Dnes je tzv. historicky poučená interpretace v módě, říká cembalista Martin Hroch

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jste příznivcem celostních konceptů typu „Barokní noc“, kdy se pořadatelé snaží navodit atmosféru tak nějak celkově – historickým osvětlením, aranžováním květin a ovoce, autentickými hrami, kostýmy, druhem jídla, aby se publikum mohlo vžít do specifického kontextu koncertu a divadelního představení a uvědomilo si, že ta doba byla opravdu odlišná svými hodnotami, emoční dynamikou, životním stylem, estetikou?
Jednoznačně ano, i když si uvědomuji, že je také řada odpůrců. I stará hudba existovala v různých podobách. Například Tafelmusik určená jako doprovod k jídlu, hudba sakrální do chrámu, některé komorní skladby jako tradiční kolorit šlechtických salonů, atd. Jsem člověk, který rád vnímá hudbu a umění všemi smysly. To je právě ten kontext. Jak mám dobře interpretovat taneční část suity, když neznám ani elementární krok daného tance nebo když si nedokážu představit tempo i ve spojitosti s poměrně okázalou dobovou módou v oblékání? Těžko. Naši předkové žili v nějakém filosofickém a často i náboženském prostředí, které nám dnes může být vzdálené nebo méně srozumitelné. Není divu, že tehdejší posluchač poznal citaci chorálu na první poslech a dnes jej sofistikovaně zkoumáme a hledáme jeho význam. Taktéž některá gesta, rétorické figury, afekty…

Hrajete na cembalo také soudobou hudbu? Napadá mě třeba od Élisabeth Chojnacké?
Samozřejmě hraji, i když výrazně méně než třeba hudbu 17. a 18. století. S Filharmonií Brno jsem provedl českou premiéru cembalového koncertu Philipa Glasse, s oblibou uvádím třeba Poulencův Concert champêtre pro cembalo a orchestr, na koncertech hrávám skladby Bohuslava Martinů, Sofie Mavrogenidouové, Viktora Kalabise, Jiřího Temla i řady mladých současných autorů. V archivu Českého rozhlasu najdete moje nahrávky děl Miloše Štědroně nebo Luboše Sluky. Cembalistka Élisabeth Chojnacká byla bezpochyby fenomén. Zaměřovala se takřka výlučně na soudobou hudbu. Osobně si sice asi nedokážu představit, že bych interpretoval pouze moderní hudbu, ale před její interpretací je třeba hluboce smeknout a v lecčems se jí inspirovat.

Martin Hroch (foto archiv umělce)

Přečetla jsem si, že jste opakovaně získal stipendium Společnosti Johannese Brahmse a že jste se i podílel na natočení dokumentu o něm pro japonskou televizi. Co to bylo za film a čeho si na Brahmsovi ceníte?
Společnost J. Brahmse v Baden-Badenu vypisuje každoročně studijní pobyty pro mladé interprety a hudební vědce. Velkým lákadlem je ubytování, které je přímo v Brahmsově vile. Část tvoří skladatelova expozice, část pak oddělený apartmán s hudebním salonem, knihovnou čítající kompletní dílo o Brahmsovi, ale také mimo jiné třeba o Dvořákovi. Nedílnou součástí je i rozsáhlý notový archiv, vše, co interpret nebo hudební teoretik potřebuje k nerušenému studia života a díla tohoto autora.

Japonská televize v dokumentu mapovala Baden-Baden jako jedno z míst, kde Brahms tvořil a trávil řadu letních měsíců, stejně jako aktivity Brahmsovy společnosti vůči mladým interpretům. Brahms byl a je mimořádný úkaz. Většině veřejnosti je znám jako autor vrcholně romantických kompozic nebo přítel a podporovatel Antonína Dvořáka. Pikantní jsou jistě i historky vážící se k jeho svérázné osobnosti. Málokdo ale ví, že Brahms byl také velký znalec staré hudby. Velmi ji ctil, a dokonce se stal editorem například kompletního vydání skladeb pro cembalo (Pièces de Clavecin) Françoise Couperina. Nutno podotknout, že jeho edice byla na svoji dobu natolik kvalitní a přesná, že se z ní dá de facto hrát i dnes, aniž by se interpret musel obávat velkých zásahů vydavatele.

Martin Hroch (foto archiv umělce)

Jste nejen sólový, ale i komorní hráč, korepetitor. Jak probíhá vaše umělecká praxe? Oslovují vás třeba pořadatelé festivalů i ze zahraničí, média, nebo máte agenta/agenturu, která se o vás stará v bookingu, produkci, nahrávání, propagaci? Jak hodnotíte situaci u nás ohledně agenturního servisu umělcům? Třeba začínajícím instrumentalistům?
Za normálních okolností, pokud pominu stávající koronavirové období, si na projekty a zájem pořadatelů nemůžu stěžovat. V tuto chvíli pevné agenturní zastoupení nemám, jsem sám svým agentem. V minulosti mě několik agentur zastupovalo, ale bohužel žádná z nich nenaplnila mé očekávání do té míry, že bychom ve spolupráci pokračovali. Situace agentur také není snadná a práce s lidskými zdroji, obzvlášť těmi uměleckými, přináší nejedno úskalí. Do budoucna ale spolupráci nevylučuji. Myslím, že v ČR máme řadu skvělých agentů. Aktuálně mě pořadatelé i média oslovují napřímo a jsem velmi rád, že povětšinou mají tyto projekty další pokračování. S velkou radostí sleduji, jak velké množství mladých talentů, instrumentalistů a zpěváků se rodí a přál bych jim, aby získali možnost co nejlepšího uplatnění a v ideálním případě i pomoc agentury, která by jim start usnadnila.

Nahrál jste své debutové CD před dvěma lety a je skvělé. Tuším, že na nástroj Františka Vyhnálka. Na jaké nástroje hrajete a jak jsme na tom s kvalitou našich cembal?
Děkuji . Jsem rád, pokud se líbí. Upřímně, vlastně mě překvapilo, jak pozitivní ohlas vzbudilo v zahraničí. Tehdejší nahrávka vznikla na dvoumanuálovém francouzském nástroji z dílny Františka Vyhnálka, postaveném podle Pascala Taskina. Jeden z mých nejoblíbenějších modelů. V současnosti hraji na různé nástroje, ve snaze přiblížit se nástrojem i interpretované skladbě. Ve sbírce mám vlámský nástroj podle J. Ruckerse, německé cembalo blížící se vzoru M. Mietkeho, anonymní rané neapolské cembalo, klavichord, tafelklavier. Málokdy si ale člověk může dovolit ten luxus mít na recitálu, kde uvádí například pět esteticky odlišných období nebo regionálních oblastí, tomu odpovídajících pět nástrojů. Pak volím obvykle jeden co možná nejuniverzálnější. Navzdory tomu, že sám doposud žádné české cembalo nevlastním, naše nástroje jsou velmi kvalitní. Dovolím si tvrdit, že v řadě případů směle konkurují zahraničním stavitelům. Pokud je na koncert takový nástroj k dispozici, rád jej využívám, obzvláště pak zmiňovaný francouzský model Pascal Taskin.

Martin Hroch (foto archiv umělce)

Jste i pedagogem, zakladatelem interpretačních kurzů ve svém rodišti v Zábřehu. Máte tedy širší záběr i společenských aktivit. Těší vás předávat zkušenosti a znalosti mladším?
Inspirovat mladé hudebníky mě těší a naplňuje. Učím moc rád. V roce 2010 jsem založil Mezinárodní interpretační kurzy Zábřeh a po šest let zde vedl cembalovou třídu. Dnes už nejsem součástí tohoto projektu, ale pravidelně vyučuji na řadě jiných kurzů a uměleckých projektů. V současnosti stojím mezi všemi třemi stupni uměleckého vzdělávání a jsem rád, že mohu tento vývoj i cíleně směřovat a ovlivňovat ve vedení. Mimo umělecké a pedagogické aktivity působím jako ředitel umělecké školy a uměleckého Gymnázia P. Křížkovského, stejně jako vedoucí Katedry varhanní a historické interpretace na HF JAMU. Zastávám názor, že sebelepší pedagog nemůže naučit žáka či studenta víc, než mu on sám dovolí. Snažím se proto klást důraz na férové a otevřené prostředí, kde se pěstují výsostné lidské a umělecké hodnoty. Pedagog by měl být průvodcem na cestě ke vzdělání a dokázat přijmout fakt, že jeho největším úspěchem je, když jej jeho student dokáže převýšit.

4.5 6 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments