Dokázat přenést na jeviště duši a emoce, s tím se musíte narodit

Ivona Jeličová, sólistka Národního divadla v Brně, na podzim zazářila v hlavní roli nového baletu Petra Zusky Chvění. Za její ztvárnění sbírá jednu nominaci za druhou. Zda získá Výroční cenu Opery Plus či dokonce Thálii bude jasné už za několik málo dnů. Nominace na Thálii pro úspěšnou a všestrannou tanečnici, která je obsazována do široké škály rolí, navíc není žádnou novinkou. Na svém kontě jich má několik, samotné ocenění už získala také, a to sice za roli Maryši v roce 2009. Jaké jsou její pocity letos?

Ivono, nejprve velká gratulace k nominaci na Thálii. Vnímáte ji jako formu odměny za vaši práci?

Asi ano, vnímám nominaci jako uznání a ohodnocení mé práce. Hodnotit tanec je ale samozřejmě těžké. Jsou v něm úplně jiná měřítka než u sportovců, kteří buďto doběhnou první, nebo mají nejrychlejší čas. U nás tanečníků se můžete jednomu člověku líbit a pěti dalším naopak ne. Můžu upřímně říci, že jsem byla z každé dosavadní nominace nadšená. A ani ta letošní není výjimkou.

Co by pro vás znamenala Thálie další?

Takových ocenění není pro tanečníka nikdy dost. (smích) Kdybych získala cenu i letos, byla bych samozřejmě šťastná. Obzvlášť z toho, že by ta letošní Thálie byla zrovna za balet Chvění. I když to bude asi mnohým znít jako klišé, ta cena by nebyla jen pro mě, ale i pro Petra Zusku a celý brněnský soubor, kteří si ji za představení zaslouží.

Mělo na vaši práci nějaký vliv, že jste toto ocenění už získala? Obsadili vás na základě toho v divadle do nějakých nových rolí? A neznamenala jste v té souvislosti třeba i větší zájem médií o vaši osobu?

Myslím, že mou práci v divadle takové věci vůbec neovlivňují. Choreograf si vás pro určitou roli buď vybere, nebo ne, a Thálie na vašem kontě jeho rozhodnutí nezmění. Buďto na danou roli máte nebo na ni nemáte, není nic mezi tím. Větší zájem okolí jsem pocítila ani ne tak ze strany médií, ale určitě především v soukromí. Cenu Thálie mnozí považují za takového českého Oscara. Lidé kolem mě mi gratulovali i dlouho po jejím vyhlášení. A to rozhodně potěší. (smích)

Letos jste nominovaná za hlavní ženskou roli v baletu Petra Zusky Chvění. Jak se vám v jeho choreografii tančí?

S Petrem Zuskou jsem pracovala poprvé a moc ráda bych si to někdy v budoucnu zopakovala. Je to neuvěřitelný choreograf a profík. Doteď jsem nepoznala někoho s tak širokým pohybovým slovníkem. Chvění stavěl přímo pro náš brněnský soubor, byl to dlouhý a velmi zajímavý proces. Až mě vlastně teď s odstupem času mrzí, že jsem si nenatočila ty první zkoušky a nemám tedy možnost srovnat choreografii v počátečních fázích vzniku s finální verzí.

Vaši nominaci na Thálii doprovází krátké zdůvodnění: „V možná nejzásadnější inscenaci Petra Zusky vytváří Ivona Jeličová postavu, která je archetypem ženy-matky a partnerky. Jde o výkon koncentrovaný, silný s pevnou oporou v životní a umělecké zkušenosti Jeličové. Její žena, která zažívá lásku, strach i odloučení, je v inscenaci pevným bodem, kolem něhož se ‚chvějí‘ dějiny.“ V čem je pro vás výrazná herecká role v Zuskově baletu náročná a v čem tkví její výzvy?

Na to mám docela jednoduchou odpověď. Během představení mnou projde obrovské množství emocí. Myslím si, že choreografii a její kroky se postupem času naučíte, ale dokázat přenést na jeviště duši a emoce, s tím se musíte narodit. To je to, co dělá umělce umělcem, a v tom já osobně také spatřuji ve Chvění tu největší výzvu.

A co zajímavého se chystáte v Brně nastudovat teď? Na čem aktuálně pracujete?

V červnu nám budou na více než rok zavírat Janáčkovo divadlo, jednu ze dvou hlavních scén Národního divadla Brno. Snažíme se tedy ještě si v tomhle divadle před jeho rekonstrukcí si co nejvíc zatančit. Teď aktuálně chystáme Spící krasavici, klasický baletní klenot v Petipově verzi, kterou s námi nastudovává ruský baletní mistr a choreograf Bachram Juldašev. Premiéru bude mít toto představení 22. dubna.

Co budete ve Spící krasavici tančit?

Vzhledem k tomu, že nejsem typ křehké tanečnice, tak netančím Růženku, ale druhou a pátou vílu a Diamant. Těším se na to.

Během kariéry jste ztvárnila spoustu rolí nejen klasického, ale i současného repertoáru. Je nějaká, která vám dodnes uniká?

Mé vysněné role se během let mění. Jako čerstvá absolventka konzervatoře jsem si přála zatančit si hlavně klasické role, postupně se můj výběr změnil na ty neoklasické a současné. Vždycky mě lákala Manon nebo Zkrocení zlé ženy, ale tyto dvě ženy mě neustále míjí. Tedy zatím.

Hned po absolutoriu brněnské konzervatoře jste odešla do angažmá v Plzni. Co vás před lety zaválo zrovna tam a proč jste se pak po devíti sezonách vracela zpátky do Brna?

O Plzni se ve škole vždycky mluvilo hezky, měl to pro mě původně být vlastně takový odrazový můstek. Nakonec jsem ale v souboru zůstala skoro deset sezon a rozhodně dnes ničeho nelituji. Do Brna si mě s postupem času začali zvát jako hosta, a tak nějak to všechno vyplynulo, bylo pro mě přirozené vrátit se po letech zpátky domů. Ještě jsem v Plzni nějakou dobu dohrávala svůj repertoár, hostovala jsem tam v mnoha baletech. Teď už tam bohužel nejezdím.

Přemýšlela jste někdy, že se budete živit něčím jiným než tancem nebo k němu vaše životní cesta vedla přímo?

Odmalička jsem byla vedená ke sportu. Dlouho jsem dělala atletiku, balet mě v útlém věku vlastně ani moc nebavil. Baletní kariéra, to byl spíše sen mé maminky. Teď jsem samozřejmě moc ráda, že to vyšlo, a že jsem jí ho mohla splnit.

Kromě primabaleríny jste dnes maminkou také vy sama. Kolik let je dcerce? Jak se vám daří kloubit kariéru s péčí o malé dítě?

Adélce budou tři roky. Teď už je to lepší, už mě tolik nepotřebuje, ale ze začátku to jednoduché nebylo. Strach z návratu jako takového jsem neměla. Stihla jsem se ještě vrátit do svého repertoáru a hned první měsíc po návratu už jsem hrála představení. Jestli jsem se něčeho bála, tak spíš toho, že nestihnu včas shodit všechna přebytečná kila. Nebýt mé maminky, která šla do předčasného důchodu a manžela, kteří mi oba velmi pomohli a stále pomáhají s péčí o malou, nevím, jak bych návrat na jeviště, tak rychle zvládla. Vlastně mám pořád pocit, že nic nestíhám, ale na tom jsou asi všechny mámy stejně. (smích)

Váš muž Viktor je bývalý tanečník, holčička bude mít tedy po rodičích určitě pohybové vlohy. Budete ji s manželem podporovat v zájmu o balet? Sníte o tom, že by se stala baletkou, stejně jako o tom před lety snívala vaše maminka?

Já bych si naopak přála, aby to nechtěla. Je to opravdu náročná profese. Ale pokud ji srdce k tanci potáhne, tak jí ho určitě zakazovat nebudeme. Zatím to naštěstí vypadá, že ji balet vůbec nezajímá. Nezbývá než doufat, že to tak vydrží. (smích)

Děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Ivona Jeličová se narodila 5. srpna 1981. Je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně (2000). Od roku 2000 byla sólistkou baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde působila devět sezon. Od sezony 2009/2010 je sólistkou baletu Národního divadla Brno. Pro svou všestrannost a charakterizační schopnosti je obsazována jak v klasických baletech, tak i v současných choreografiích. Její repertoár v Národním divadle Brno obsahuje bohatou škálu rolí: Raymonda, Aegina (Spartakus), Carmen, Markýza de Merteuil (Nebezpečné známosti), Myrtha (Giselle), Poznání (Pták Ohnivák), Odetta-Odilie (Labutí jezero), Gamzatti (Bajadéra) a další.

Je držitelkou prestižní Ceny Thálie 2009 za roli Maryši, na tuto cenu byla nominována také za roli Lady Macbeth (2005), za postavu Mahuleny (2006), dvojroli Lucile/Lucidor (2012) a v širší nominaci také za roli Markýzy de Merteuil 2011. Získala prestižní Cenu Philip Morris – Poupě baletu 2007. V Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 2011 získala cenu za Nejlepší sólisticky výkon za roli Carmen ve stejnojmenném baletu Cayetana Sota a Markýzy de Merteuil v Nebezpečných známostech Krzysztofa Pastora.
(Zdroj: ndbrno.cz)

www.ndbrno.cz