Don Carlos v Paříži. Pavel Černoch vystřídal Jonase Kaufmanna

Pařížská národní opera (Opéra National de Paris) patří k divadlům s nejzajímavější dramaturgií, režií a vokálním obsazením v Evropě. Po inscenačně úspěšných titulech nové sezony, jakými byly Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho nebo Mozartova opera buffa Così fan tutte přišel na řadu Verdiho Don Carlos v původní francouzské verzi.
Opéra Bastille Paříž (zdroj commons.wikimedia.org / foto Patrick Nouhailler)

Don Carlos – pětiaktová grand opera byla napsána v roce 1867 na francouzské libreto podle stejnojmenné divadelní hry Friedricha Schillera. Pro svoji bohatou produkční výstavbu se častěji uvádí ve zkrácené italské verzi, která má čtyři dějství. Pařížská inscenace v Opéra Bastille uvádí Dona Carlose v původní francouzské pětiaktové verzi, která je náročnější nejen inscenačně a režijně, ale taky pěvecky, jelikož obsahuje árie psané o půl tónu výš v porovnání s italskou verzí. Svojí hudební délkou, která činí přes čtyři hodiny hudby, je Don Carlos Verdiho nejdelší operou.

Po naprosto vyprodaných inscenacích prvního obsazení Dona Carlose s hvězdnými Jonasem Kaufmannem, Elīnou Garančou a Sonyou Yonchevou, kteří v současnosti patří k operní interpretační špičce, se tento měsíc uvádí opera ve druhém obsazení, v titulní roli s jedním z našich v současné době nejúspěšnějších pěvců, Pavlem Černochem.

Opéra Bastille Paříž (zdroj FB Pavla Černocha)

Operu hudebně nastudoval a za dirigentským pultem inscenace stojí umělecký šéf opery Philippe Jordan. Již při prvních tónech orchestrálně-sborové introdukce jsme byli svědky zvukově působivého Orchestru Pařížské opery, podobně jde hodnotit Sbor Pařížské opery pod vedením Josého Luise Bassa, který v ansámblech prvního a třetího dějství předvedl kolosální zvuk. Režisérem inscenace je polský divadelní a operní režisér Krzysztof Warlikowski. Některým se mohlo zdát jeho pojetí Dona Carlose neuspokojivé, způsobující spíše zklamání než nadšení – režiséra na premiéře pařížské publikum doslova vypískalo.

Warlikowského Don Carlos není postmoderní ani kontroverzní opera. Jeho scéna je symbolická, odráží však jasně poselství každého dějství a charakteru. Ve svých jevištních projektech Warlikowski pracuje s kinematografickými odkazy a videoprojekcí, která nechyběla ani tentokrát a dodávala dílu patřičnou tragičnost – zoufalý výraz Černochovy tváře, výraz muže, beznadějně zamilovaného do své matky. Pavel Černoch v roli Dona Carlose vynikl svým světle barevným lehkým tenorem. Není lehké nahradit v této roli právě Jonase Kaufmanna. Černoch se ho svým pojetím nesnažil imitovat, ale kráčel hrdě a precizně svou vlastní cestou, jak herecky, tak vokálně. Jeho Don Carlos byl výrazově plný emocí, odrážející vnitřní zoufalství, ale taky odhodlání. Tvář ženy slzící nad svým osudem – tvář Elisabethy, Carlosovy matky a manželky jeho otce, krále Philippa II., patřila vynikající ruské sopranistce Hible Gerzmavě. Nejvíce zdařilá byla v jejím podání árie Toi qui sus le néant na začátku pátého dějství, ve které Gerzmava předvedla svůj dobře zvučný a barevný hlas, ve středních polohách konzistentní, ve výškách lesklý s lehkým vibratem. Po jejím výstupu následoval dlouhý aplaus.

Ano, na scéně Pařížské opery se setkali interpreti skvělých kvalit. Francouzský barytonista Ludovic Tézier, který patří k pěvcům s technicky bezchybně vystavěným hlasem, předvedl dojímavý výkon v roli Rodriga, markýze z Posy a nerozlučného přítele Dona Carlose – přítele na život a na smrt. S patřičnou energií, výrazem a legatem vynikl ve své interpretaci Rodrigovy smrti, za niž si vysloužil nejvýraznější a nejdelší potlesk středečního představení. Dramaticky i vokálně výborný výkon předvedla také ruská mezzosopranistka Ekaterina Gubanova v roli princezny Eboli. I když její hlas není srovnatelný s Garančou, co se týče šířky a rezonance, oplývá šťavnatým témbrem, zpěvnými výškami a znělými hrudními tóny v nižších polohách. V jejím podání byla nejvýjimečnější árie Don Fatal na konci čtvrtého dějství.

Basista Ildar Abdrazakov byl přímo majestátním králem Philipem II. V hluboce procítěné árii Elle ne m’aime pas! na začátku čtvrtého dějství předvedl vzorovou kantilénu a pevnou intonaci. V neposlední řadě zaujal svým plným zvučným hlasem ruský basista Dmitry Belosselskiy v roli nekompromisního Velkého inkvizitora.

Absolutně vyprodaná Opéra Bastille prvního obsazení (Kaufmann, Yoncheva, Garanča), ale taky zcela plné hlediště obsazení druhého (Černoch, Gerzmava, Gubanova) jsou důkazem úspěšnosti této mimořádné produkce. V hlubším smyslu také toho, že opera není mrtvá, ale možná živější a aktuálnější než kdykoliv předtím. V blízké budoucnosti Pařížská opera chystá Janáčkovu operu Z mrtvého domu se Štefanem Margitou, Martinem Bártou a Jiřím Sulženkem, dále Mozartovu La clemenza di Tito s Ramónem Vargasem a Valentinou Nafornitou, v prosinci pak Pucciniho Bohému se Sonyou Yonchevou.

 

Giuseppe Verdi:
Don Carlos
Dirigent Philippe Jordan
Režie:
Krzysztof Warlikowski
Scéna:
Małgorzata Szczęśniak
Světla: Felice Ross
Video: Denis Guéguin
Sbormistr: José Luis Basso
Choreografie: Claude Bardouil
Dramaturgie: Christian Longchamp
Orchestr Pařížské opery
Sbor Pařížské opery
Premiéra 10. října 2017 Opéra Bastille Paříž
(psáno z reprízy 8. 11. 2017)

Philippe II – Ildar Abdrazakov
Don Carlos – Pavel Černoch
Rodrigue – Ludovic Tézier
Le grand inquisiteur – Dmitry Belosselskiy
Élisabeth de Valois – Hibla Gerzmava
La princesse Eboli – Ekaterina Gubanova
Thibault – Eve-Maud Hubeaux
Députés flamands – Tiago Matos, Michal Partyka, Mikhail Timoshenko, Tomasz Kumiega, Andrei Filonczyk, Daniel Giulianini
Une voix d’en haut – Silga Tīruma
Le comte de Lerme – Julien Dran
Un héraut royal – Hyun-Jong Roh
Le moine – Krzysztof Baczyk

www.operadeparis.fr

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na