Dva v jednom. Ildar Abdrazakov a Rolando Villazón v Praze

Dvojrecitál ruského basisty Ildara Abdrazakova a mexického tenoristy Rolanda Villazóna přinesl do Prahy dvě velká jména současného světového vokálního umění. Vyhnul se obvyklým duetům, spojil operu s lehčími žánry, potěšil efektními pěveckými čísly i zábavnými pódiovými momenty – a natvrdo ukázal, že první z pěvců je na vrcholu, zatímco druhý bohužel tak úplně ne.
Rolando Villazón, Ildar Abdrazakov – Smetanova síň Obecního domu Praha 20. 11. 2017 (zdroj Nachtigall Artists)

Ve Smetanově síni doprovodila známé sólisty velmi pěkně Janáčkova filharmonie Ostrava s dirigentem Guerassimem Voronkovem. Každý z obou sólistů v oficiální části programu zazpíval čtyři árie nebo písně, společně pak uvedli tři tituly. V přídavcích přibyly další, sólové i společné.

Jedenačtyřicetiletý Ildar Abdrazakov vládne nádherným, plným a nosným hlasem vhodným jak pro belcantové a mozartovské role, tak do ruského repertoáru. Jeho témbr je příjemný, dlouhodeché kantilény jsou lahodné, výšky měkké a otevřené… Pětačtyřicetiletý Rolando Villazón se po špičkové kariéře a následných peripetiích s hlasovými problémy ustálil zřejmě v modu, který ponechává charakteristické znaky jeho pěveckého projevu, ale nekorunuje je už bezchybnou technikou, jedinečnou krásnou barvou a špičkovou znělostí, tedy parametry, které spoluvytvářejí obraz vrcholného umění a které i jeho činily skutečnou velkou osobností.

Podstatné je, že Rolanda Villazóna nebylo tak dobře slyšet. Co se nedostává na hlase, dokáže samozřejmě do určité míry při zpěvu maskovat a pro celkový dojem také dohrát díky svému proslulému komediantství, které ho neopouští; patří k němu ostatně i velká gesta rukou. Zčásti jde při zpěvu o nuance, zčásti o zásadnější věci. Nelze si nevšimnout, že si k dosažení kýžených tónů různě pomáhá, a je slyšitelným faktem, že jeho pěvecký projev není zcela vyrovnaný. Přesto samozřejmě dává hudbě diferencovaný a přesvědčivý výraz a nadále dokáže s publikem bezprostředně komunikovat. Rozverněji a zábavněji než Ildar Abdrazakov. Ani ten však nakonec nezůstával tak úplně pozadu – a při přídavcích už vyváděli společně.

Program byl koncipován zajímavě – už tím, že začal předehrou k opeře Donna Diana, která měla v roce 1894 jako novinka velký úspěch v pražském Novém německém divadle. Autorem je Emil von Reznicek. Na jaře má neznámé dílo zapomenutého autora mimochodem zaznít v Praze koncertně. Následovala v tenoristově podání Verdiho píseň L’esule. A pak bohatýrská árie z opery Attila stejného autora, jejíž titulní role patří v Abdrazakovově repertoáru k těm zásadním. Následující tři výjevy pocházely z Boitovy opery Mefistofele – Faustova árie, Mefistova efektní s pískáním a dvojzpěv z prvního dějství, který pánové s chutí na pódiu do detailu vyhráli. Ve druhé polovině se sólisté přesunuli do světa populárních koncertních písní a melodií z filmu a muzikálů. Ildar Abdrazakov zaujal písní Nezpívej, krasavice od Sergeje Rachmaninova i Očima víly od Luigiho Denzy, Rolando Villazón zpíval árii z jedné španělské zarzuely a Gastoldonovu píseň Zakázaná hudba. Granadu a Oči černé přednesli netradičně oba sólisté spolu, stejně jako pak několik přídavků. Mezi nimi vybočil jeden operní – naprosto skvěle Abdrazakovem zazpívaná árie o pomluvě z Rossiniho Lazebníka sevillského.

Janáčkova filharmonie pod taktovkou ve Španělsku usazeného ruského dirigenta doprovázela velmi pozorně a citlivě. Mezihry byly vybrány vesměs pomalé a lyrické – a tak byly také zahrány, včetně Intermezza z Mascagniho Sedláka kavalíra, které se většinou uvádí mnohem vášnivěji.

Rolanda Villazóna s Ildarem Abdrazakovem spojila pro pražský koncert mimo jiné určitě i skutečnost, že společně natočili desku s duety. Vyšla před dvěma měsíci, doprovází je Orchestre Métropolitain de Montréal a dirigent Yannick Nézet-Séguin a jsou na ní opery Lovci perel, Nápoj lásky, Don Pasquale, Simon Boccanegra, Faust a Markétka a Carmen a samozřejmě i Boitův Mefistofele. K tomu i obě písně, které zazněly na koncertě – Granada a Oči černé.

Publikum v Obecním domě nešetřilo nadšením. Při pokračování takovýchto hvězdných pěveckých koncertů agentury Nachtigall Artists by mohl klidně být v Praze protagonistou některého z nich i Ildar Abdrazakov sám.

Hodnocení autora recenze: 70 %

 

Ildar Abdrazakov & Rolando Villazón
Dirigent: Guerassim Voronkov
Ildar Abdrazakov (bas)
Rolando Villazón (tenor)
Janáčkova filharmonie Ostrava
20. listopadu 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Emil Nikolaus Joseph von Reznicek: Předehra k opeře Donna Diana

Giuseppe Verdi: L’esule
(Rolando Villazón)

Giuseppe Verdi: Mentre gonfiarsi l’anima parea… Oltre quel limite, t’attendo, o spettro! (Attila) – Attila, 1. dějství
(Ildar Abdrazakov)

Arrigo Boito: Giunto sul passo estremo (Faust) – Mefistofele, epilog
(Rolando Villazón)

Arrigo Boito: Son lo spirito che nega sempre (Mefistofele) – Mefistofele, 1. dějství
(Ildar Abdrazakov)

Arrigo Boito: Strano figlio del caos (Faust & Mefistofele) – Mefistofele, 1. dějství
(Rolando Villazón & Ildar Abdrazakov)

= přestávka =

Reveriano Soutullo Otero & Juan Vert: Ya mis horas felices (Germán) – La del Soto del Parral, 1. dějství
(Rolando Villazón)

Sergej Rachmaninov: Не пой, красавица, при мне / Nezpívej, krasavice

Jules Massenet: Le dernier sommeil de la Vierge / Poslední spánek Panny – La Vierge

Stanislao Gastaldon: Musica proibita
(Rolando Villazón)

Luigi Denza: Occhi di fata / Oči víly
(Ildar Abdrazakov)

Amilcare Ponchielli: Tanec hodin – La Gioconda

Agustín Lara: Granada
arr. Guerassim Voronkov

(Rolando Villazón & Ildar Abdrazakov)

Florian Hermann: Очи чёрные / Oči černé
arr. Guerassim Voronkov

(Rolando Villazón & Ildar Abdrazakov)

Hodnocení

Vaše hodnocení - I.Abdrazakov & R.Villazón - Janáčkova filharmonie Ostrava -G.Voronkov (Praha 20.11.2017)

[Celkem: 15    Průměr: 3.4/5]

Související články


Napsat komentář