Divadlo na Orlí v Brně, 17. března, dvě operety, čirá radost

Komorní opera Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění uvedla premiéru dvou krátkých operet, Flotowovy Vdovy Grapinové a Offenbachova Zasnoubení při lucernách. Obě byly poprvé provedeny ve druhé polovině padesátých let devatenáctého století v pařížském divadle Bouffes-Parisiens. Ve školním divadle dramaturgický a umělecký počin – živý příspěvek k diskuzi o operetě jako o potencionálně mrtvém žánru.

Někteří operetní velmistři dokázali oživit svá díla díky schopnosti dramaticky myslet a neztrácet smysl pro humor v neprospěch unavené sentimentality. Pokud operety uvádějí u nás operní soubory, mají před sebou téměř nezdolatelné překážky: musejí kromě zpívání mluvit, tančit, čile se pohybovat a hrát. Vskutku obtížné.

A pak přijdete do studentského Divadla na Orlí a nestačíte se divit: oni to všechno umí jakoby od přírody. Jsou mladí, půvabní a oplývají neodolatelným nadšením ze hry. Zázrak. Jak k němu došlo? No, studenti přece mají za sebou hodiny a hodiny zpěvu, herecké a pohybové výchovy, řeknete si. Ale to vůbec nestačí. Už jsme viděli mnoho studentských inscenací a málokteré z nich byly působivé ve svém celku. Našly se v nich talentované výkony, ale mnohdy zvítězila režisérova touha po sebeprezentaci, které scházela schopnost sebereflexe, sebekritiky. Tentokrát je to jinak.

Absolvující mladá režisérka Natálie Gregorová je bezesporu mimořádný talent. Zasáhla spolu s dirigentem Joelem Hánou už do samotné předlohy inscenace dramaturgickou úpravou textu přeloženého z němčiny Václavem Málkem a dopsáním dialogů dvou průvodců večerem. Zároveň dokázala ponechat oběma jednoaktovkám jejich individuálnost – ve Flotowově Vdově Grapinové situační komiku, posílenou díky úzké spolupráci s výtvarnicí scény i kostýmů Kateřinou Doleželovou, jejíž scénografie rozděluje i stmeluje hrací prostor do dvou polovin průhlednými bezbarvými paravány, doplněnými poměrně masivním základním nábytkem, ve druhé jednoaktovce zdůraznila komiku charakterů. V první části večera září nad jevištěm náznak tvaru broušeného diamatu, který pro Zasnoubení při lucernách sjede dolů a stane se nosičem dopisní minischránky, aby se v závěru transformoval ve svítící srdce. Ve hře je majetek, ale pokladem je milovaná bytost.

Tvůrčí záměr celého inscenačního týmu je křišťálově čistý: chtějí prostými prostředky dosáhnout toho, že účinkující přenesou na diváky svou hravost a radostnost. Ovšem viděli jsme pouze vrchol ledovce – takzvané premiérové obsazení, které bývá nebo by mělo být nejkvalitnější. Každá z postav je obsazena dvakrát, třikrát a jejich vypracování muselo stát hodně soustředěného úsilí. Inscenace se bude na Orlí hrát jen pětkrát – od této soboty do středy. Víc nelze, notový materiál je drahý.

Příjemně překvapil Janáčkův akademický orchestr, složený z dobře hrajících posluchačů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a řízený se vtipným švihem studentem dirigování Joelem Hánou (uměleckým vedoucím orchestru i Hánovým školitelem je profesor Jan Zbavitel). Mezi sólisty nebylo nekvalitního výkonu. Nelze než ocenit jejich vedení – pedagogy zpěvu Zdeňka Šmukaře (absolvující budoucí bakalář Michael Robotka a budoucí magistra Ivana Pavlů), Ivanu Mikeskovou (Michal Marhold a Ondřej Líňa) a pedagogy herectví, zejména Vladimíru Šmukařovou Spurnou a Lubomíru Sonkovou. A pochopitelně v neposlední řadě také pedagožku operní režie Alenu Vaňákovou.

Zařazení dvojice operetních jednoaktovek do repertoáru Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění je šťastným nápadem mimo jiné i proto, že dokázalo spojit jednotlivé katedry Hudební fakulty do vzájemné spolupráce. Obě operety propojovala dvojice pohybově a herecky velmi tvárných posluchačů Ateliéru muzikálového herectví Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Dušana Krause a Adama Kaňáka (v první části Lízini sluhové, ve druhé Venkované).

Choreografie a pohybová spolupráce Hany Litterové byla mimořádně vtipná i technicky náročná. Inscenaci však měla především v rukou režisérka Natálie Gregorová, která dokázala celek vybalancovat v jasných koncepčních liniích a ve svěžích nápaditých detailech. S potěšením jsme sledovali, jak umí se svými kolegy zpěváky vytvořit postavy v jejich vzájemných vztazích, pracovat s kontrasty a s citlivým a vyváženým temporytmem inscenace tak, aby vznikl celistvý tvar. Studenti nás strhli svým radostným nasazením, jemným nadhledem nad lehoučkými milostnými příběhy, které rozehrávali do bezpočtu detailů a patrně i do občasné pohotové improvizace. Šel-li například sluha Vincent ve Vdově Grapinové mimo dveřní prostor propojující oba „pokoje“, pak dal obecenstvu zřetelně najevo, že by tamtudy vlastně jít neměl – ale, co se dá dělat, on nemůže jinak, není čas…

Tenorista Michael Robotka jako Markýz ve Flotowově Vdově Grapinové je živé stříbro, ale nezůstává za ním pozadu ani jeho sluha Vincent s krásně barevným basem (Michal Marhold) a Ivana Pavlů jako temperamentní Líza s pěkně posazeným znělým sopránem. Dobře uspěly i její kolegyně v Offenbachově Zasnoubení při lucernách, andělská Denisa Natálie Bordácsové a dvě potvůrky – Kateřina Eli Our a Fanchetta Mariany Ambrožové, a také Ondřej Líňa v roli Petra.

Režisérka rozehrála i prostor před řadami diváků, účinkujících bylo všude plno. Podařilo se to, co si inscenační tým předsevzal. Chtěl podle slov režisérky „pouze“: „vytvořit oba příběhy s velkou nadsázkou a satirickým vykreslením hlavních hrdinů“ a „přinést radost, úsměv, pobavit jednoduchým komickým příběhem a zapamatovatelnými melodiemi“. Díky velkému zaujetí všech pro společnou pohodovou práci se jim to opravdu povedlo. Vrátilo mě to do dávných let zábavného studia na téže škole. A napadlo mě, že trvalo celé dvě generace, než se oslovení „paní režisérko“ stalo naprostou samozřejmostí.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Friedrich von Flotow:
Vdova Grapinova
(La veuve Grapin)
Jacques Offenbach:
Zásnuby při lucernách
(Le mariage aux lanternes)
Dirigent: Joel Hána
Režie: Natálie Gregorová
Scéna a kostýmy: Kateřina Doleželová
Světelný design: Jonáš Garaj
Pohybová spolupráce: Hana Litterová
Janáčkův akademický orchestr
Premiéra 17. března 2018 Divadlo na Orlí Brno

Vdova Grapinova
Markýz z Bressieux – Michael Robotka (alt. Ondřej Líňa)
Vincent – Michal Marhold (alt. Pavel Slivka)
Líza – Ivana Pavlů (alt. Barbora Ďubeková / Pavla Radostová)
1. sluha Lízy – Dušan Kraus
2. sluha Lízy – Adam Kaňák

Zásnuby při lucernách
Petr – Ondřej Líňa (alt. Michael Robotka)
Denisa – Natálie Bordácsová (alt. Barbora Grůzová / Linda Kunclová)
Fanchetta – Mariana Ambrožová (alt. Denisa Birošová / Aneta Podracká Bendová)
Kateřina – Eli Our (alt. Kristina Kubová / Marie Mičánová)
1. venkovan – Dušan Kraus
2. venkovan – Adam Kaňák

www.divadlonaorli.jamu.cz