Dva roky s Jiřím Bubeníčkem v Baletním panoramatu (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Asi neleknout se, když se něco nepovede. Někdy jste úspěšní a někdy méně, ale dennodenní práci, jak už jsem říkal v úvodu rozhovoru, vám nikdo nevezme. Pracovat a pracovat! I když je člověk unavený nebo se mu nechce. Když jsem vyrůstal, nebylo YouTube, neexistoval internet, vše se shánělo na videokazetách. Byla to vlastně jediná možnost vidět, jak se tančí ve světě, v jiných divadlech. Dnes je obrovská výhoda toho, že je snad vše na internetu. Číst, navštěvovat výstavy, cestovat, vzdělávat se, vyhledávat inspiraci. A určitě vyrazit i na nějaké představení do zahraničí. Dnes je cestování po Evropě levné a tímto je Evropa mnohem blíže, než byla dřív. Mít představu o tanečním umění nejen u nás, ale i v Evropě. Například Praha je, pokud jde o cestu, blíže k Drážďanům než k Brnu. Při svém působení v Semperoper v Drážďanech jsem měl snad na každém představení české diváky a příznivce tanečního umění. Ještě jednou bych tímto rád poděkoval všem, kdo si našli čas a přijeli se na má představení podívat. Bylo moc milé si po představení venku před divadelním vchodem pro umělce popovídat česky. Děkuji za tyto krásné návštěvy. Ale bohužel, jen málo z profesionálních umělců přijelo na představení do nádherného města a Semperovy opery, snad největšího jeviště v Německu.
***

Tanečník a choreograf má za sebou náročný prvý polrok. Vo februári mal premiéru baletu Piano v Theater Dortmund s dortmundským baletom (tu). Potom začal intenzívne pripravovať veľké hosťovanie svojho súboru Les Ballets Bubeníček pre Plzeň. Do programu zaradil práve Piano a vďaka jeho energii mali českí diváci šancu vidieť jeden z najzaujímavejších nemeckých súborov. K Pianu zaradil balet vytvorený Carolina Dance Theatre z USA L’heure bleue, ktorý mal premiéru v apríli 2013. Názov Bubeníčkovej choreografie odkazuje k Francúzsku: modrá hodina, mystický okamih v Paríži, kedy ešte neskončila noc a nezačal ešte ani deň, chvíľa medzi snením a bdelosťou… Choreograf vyskúšal pre seba novú konštrukciu diela netypickú pre jeho doterajšiu prácu, keď spája neoklasický začiatok s mini príbehom a voľnými asociáciami a vedie ho vo finále baletu k vysoko modernému pohybovému jazyku.

Otto Bubeníček navrhol štýlovo čistú scénografiu ako prázdny sofistikovaný priestor pre tanečníkov, ktorý lineárne členia nadrozmerné rámy. Tanečníkov obliekol do historizujúco decentných a zároveň extravagantných výtvarných kostýmov. Nejde o dejový sujet, ale o radostnú úvahu nad vzťahmi a láskou, hru s poéziou tanca, domino s mužmi, ktorí dvoria ženám, ktoré chcú byť femme fatale i nevinné bytôstky a najlepšie v tej istej chvíli.
***

Leto nebude voľnejšie. Po Plzni Jiřího s bratom opäť pozvala svetová hviezda Roberto Bolle do svojho projektu Bolle and Friends na talianske turné. Nebolo to len tradičné turné, ale slávny tanečník slávil štyridsiate narodeniny. A nielen to. Sám hviezdny tanečník, milovaný publikom na celom svete a označovaný ako Divino, požiadal Bubeníčka o dovolenie tancovať jeho dnes už slávny Canon in D z baletu Le Souffle de l’Esprit. Možno sa to môže javiť ako dovolenka, ale precestovať niekoľko miest, v rozpálených amfiteátroch skúšať od večera, keď zapadne slnko, až do nočných hodín, kedy už aj turisti vyspávajú, podávať špičkové výkony na nevhodných podlahách, často v chaose prírodných živlov, nie je vôbec jednoduché. Práve tu sa pozná profesionál, veľká osobnosť a aj umelec ako osobnosť človečenstva, ako si vie poradiť s nástrahami. Či hrá hviezdu, alebo je hviezda. Jiřího som stretol pri vchode do úchvatných Caracalových kúpeľov. Číhal tam Matt Golding z Royal Balletu, ktorý vyčkával v prestávke niekoho, kto by si dal s ním cigaretu mimo architektonického areálu s nápisom „vietato fumare“. V letnom outfite bol ešte viac než inokedy podobný Bradovi Pittovi. Jiří v cvičebnom úbore bol svoj, priateľský a spontánny. Vidieť slávny areál zo zákulisia bolo zaujímavé, ešte lepšie bolo sledovať baletné hviezdy Mášu Kochetkovu, Annu Tsygankovu, Melissu Hamilton a ďalších, ako pracujú (tu). Ja som mal ako divák mimoriadny zážitok z triumfálneho gala pod šírym rímskym nebom. A čo Jiří Bubeníček?


Mali ste tento rok mimoriadny zážitok ako divák? Niečo, čo vás potešilo a čo by ste odporučili?

Ano, a to když jsem zrovna stavěl Piano v Dortmundu. Tato oblast v Německu je bohatá na taneční soubory a hlavně města jsou tak blízko u sebe, že působí jako jedna velká metropole. Jeli jsme se s bratrem podívat na představení do Wuppertalu na večer od Piny Bausch. Po představení jsem nemohl ani tleskat, jak jsem byl dojatý. Tanečníci, herci byli opravdu dokonalí. A nedávno v Drážďanech, v drážďanském činoherním divadle, jsem viděl zajímavé teatrální představení Alaina Platela. Představení bylo velice kvalitní, mělo mnoho dramatických vrstev a působilo velice přesvědčivě.
***

Medzitým Jiří pravidelne lietal do Viedne na stretnutia s tímom rakúskej ORF a Wiener Staatsballettu kvôli lukratívnej zákazke na dve choreografie pre Novoročný koncert. Plány, tvorivé debaty a skúšky ukončil intenzívny týždeň, kedy sa od večera do skorých ranných hodín, keď sa dunajská metropola už prebúdzala k životu, filmovalo. Začiatok sezóny vrátil na scénu Jiřího Bubeníčka v triumfálnom sólo v Balanchinovej óde Theme and Variations.

No a potom prišla konečne s novou sezónou vysnená Manon a Des Grieux. Len na margo roly, nie je to obyčajná rola. Deborah MacMillan prísne stráži autorské práva na dielo svojho manžela a dramaticky rozhoduje o tom, komu dovolí dielo uviesť a koho schváli ako obsadenie. A verte, že často aj veľké baletné hviezdy túto výsadu nedostanú, pretože pani Deborah ich nevidí ako typ, ktorý by si prial manžel, navzdory ich brilantnej technike či sláve.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat