Divadla zblízka: Cape Town Opera v Kapském Městě

Město v Jižní Africe pod Stolovou horou je sídlem významného profesionálního operního souboru. Jediný další a vlastně už poslední na africkém kontinentu sídlí v egyptské Káhiře. V severní Africe se sice nachází několik pěkných klasicistních divadelních a operních budov, třeba v Tunisu, Alžíru, Oranu a dalších několika městech, jsou to ale pamětníci dřívější koloniální Afriky, dnes v nich žádné operní soubory nejsou.

Vrátím se ale k opernímu životu ve městě pod Stolovou horou. Opera v Jižní Africe a také v Kapském Městě žádnou tradici neměla. Navíc zde nebyly vhodné sály, a pokud se něco konalo, posloužila velkokapacitní kina. Jedním z nich byla takzvaná Alhambra, kde se později odehrávala operní představení i hostujících souborů. Jezdily sem také operní evropské hvězdy, třeba Tito Gobbi zde zpíval Rigoletta nebo dirigoval Giuseppe Patanè. Ale i zdejší rodáci se uplatňovali na světových jevištích. Za všechny uvedu jedno známé jméno – Johan Botha. Pěkné ale je, že se tito umělci vracejí do své země jako hosté. Překrásný koncertní sál s varhanami v pozdně viktoriánském stylu (viz fotogalerie) je v budově starobylé radnice (1905) a dodnes slouží ke koncertním vystoupením i třeba zdejší filharmonie.

Filharmonický orchestr má dnes své domovské sídlo v moderním divadelním centru Artscape, které je současně řadu let rovněž působištěm operního souboru. Menší sál, kde se také dávají školní hudební a operní produkce, se nachází v klasicistní budově Kapské univerzity. Ta leží v romantickém místě na severní straně těsně pod Stolovou horou.

Právě univerzita se stala od roku 1920 důležitým střediskem k výchově operních umělců. Operní školu tehdy vedl italský tenorista Giuseppe Paganelli. V roce 1950 se ujal vedení University of Cape Town – operního souboru při univerzitě skotský skladatel Erik Chisholm a italský baryton Gregorio Fiasconaro, kteří rozšířili hostování s operními představeními Dona Giovanniho, Toscy, Falstaffa nebo Lazebníka sevillského po Jihoafrické republice i Rhodesii. Velmi důležitým činitelem opery a hudby v Kapském Městě byl také Ital Angello Gobbato, který jako sedmiletý emigroval se svojí rodinou do Jižní Afriky z rodného Milána. Bylo to roku 1950. Tento obdivuhodný muž působil nejdříve jako pěvec (ve čtyřiadvaceti letech zpíval třeba Kecala v Prodané nevěstě) a později na vedoucích místech organizace operního života a v institucích, až po post ředitele Artscape centra. Také pracoval jako pedagog a vedl operní studio na hudebním oddělení Kapské univerzity, kde se v domácím sále pořádaly operní koncerty a představení. V Jižní Africe byly samozřejmě obrovské rasové problémy a v důsledku toho neustálý boj o hudební vzdělávání a účinkování studentů tmavé pleti. Vše se změnilo k lepšímu po pádu apartheidu v roce 1994, kdy se stal prezidentem Nelson Mandela (o něm vznikla také folková opera Mandela Trilogy), se kterou vystupuje na svých domácích a zahraničních cestách zdejší operní soubor.

Pod záštitou CAPAB (Cape Performing Arts) a administrací Kapské provincie byl v Kapském Městě otevřen v roce 1971 divadelní komplex ve strohém stylu tehdejší modernistické divadelní architektury. Nesl jméno Nico Malana, významného kapského činitele a politika. Otevíracím představením byla Verdiho Aida s význačnou jihoafrickou operní primadonou (německého původu) Emmou Renzi v hlavní roli. Balet se inauguroval Sylvií Léo Delibese. Operní i baletní ansámbl tak získal stálou domovskou scénu. Původně to mělo být středisko pouze pro „bílé“, ale po velkých lidových protestech to bylo změněno. O dost později, roku 1999 pak proběhla transformace na Artscape a tento název nese kulturní centrum dodnes.

Místní operní soubor Cape Town Opera má sice jen několik stálých sólistů, ale svůj vlastní sbor a v představeních zdatně vypomáhají jednak hosté, ale také operní studenti. Samozřejmě sem ze světa přijíždějí dirigenti a režiséři. Hudebním ředitelem je Angličan Tim Murray, dříve to byl americký dirigent Kamal Khan. V sezoně program čítá čtyři až pět nových inscenací. Letos je na programu Straussova Salome, Bizetova Carmen, Monteverdiho Orfeo, balet Léo Delibese Coppelia a opětovné uvedení Verdiho Traviaty. Také se plánuje operní koncert s Jihoafričankou Pretty Yende (úspěšně zpívala předloni v Praze – naši recenzi najdete zde). Operní škola uvede Mozartovu Kouzelnou flétnu. Operní soubor také někdy hostuje i mimo Afriku. Gershwinova Porgy a Bess byla uvedena v Anglii, Norsku, Švédsku, Francii, Anglii a Austrálii. V letošním prosinci ji předvede v Teatro Colón v Buenos Aires.

Pod Artscape centre patří také baletní soubor Cape Town City Ballet, který měl před půl rokem na programu velmi úspěšné provedení Adamovy Giselle (ve zdejším souboru začínala 1992 na jeden rok svoji zahraniční profesní dráhu naše Daria Klimentová, než přešla do Skotského baletu a pak se stala první sólistkou Anglického národního baletu v Londýně).

Rozsáhlý divadelní komplex (je to 14 tisíc metrů čteverečních, pro srovnání Garnierova opera v Paříži má 12 tisíc metrů čtverečních) se nachází v části zvané Foreshore takřka v centru města mezi Stolovou horou a mořskou zátokou.

Hlavní divadelní sál má 1.487 míst ve třiadvaceti řadách v přízemí a osmi na balkoně. Široké orchestřiště pojme až osmdesát hudebníků a proscénium technicky výtečně vybaveného jeviště je široké 15.5 metrů. Tedy o dva metry širší než třeba ve Vídeňské opeře. Viděl jsem zde část scénické zkoušky na známý muzikál Cats a mohu potvrdit báječnou viditelnost z různých míst a pohodlí sedadel. Druhý menší sál, kde v té době hráli několik představení Příhod lišky Bystroušky, je určen pro pětistovku diváků. Prostory pro návštěvníky jsou vzdušné a bohatě dimenzované.

Z obrovského dvoupatrového vstupního foyeru je mimo jiné vidět i na Stolovou horu.

Prostorné je i zákulisí a divadlo zde má mimo jiné i rozsáhlé divadelní dílny na výrobu dekorací a hlavně kostýmů, kterými zásobují i jiná divadla v Jihoafrické republice.

Rád bych se pro zajímavost jen krátce zmínil o představení Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, hrané v menším sále divadelního centra na konci roku 2009.

Hlavní zajímavostí bylo to, že se jednalo o vůbec první provedení jakéhokoli Janáčkova díla na africkém kontinentě, podrobnou recenzi jsem tehdy uveřejnil v Hudebních rozhledech. Realisticky podaná inscenace s dekorací místního výtvarníka Michaela Mitchella a režírovaná Kanaďanem Josua Majorem byla roztomilá. Hudebně ji nastudoval mladý německý dirigent Felix Krieger, zpívalo se ve velmi slušné češtině (hlasovou poradkyní byla manželka režiséra, která je Češka). Mladí sólisté obou obsazení byli většinou tmavé pleti a hudebně i herecky zvládali své party docela dobře. Bohužel, návštěvnost publika nebyla až tak velká, jelikož známé tituly světového operního repertoáru mají pro zdejší diváky přece jen větší přitažlivost.

Před třemi lety sice proběhly v tisku první zprávy a vizualizace plánované přestavby stávajícího divadelního centra, jehož architektura a samozřejmě stav je po pětačtyřiceti letech částečně přece jen za svým zenitem. Rekonstrukce a rozšíření v moderním pojetí (včetně nové koncertní síně) ale podle aktuálních zpráv asi tak hned nebude.

www.capetownopera.co.za