to moc rád a všem děkuji za maximální nasazení.
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Omezení se na návštěvnosti podepsala, ale pokud mluvím za celé Jihočeské divadlo, tak ten propad není až tak dramatický.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
V tento moment soubor pracuje v režimu, který je pro nás standardní. Připravujeme nové premiéry a projekty, které jsou již delší dobu naplánované.
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Tak hlavně neztratit zdravý rozum.
Pozvěte diváky na rok 2022.
Diváky bych rád pozval 1. března na Jatka78, kde v rámci festivalu Jižní spojka uvedeme Mechanický pomeranč a 13. března ve Vinohradském divadle taneční divadlo Rádio Svobodná Bystrouška. V Jihočeském divadle pak 7. 4. uvedeme nové taneční drama Tristan a Isolda.
Jihočeské divadlo – balet
Balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích je jedním ze čtyř souborů této scény společně s činohrou, operou a loutkohrou. Pod divadlo spadá také otáčivé hlediště v Českém Krumlově, kde často vystupuje právě i baletní ansámbl. Samostatný baletní soubor byl v Českých Budějovicích ustaven v lednu 1959 pod vedením Milana Hojdyse. Významný rozkvět zaznamenal soubor od 90. let nového tisíciletí. Za poslední dekády zde hostovala řada významných choreografů a byly uváděny kromě klasického repertoáru i díla současných tvůrců (Jiří Kylián, Václav Kuneš, Attila Egerházi ad.). Od roku 2016 vede soubor Jihočeského divadla Lukáš Slavický, bývalý sólista Bayerisches Staatsballett v Mnichově.
Jan Malík
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Nejspíš pokládáte tuto otázku z důvodu přetrvávajícího výjimečného stavu, který má dopad i na náš obor, tímto jsme se ale až tak nezabývali. Opět jsme se vyrovnávali spíše s náročností provozu našich aktivit bez většího týmu lidí, protože jsme se nadále věnovali tvorbě a několika projektům. To mělo vliv na naše kapacity a čas, ten není neomezený.
A co byla největší výzva?
Možná hledání způsobu, jak správně nastavit uměleckou spolupráci s přizvanými tvůrci a interprety. Tedy nikoliv pouze produkční. Z našeho pohledu se toto ne zcela vydařilo v případě projektu dis pla y, kdy jsme se během realizace začali zásadně rozcházet s Terezou Lenerovou. Naopak velmi úspěšná spolupráce probíhala při projektu Nezřízeni. Hodně poznání, zkušeností a hledání cest nám poskytují různé skupiny generace dvacátníků, se kterými jsme se věnovali společné tvorbě. Výzvou jiného charakteru pak byla realizace streamovaných debat o tanci před kamerou – Tanec okem kamery, kdy jsme se rozhodli vytvořit prostor pro debatu s dalšími umělci.
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Pulsar je umělecká platforma, ne soubor, která má různý okruh zájmů a díky tomu je schopna flexibilně reagovat na situaci a těžit z ní. Víra v to, že je třeba dělat, je třeba pracovat, je třeba se posouvat, nás přirozeně vede dál. I v tomto období jsme se tvorbě věnovali v rozsahu, který byl dříve nastaven, a kromě změny termínu jedné premiéry nás zásadnější komplikace tohoto typu nepotkaly.
Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Rozhodně. Ale vzhledem k tomu, jak se naše práce a jednotlivé životy nás v Pulsaru vyvíjejí, jsem si jist, že by k tomu došlo i za běžných okolností – mám na mysli mezioborové setkání umění & terapie v podobě setkávání Vyprovokuj (se) tancem! a další mezioborovou událost, konferenci, Role umělce dnes, která zasela podněty do budoucna. Navázali jsme také dlouhodobou spolupráci s renomovaným fotografem Vojtěchem Slámou, který sledováním naší činnosti přispěje k umělecké fotografii. V závěru roku jsme uvedli výsledek spolupráce s mladou generací, které jsme otevřeli umělecký dialog při jejich vstupu do profesionálního prostředí – náš projekt Nezřízeni.
Dohnali jste premiérové manko?
Podobné problémy se nás letos ani loni netýkaly. Letošní tři premiérové projekty jsme dovedli živě před diváka.
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Nijak zásadně. Naopak možný online program nebo představení ve venkovním prostředí a umělecké spolupráce s mezioborovými subjekty k nám přivedly mnohdy více a také nové diváky.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Prozatím jako každý jiný přelom roků. Pokračujeme průběžně v naší projektové práci, budeme se věnovat alternaci jednoho tanečního partu a čekáme možnosti finanční podpory pro rok 2022.
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Vnitřní klid a zdravý rozum nejen nám a našim blízkým.
Pozvěte diváky na rok 2022.
Na konci ledna začínáme nový originální roční live stream Choreograf v ringu a máme radost, že bude vysílán z regionu. Novou premiérou a také odbornou studií přispějeme k 30. výročí založení Konzervatoře Duncan centre – domácího fenoménu tzv. českého duncanismu, ke kterému se hlásíme a který byl nepohodlný před rokem 1989, a také v dnešní době jde proti proudu i mainstreamovým tendencím a trendům zábavního charakteru. A velký potenciál cítíme v celoročním projektu, který se zaměří na společenskou vrstvu, jež má vliv na ekonomický růst v zemi.
Pulsar
Pulsar je umělecká platforma pro realizaci děl v oblasti současného tance a pracuje s jasně vymezenou dramaturgií. V oblasti tvorby se zabývá hledáním tanečního výrazu v propojení se zcela konkrétními tématy: ve středu zájmu stojí vždy člověk jako mikrokosmos, ve kterém se promítají všechny roviny života, do kterých je začleněn. On sám je utváří a ony zároveň utváří jeho. Umělecky se tvorba pohybuje na ose minimalismu, civilního projevu a strohé čisté vizuality přibližující diváka k jeho transcendentálnímu vědomí. Prioritně se jedná o tvorbu nových představení ve všech formách, se kterými svět současné taneční tvorby pracuje.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
