Dirigent Aleš Kománek: Když už se dostanete tak daleko, nemůžete to vzdát

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jaké jsou vlastně z vašeho pohledu rozdíly mezi pražskou Akademií múzických umění a vídeňskou Universität für Musik und darstellende Kunst?

Co se dirigentského oddělení týče, systém výuky je trochu odlišný. V době mého studia na Hudební fakultě Akademie múzických umění jsme měli jako studenti dirigování ročníkové projekty, kdy každý připravil celý program s orchestrem sám od první zkoušky po koncert, což je výborné, ovšem přece jen pouze jednou za rok. Naproti tomu ve Vídni máte k dispozici orchestr jednou za čtrnáct dnů, někdy i každý týden, ale na každého adepta vyjde tak dvacet až třicet minut. Velkou výhodou je, že si člověk osahá více repertoáru, nevýhodou, že se jedná jen o práci ve zkouškovém režimu. Celý koncert student dirigování připraví a provede až na závěr studia, jako absolventský výkon. Umím si představit ideální kombinaci obou přístupů rozdělenou třeba do bakalářského a magisterského programu.

Dalším důležitým aspektem je, že na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění má adept unikátní možnost vystřídat během studia několik profesorů dirigování. Ve Vídni (a na většině jiných škol) máte jednoho profesora po celou dobu studia, ale zase dostanete možnost pracovat s hostujícími profesory.

Ve Vídni jsme museli taky zastávat role korepetitorů a hrát pro své kolegy studenty (osmiruč na dva klavíry), což je nejenže zábavné, ale učíte se hlavně z přístupu a chyb druhých.

V roce 2014 jste byl vybrán mezi posledních osm finalistů druhého ročníku konkurzu Charlese Mackerrase v English National Opera v Londýně, kde jste dirigoval orchestr a sólisty English National Opera. Jak vzpomínáte na tuto událost?

Skvělá zkušenost, i když vyhrát může jen jeden a tenkrát to byl kolega z Británie, který už přicházel ke konkurzu jako poměrně etablovaný mladý dirigent. Konkurz měl tři části – práce se sólisty a korepetitorem, dirigování orchestru English National Opera a pohovor s managementem opery.

Máte nyní nějaké stálé angažmá?

Po čtyři roky jsem pravidelně spolupracoval jako umělecký vedoucí se soukromou divadelní společností v Hamburku s hlavním sídlem v italském Janově, která vytváří své vlastní multižánrové produkce. Díky tomu jsem hodně cestoval a navštívil opakovaně inspirativní místa jako Singapur, Petrohrad, Mumbai, Bangkok, Montreal nebo New York. Celkem to bylo něco přes třicet zemí. Nicméně abych odpověděl na vaši otázku, momentálně žádné stále angažmá nemám.

Střídavě nyní žijete ve Vídni a Ostravě, odkud pocházíte. Jako dirigent jste ale spolupracoval také s řadou českých orchestrů…

Ano, s Filharmonií Brno, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Komorním orchestrem pražských symfoniků, Plzeňskou filharmonií, ale také s ansámblem Prague Modern, Severočeskou filharmonií Teplice, Jihočeskou komorní filharmonií a jinými orchestry.

Je obtížné prosadit se jako mladý dirigent?

Jelikož dirigenti s věkem, jak známo, zrají a zrají, není tedy neobvyklé, že pracují až do vysokého věku, což je přirozené a je to tak správně. Vezměme ze současnosti třeba Herberta Blomstedta, Seiji Ozawu nebo jednoho z mých milých profesorů z pražské Akademii múzických umění profesora Radomila Elišku (který zažívá famózní závěr své profesní dráhy v Japonsku, kde jeho nahrávky Janáčka, Dvořáka, ale třeba i Brahmse patří k nejprodávanějším na tamním trhu, o čemž se u nás bohužel pohříchu málo píše!).

Z tohoto úhlu pohledu by někdo mohl tvrdit, že to je ten hlavní důvod, proč to mají mladí dirigenti těžké. Protože prostě každý intendant či ředitel orchestru dá většinou přednost starší etablované osobnosti s dlouhým seznamem osobních kontaktů, které má dejme tomu potom k dispozici. S tímto názorem bych si ale dovolil nesouhlasit.

Když po něčem člověk opravdu z celého srdce touží, není překážky, které by nezdolal. Někdo má cestu prošlapanou od počátku, jiný musí projít cestou trnitější. Mám za to, že ta druhá je hodnotnější a ve výsledku trvalejší.

Může vám tedy současný úspěch na etablované mezinárodní soutěži pomoci v kariéře?

Dirigentské soutěže jsou jednou z důležitých a přímočarých cest, jak dát o sobě vědět širší odborné veřejnosti. Z tohoto pohledu už jen kvalifikovat se mezi 50 z 270 účastníků je již dílčí úspěch a čtvrté místo na takovém mediálně sledovaném dirigentském klání, které navíc probíhá jednou za pět let, pak otevírá hodně dveří k novým pracovním možnostem a dá se, myslím, označit za úspěch poměrně výrazný.

Vezměte třeba v úvahu jen samotný fakt, že v době dirigentských začátků mých profesorů se na podobné soutěže hlásily desítky kandidátů. Dnes jich jsou stovky. Abych vám ale mohl odpovědět s jistotou a podrobněji, zvu vás přesně za rok na kávu. (smích)

Čemu se Aleš Kománek věnuje kromě hudby?

Rád cestuji – nejraději vlakem nebo lodí. Malou plachetnicí třeba po Mazurských jezerech, Lipnu i Orlíku nebo trochu větší lodí na moři. Vlastním i potřebné certifikáty pro podobné dobrodružství. Pokud je po ruce pestrá kuchyně, společnost, dobré víno a kvalitní kniha, není co řešit. Zakusíte druh oblažující svobody, která přetrvá ještě hodně dlouho po návratu do domácího přístavu.

Díky za rozhovor!

VIZITKA
Aleš Kománek
(*1982), laureát mezinárodní dirigentské soutěže v Katowicích 2017 (4. místo a nejvyšší vyznamenání), patří k nastupující slibné generaci mladých českých dirigentů. Jako absolvent prestižních evropských hudebních univerzit v Praze a ve Vídni na sebe upozornil svými úspěchy a pestrou praxí s řadou orchestrů. S vynikajícími výsledky absolvoval bakalářské (2009) a magisterské studium (2011) na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky či Tomáše Koutníka. Jako postgraduální student oboru orchestrální dirigování pokračoval na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Marka Stringera a Yuji Yuasy. Mistrovské kurzy absolvoval u profesora dirigování pařížské konzervatoře Zsolta Nagye a Clarka Rundella, vedoucího dirigentského oddělení na Royal Nothern College v Manchesteru. Operní kurzy pak pod vedením Norberta Baxy a Dwighta Bennetta během Evropské hudební akademie v Teplicích.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Reakcí (2) “Dirigent Aleš Kománek: Když už se dostanete tak daleko, nemůžete to vzdát

    1. Endofglory: milý synu, pan Jorma Panula není žádný ‚noname‘ dirigent, jak z Vašeho příspěvku velmi nesprávně vyznívá, nýbrž člověk v celé Skandinávii požívající morálního a uměleckého kreditu na úrovni Hanse Swarovského či Ijli Musina, pokud Vám jsou ta jména známa. Jorma Panula stojí za výchovou několika úspěšných dirigentských generací a sám je výtečný dirigent a praktik. Pan Olivieri-Munroe úspěšně vedl v našich končinách Severočeskou filharmonii Teplice a je velmi nadějným a vzdělaným hudebníkem. Doporučil bych Vám ve vší zdvořilosti více studia, než se napříště budete dopouštět odsudků. S Vaším názorem na hodnocení kandidátů řemesla dirigentského orchestrem ovšem bez výhrad souhlasím. Zillinsky

Napsat komentář