Duše Brna

„…Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…“
(fragment z básně Vítězslava Nezvala Na břehu řeky Svratky)

První impulz ke vzniku souboru dal roku 1948 Zbyněk Mrkos. Stalo se tak při hodině harmonie na brněnské konzervatoři. Slovo dalo slovo a Mrkosovi studenti začali formovat komorní ansámbl podle modelu Českého komorního orchestru, jehož byl Mrkos dříve členem. Postupně se z ansámblu vyklubalo sice studentské, nicméně elitní sdružení – orchestr je složen ze studentů brněnské konzervatoře, není však považován za předmět a stát se jeho členem se vnímá jako velice prestižní záležitost. Zajímavý a zároveň efektivní je také systém předávání zkušeností – odcházející člen za sebe navrhuje konkrétního nástupce/eléva, jehož členství musí projít schválením „rady starších“. Elév postupně získává základní zkušenosti, posléze se sám stává „starším“ a při svém odchodu opět vytipuje svého nástupce. Tímto způsobem získávali a získávají nejlepší brněnští hudebníci posledních sedmdesáti let nejen základní profesionální, ale také sociální schopnosti, které jim dodnes umožňují úspěšně se prosadit ve světě profesionálních hudebních institucí.

Není překvapením, že repertoárové jádro souboru leží v komorní tvorbě Leoše Janáčka (je to především jeho Suita pro smyčcový orchestr, na které se všichni hráči učí základní návyky), nicméně po celou dobu existence je důležitým prvkem dramaturgie také premiérové uvádění děl soudobých, zejména moravských autorů (za všechny jmenujme alespoň Ctirada Kohoutka, Evžena Zámečníka, Jiřího Matyse, Miloše Štědroně, Radomíra Ištvana, Dalibora Štrunce, Štěpána Filípka a jiných). To vytváří u hráčů pozitivní vztah k současné hudbě a předpoklady pro hlubší rozvíjení schopností při jejím čtení a interpretaci. Ladem nezůstává ani hudba staršího data vzniku. Podnět k interpretaci neznámé staré hudby zavedl výše zmíněný Zbyněk Mrkos, který inicioval tradici „badatelských výprav“ souboru do archívů zámků v Kroměříži, Náchodě a v Jaroměři.

Moravský komorní orchestr průběžně vedli vynikající brněnští umělci, po Zbyňku Mrkosovi převzal vedení souboru Alois Veselý, na něhož roku 1989 navázal Rudolf Šťastný. Od roku 2006 orchestr formuje primárius Matysova a sekundista Janáčkova kvarteta Richard Kružík. Pod jeho vedením se Moravský komorní orchestr stal rovněž vyhledávaným partnerem špičkových českých sólistů – v posledních letech s Moravským komorním orchestrem vystoupili například Ivo Kahánek, Josef Špaček, Irvin Venyš či Jaroslava Tajanovská.

Jak říká současný vedoucí souboru Richard Kružík: „Datum slavnostního koncertu nebylo vybráno náhodně – hodina harmonie, při níž myšlenka na vznik souboru vykrystalizovala, proběhla na den přesně před sedmdesáti lety, tedy 27. ledna 1948.“ O jak významnou událost se v Brně jedná, svědčí fakt, že pozvání, ať už jako hosté, nebo přímé „posily“ orchestru, přijalo mnoho jeho bývalých členů, kteří v současnosti působí bez nadsázky po celé Evropě.

Samotný koncert začal proslovem Jiřího Beneše, jednoho ze zakládajících členů Moravského komorního orchestru. Jeho příjemný, lidský humor navodil uvolněnou a přátelskou atmosféru, která celým koncertem prostupovala. Záštitu akci dodal svým slovem také Pavel Maňásek, ředitel Konzervatoře Brno. Poté už na pódiu Besedního domu dostalo prostor brněnské „mládí“, současná sestava Moravského komorního orchestru.

První kompozicí, kterou v rámci koncertu mohlo publikum slyšet, byla Fantazie pro smyčcový orchestr, op. 4, kterou roku 1948 (tedy ve stejný rok, kdy byl zformován Moravský komorní orchestr) napsal Jiří Matys (1927–2016). Přestože se jedná o studentskou skladbu, obsahuje již charakteristickou emotivitu a průraznou energičnost, se kterou se můžeme setkat i v Matysových zralejších kompozicích. Přes řadu rytmicky vyhraněných ploch však celek působil spíše introvertním dojmem. Díky poctivé interpretaci hráčů a hluboké zkušenosti dirigenta s partiturami Jiřího Matyse bylo provedení Fantazie nesmírně příjemnou introdukcí k dalšímu dění.

Jako druhá skladba koncertu zazněl jeden z repertoárových kusů Moravského komorního orchestru, Idyla pro smyčcový orchestr, kterou roku 1878 napsal brněnský „táta muzikantů“ přelomu devatenáctého a dvacátého století Leoš Janáček (1854–1928). Idyla je jedním z vrcholných produktů Janáčkova pozdně romantického myšlení, přičemž v sobě zároveň nese progresivní přístup k hudební formě. Cyklus se skládá ze sedmi kontrastních částí a bylo potěšením poslouchat mladé hudebníky, jak zdatně si počínají při vykreslení náročných emočních odstínů.

Po pauze, která byla vynikající příležitostí pro mnohdy až rodinná setkání brněnských hudebních legend, přišel vrchol koncertu, jímž bezesporu byla Suita pro smyčce Leoše Janáčka z roku 1877, šestivětý, avšak v celku nesmírně kompaktní a informacemi nabitý cyklus. Moravský komorní orchestr nastoupil na pódium v impozantní sestavě bezmála padesáti bývalých i současných hráčů vedených koncertním mistrem Jiřím Pospíchalem. Od prvních tónů bylo zřejmé, že tohle bude jeden z nezapomenutelných zážitků. Energie hutných smyčců by dozajista uspokojila i pověstně nerudného autora. Kapitolou samou pro sebe bylo Adagio (pátá věta cyklu) a violoncellové sólo v podání stále fenomenálního Lukáše Poláka. Nestydím se napsat, že tento v českých podmínkách zcela mimořádný talent je pravým básníkem svého nástroje. Celá Suita vyzněla v podání Moravského komorního orchestru jako hudební drahokam, zpracovaný lidmi, kteří Janáčkově hudbě rozumí a rádi se k ní vrací. Závěrečný aplaus ve stoje, který hudebníkům věnovalo evidentně dojaté brněnské publikum, byl důkazem, že „Brněnští“ mají Janáčka prostě v genech!

Koncert k výročí sedmdesáti let od založení Moravského komorního orchestru byl i velkou společenskou událostí, kterou po mnoho týdnů žila brněnská hudební scéna. Na dané téma se v poslední době vedly mezi hudebníky hovory jak v kavárnách, tak v zákulisí velkých institucí (Konzervatoř Brno, Filharmonie Brno, Janáčkova opera), a podařilo se uspořádat akci, která navždy zůstane v srdcích lidí, jimž není moravská kulturní identita lhostejná.

Hodnocení autora recenze: 100 %

Slavnostní koncert k 70. výročí Moravského komorního orchestru
Dirigent: Richard Kružík
Moravský komorní orchestr
27. ledna 2018 Besední dům Brno

program:
Jiří Matys: Fantazie pro smyčcový orchestr, op. 4
Leoš Janáček:
– Idyla pro smyčcový orchestr
– Suita pro smyčcový orchestr

www.konzervatorbrno.eu