Dva roky s Jiřím Bubeníčkem v Baletním panoramatu (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

V multikultúrnom súbore v Drážďanoch s pluralitným repertoárom si však Jiří Bubeníček okamžite získal sympatie a napriek generačným rozdielom či pestrým národnostiam sa kolegovia túžili s ním priateliť. Čím to je? To je jedno z ďalších tajomstiev tanečníka. Mňa možno upodozrievať z nekritickosti, ale keby ste zažili tie akcie, keď súbor vyrazí s prvými slnečnými dňami do parku sadnúť si na deku, pokecať o živote, grilovať mäso, skamarátiť sa, a videli Jiřího Bubeníčka bez glorioly svetelného parku nad hlavou na scéne, to by ste zírali. V niekoľkých svetových jazykoch konverzuje s kolegami a načúva im. To je prejav pokory a charakteru, schopnosť načúvať. A to, ako súbor, vedenie aj kolegovia z veľkej opernej budovy niesli lúčenie pri Manon, ukázalo nie faloš či pompu rozlúčky, ale hlbokú ľudskú spriaznenosť, obdiv a priateľstvo k tanečníkovi.

Súbor Semperovej opery a Jiří Bubeníček - foto na rozlúčku (foto Jiří Kuděla)
Súbor Semperovej opery a Jiří Bubeníček – foto na rozlúčku (foto Jiří Kuděla)

Toto potvrdzuje aj Václav Lamparter, kolega Jiřího Bubeníčka z Drážďan: „Když jsme věděli, že bude jeho poslední Manon, rozhodli jsme se celý soubor udělat mu na památku knihu. Pro celý soubor to bylo výjimečné představení, protože jsme věděli, že jeho přítomnost nás všechny vždycky motivuje.“ Mladý tanečník, ktorý už zatancoval Luskáčika, ešte dodáva: „Velmi si vážím tohoto období, kdy jsem měl štěstí pracovat ve stejném souboru s Jiřím Bubeníčkem. Jeho jevištní výkony, plné technické brilance i hloubky prožitku, kterých jsem byl za uplynulou sezonu a půl svědkem, změnily kompletně můj pohled na tanec a prohloubily moje umělecké znalosti. Stejně tak, jak mne inspiroval jako tanečník, tak ho obdivuji jako člověka – přátelského, energického, velkorysého a inteligentního, se skvělým smyslem pro humor. Přeji mu mnoho dalších úspěchů!“ V osobe talentovaného Václava Lampartera zostáva v drážďanskom súbore české želiezko v ohni. Azda len jeden argument. Keď ustali po poslednej Manon gratulácie kolegov, vedenia a hostí, Jiří Bubeníček nemecky zvolal technických pracovníkov divadla na scénu a poďakoval im za ich pomoc a profesionálnu prácu, bez ktorej by žiadny umelec nemohol podávať stopercentné výkony.

Nezabudnutelný snímek Jiřího Bubeníčka a javiskovej techniky Semperovej opery (foto archív Jiřího Bubeníčka)
Nezabudnutelný snímek Jiřího Bubeníčka a javiskovej techniky Semperovej opery (foto archív Jiřího Bubeníčka)

***

Na záver trochu osobná rovina. Keď si tak rôzne spomínam na dobu vášho angažmán v Hamburgu, mali ste moderné auto, potom motorku, boli ste taký iný než teraz. Teraz máte skôr praktické auto, zdravo žijete, dávate si na seba pozor, poctivo sa venujete práci na sále aj napriek tomu, že by ste už napríklad tak nemuseli. Zároveň ste však vždy boli veľmi milý a priateľský ku kolegom, divákom i v bežnom živote. Nechcem stále zmieňovať tie narodeniny, ale vek si nosíme so sebou. Bilancujete trochu? Isto hľadáte ako človek v tomto živote nejaký hlbší, ľudský zmysel, ako žiť…

Každým rokem přibydou i zkušenosti. Někdy příjemné, někdy bolestné. Ale právě každá tato zkušenost posune člověka jakoby o krok dále. Je samozřejmé, a je to naprosto normální u každého člověka, že myslí jinak, když mu je čtyřicet, nebo když mu bylo osmnáct let. Každá životní etapa má jiné životní úvahy, směry anebo například sny, kterých by jedinec rád dosáhl. A čemu jsem například v pětadvaceti letech přikládal velkou důležitost, se může dnes po pár letech jevit jako naprostá zbytečnost. Ale na cestě životem se člověk asi pořád nějak hledá a právě toto hledání je na té životní dráze tak přitažlivé a rozhodně zajímavé.

Médiá nás opäť deptajú hroznými správami, čo nás čaká. Objavujú sa aj slová ako vojna, katastrofa, teroristi; ako sa s tým vyrovnávate vy?

Je to veliká škoda, že je v dnešní době opět hrozba studené války. Myslel jsem, že tyto problémy snad patří do dějepisu. A přitom Evropa prožila už tolik válek, že opravdu nerozumím, jak tato hrozba může být opět za dveřmi. Moc bych si přál, aby byla Evropa jednotná, aby měla svoji myšlenku, za kterou by si stála, a nemusela se podřizovat jiným státům. Jinak myšlenka Evropy nemá smysl. Také se samozřejmě občas zajímám o naši politiku a mám bohužel pocit, že jsou v médiích pořád jenom nějaké negativní věci. Například cokoliv prezident udělá nebo řekne, je vždy kritizováno. Myslím, že bude brzy čas, kdy se svět bude muset zamyslet, kterým směrem chce jít. Poučit se z chyb, které se staly, a ne je neustále opakovat.
***

O tejto téme sa rozhovoríme na konci nášho rozhovoru. Jiří má veľký globálny prehľad a rozhodne nečíta hlúpe knihy či správy, ale má zaujímavý rozhľad. „My v Evropě máme krásný život. Třeba tady v Německu. Naivní přirovnání, ale pravdivé. My se koupeme ve vaně vody, která je pitná. My vyplýtváme tolik litrů pitné vody na umytí, a přitom kolik lidí ve světě nemá pitnou vodu ani na pití,“ hovorí tanečník nie ako naivný aktivista, ktorý by zakázal kúpanie, ale skôr ako smútok, že tí, čo majú moc, nerobia nič alebo len málo preto, aby pomohli tým, ktorí tieto naše životné štandardy nemajú. „Pomáhat si. Věřím, že lidé mají třeba strach z uprchlíků, ale musíme si uvědomit, co bychom dělali my na jejich místě, kdyby u nás byla válka, například znovu fašismus či komunismus, a my utíkali pryč.“ Nehovoríme zaslepene, ale tanečníkov umelecký humanizmus ukazuje zložitosť problému, jeho viacvrstevnatosť, a nielen čiernobiele riešenie.
***

Na odľahčenie. Ešte stále ste vegetarián? (smiech)

Ano, snažím se. I když při věčném cestování to není někdy lehké. Nejprve jsem zkoušel veganství, ale na to jsem asi málo trpělivý, takže převládá asi strava vegetariánská. Člověk se opravdu cítí lépe po zdravé výživě a rozhodně mě to přinutilo naučit se vařit. Dnes si rád doma něco dobrého a zdravého připravím.

Oproti minulému roku, ešte stále ste sám?

Jsem v harmonickém vztahu.

Čo by ste si sám najviac prial k narodeninám?

Možná to zní naivně, ale aby byl konečně mír na světě.

Jiří, tak sme na konci. Koniec novembra 2015. Koniec vašej aktívnej tanečnej kariéry. Nový začiatok. Prichádzajú isto nové plány, vlastne ste skončili pracovný pomer a ste freelance… Už ste predtým niečo naznačili, prezradíte niečo?

Plány mám s bratrem na dva roky. Práce v německých souborech, ale také v Japonsku a v Americe. Budu tvořit například balety pro Hannover Balet, také celovečerní balet pro státní soubor v Lublani, opět Nový Zéland, světový soubor v San Francisku a také balet pro Tokyo City Balet v Japonsku a mnoho dalších projektů, které připravujeme s bratrem. A také připravujeme zájezd po České republice s naším tanečním tělesem.
***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat