Divadlo je přeci společnosti obrazem. Offenbachův Orfeus v Opeře ND

  1. 1
  2. 2
Poslední premiérou souboru Státní opery Národního divadla v Praze byla Offenbachova opereta Orfeus v podsvětí. Překvapivě se na program Národního divadla dostala už popáté, tentokrát v úplně novém zpracování bratrů Cabanů.
J. Offenbach: Orfeus v podsvětí – ND Praha 2017 (foto ND Praha)

Orfeovské téma je v hudbě staré jako opera sama. Před Offenbachem zhudebnili tenhle mýtický příběh o manželské věrnosti například Caccini, Monteverdi nebo Gluck. Offenbachova verze však byla doopravdy jiná, než jak téma pojali jeho předchůdci – žánrově, samozřejmě hudebně, scénicky i koncepčně. Vedle vzpomínaných verzí byl Offenbachův Orfeus spíše zkarikovaným obrazem. Orfeovský námět oslovil Offenbacha už v roce 1856. Libretisté Hector-Jonathan Crémieux a Ludovic Halévy dle skladatelových požadavků vytvořili základ operety, se kterou Offenbach po několika svých neúspěšných kompozičních pokusech konečně vystoupil na skladatelský Olymp. Libretista Halévy uměl lehce a vtipně improvizovat a dokázal neprodleně plnit Offenbachovy někdy až enormní požadavky. Stavba scén a hudba paroduje francouzskou velkou operu, reprezentovanou tehdy Giacomem Meyerbeerem. V Německu kritika Offenbacha nazývala posměšně „malý Meyerbeer“, oba představovali symbol „zkažené Paříže“ a svědectví o dekadenci divadla a umění.

V Offenbachově pojetí je Orfeus ředitelem thébské konzervatoře, jemuž manželka Eurydika z rozhádaného svazku uteče za lepším životem do podsvětí. Orfeus si ji jde na nátlak veřejného mínění nerad vyžádat zpět. Zásluhou sehrané neobratnosti ovšem neuspěje a Eurydika se stává průvodkyní boha vína Dionýsa. Vlastní jádro příběhu pak tvoří vzpoura bohů na Olympu proti jednotvárným a nudným poměrům.

Tak jako Offenbachovy vaudevilly a operety komicky reflektovaly a parodovaly s obrovskou dávkou humoru politickou a společenskou situaci za vlády Napoleona III., inscenace bratrů Cabanových udělala totéž s aktuálními politickými i ekonomickými otázkami v České republice a Evropské unii. Orfeus je totiž poslanec, člen Evropského parlamentu, Jupiter jeho předseda. Eurydika je kariéristka a zlatokopka, v závěru opouští Orfea a stává se velvyslankyní v Číně. Z Pluta se stal nenápadný český politik a drogový dealer, z Venuše poslankyně zaměřená na genderové otázky. Inscenace tak v režii bratrů Cabanů získala naprosto nový nádech.

Cabani patří k univerzálním divadelním a filmovým tvůrcům na české kulturní scéně. Z jejich inscenací ve spolupráci se Státní operou vzpomeňme úspěšného Candida Leonarda Bernsteina z roku 2006 a světovou premiéru opery Válka s mloky Vladimíra Franze z roku 2013. Nejnovější produkci Orfea v podsvětí připravili Cabanovi jako moderní inscenaci, která satiricky reaguje na výdobytky moderní techniky, sociálních sítí, ale také na lokální ekonomicko-politické problémy (diskutabilní pozadí rekonstrukce Státní opery, korupční aféry Andreje Babiše, kulturní vystupování Miloše Zemana na veřejnosti, přijetí čínské delegace v Praze a podobně). Zpracování těchto témat však působí nesourodě, dialogy, které pro inscenaci připravili Ivo Fischer a Šimon Caban, jsou povrchní a laciné. Do problémů české politiky jsou zamíchány i problémy evropské či mimoevropské, jako jsou uprchlíci nebo Tibet. Tyto narážky jsou však použity ve velké míře nevhodným způsobem, a tak vůbec nepůsobí komicky ani humorně. Obě dějství jsou plná dvojsmyslů a erotických narážek, ty však publikum Hudebního divadla Karlín, kam se z důvodu rekonstrukce Státní opery přesunula řada tamních inscenací, většinou vůbec nerozesmály.

České verze libreta a úpravy dialogů se ujali Ivo a Jan Fischerovi. Vtipná se ale ukázala místy jen scénografie a situační komika, nikoli text samotný. Ten byl zejména v rychlých pasážích náročný na artikulaci a pěveckou srozumitelnost, čehož se většině sólistů i sboristů dosáhnout nepovedlo. Málo vtipně působily také moderní kostýmy, které navrhla výtvarnice Simona Rybáková.

V hlavní roli Orfea jako člena Evropského parlamentu se představil Josef Moravec. V jeho podání jsme viděli Orfea jako sobeckého a trochu arogantního politika. Jeden z mála kvalitních pěveckých výkonů předvedla sopranistka Jana Sibera v roli Eurydiky. Nevšedním charakterem byla postava Veřejného mínění, strážce morálky, který pravidelně přináší informace o nadcházejících událostech a jehož ztvárnění se ujala Yvona Škvárová.  Zápornou postavou Pluta/Aristea, který Eurydiku unáší do podsvětí, byl tenorista Jaroslav Březina.

Obdivuhodný výkon předvedl host Opery Peter Strenáčik, který ztvárnil postavu Vypravěče/Komedianta. I v této inscenaci využil svého ekvilibristického nadání a všestraného talentu. Byli jsme tak svědky živého žonglování, ohnivé show, jízdy na jednokolce, beatboxu a hry na housle. Otázkou zůstává, zda jeho artistické vystupování nemělo za cíl jen vyplnit nudné okamžiky, a tak přispět k ještě větší nesourodosti a bezmyšlenkovosti inscenace.

V inscenaci převládá téma manželské nevěry a milostných afér, které se pod rouškou humoru představuje jako typicky česká záležitost, ve světě bohů se rozebírají společenské i politické problémy. Málo přesvědčivým a pěvecky nestabilním byl výkon barytonisty Jana Ježka v postavě Jupitera jako hlavního boha – předsedy. Kupida, boha lásky, ztvárnila sopranistka Yukiko Kinjo, Merkura, estébáka a lobbistu, Tomáš Kořínek. Role Diany, bohyně panenství a lovu, připadla mezzosopranistce Michaele Zajmi, Juno, sestru a manželku boha Jupitera, se vtipně snažila vykreslit Jitka Svobodová po boku Jany Sýkorové v postavě bohyně krásy a lásky Venuše. Pěvecké i herecké výkony ale nepůsobily vyváženě ani přirozeně, ba naopak – pateticky a uměle. Offenbachova opereta měla být v porovnání s vážnými operními inscenacemi pro pěvce spíše žánrovým odlehčením, tohle slovo ale vzali tvůrci inscenace až moc doslova.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Orfeus v podsvětí (ND Praha 2017)

[Celkem: 56    Průměr: 2.1/5]

Související články


Reakcí (4) “Divadlo je přeci společnosti obrazem. Offenbachův Orfeus v Opeře ND

  1. Čím ďalej, tým častejšie sme svedkami nasledovného postupu: režisér, inšpirovaný nejakou hrou z minulosti, má nutkavú potrebu reflektovať súčasné spoločenské i politické dianie…. Pretože neexistuje súčasné dielo s takouto tématikou, volí najjednoduchšie riešenie, ktorým je siahnuť na dielo autorov, ktorí sa už proti takejto krádeži nedokážu brániť.

    Áno je to bez diskusie krádež.

    Minimálne, bolo by teda férové uvádzať, že ND uvedie dielo bratov Cabanových : EU a Česko 2017, na motívy Orfea s použitím hudby Offenbacha.

  2. „Orfeus je totiž poslanec, člen Evropského parlamentu, Jupiter jeho předseda. Eurydika je kariéristka a zlatokopka, v závěru opouští Orfea a stává se velvyslankyní v Číně.“ Již tato slova mě přesvědčují o tom, že tuto inscenaci nezhlédnu ani omylem. Jen je mi líto prvotřídních umělců, kteří v tom musejí účinkovat.

    1. Otus: Napísal ste to presne, len PODVOD spočíva v tom, že keď na plagáte vidím:

      OperaHudební divadlo Karlín
      Orfeus v podsvětí
      Jacques Offenbach

      tak do divadla idem a samozrejme zúrim. Totiž hudbu chcem počuť, a to čo vidím ma desí.

      Preto si myslím, že možná by stačilo písať pravdu na plagáte o AUTOROVI a diele.

Napsat komentář