Dvakrát Cathy Marston pro Londýn a San Francisco

  1. 1
  2. 2

Kromě cellistky je stejně důležitou postavou samotný nástroj personifikovaný v Marcelinovi Sambé, což se jeví jako potenciálně zajímavé, neotřelé řešení. Sambé je navíc vynikající tanečník a interpret, jehož zoufalství, když pozoruje pomalu se mu vzdalující ideální partnerku, je ve své palčivosti takřka hmatatelné. Že jej kostýmní výtvarnice (Bergje van Balen) oblékla do hnědé barvy a na košili mu po vzoru čtyř strun cella vytvořila čtyři sklady, by se ještě dalo vzít jako drobný, ve výsledku příjemný detail. To by však pak nesměla přijít choreografka s potřebou každé setkání violoncellistky s nástrojem proložit neustále, až do bezvědomí se opakujícím motivem pantomimy skutečného nástroje ve stylu ne nepodobném hře Activity, kdy tanečníkova vzpažená levá horní končetina (samozřejmě se zatnutou pěstí, aby nebylo pochyb, jaký tvar má šnekovitě zakončená hlava cella) představuje krk s hmatníkem. Lauren Cuthbertson coby Jacqueline pak samozřejmě analogicky předvádí hru, jež se sice vždy postupně přetaví ve skutečný tanec (ať už duet se samotným cellem/Sambém nebo v trio ještě spolu s dirigentem/Matthewem Ballem) a dá vzpomenout, že existuje něco jako metaforické vyjádření, protože ale Marston trvá i na opisující doslovnosti, vedla mě nutně k věnování pozornosti v zásadě takovým banalitám, jako je nekorespondující tah „imaginárního smyčce“ s tím skutečným, jenž rozeznívá nástroj v orchestřišti či „hrané vibrato“ ve chvíli, kdy k žádnému reálně nedochází.

The Royal Ballet, Cathy Marston – The Cellist – Lauren Cuthbertson, Marcelino Sambé (foto Bill Cooper)

Pokud něco celý balet drží nad vodou, jsou to bezesporu interpreti. Již zmíněný Sambé, v bleděmodrých šatech oděná (a speciálně kvůli roli na blond odbarvená) Lauren Cuthbertson, jež zvládá veškeré polohy své role se stejnou přesvědčivostí a samozřejmostí, a Matthew Ball, charismatický představitel dirigenta Barenboima, který však, pravda, svou Jacqueline (alespoň na jevišti) opouští ve chvíli, kdy jej zoufalá dívka nejvíce potřebuje, a do života se jí vrací zase až tehdy, když to po prvních lékařských vyšetřeních vypadá, že se bude moci opět vrátit ke koncertování.

Motivem violoncella se inspirovala i scénografka (Hildegard Bechtler), kdy rotující monolity i nad jevištěm visící světelný panel svými liniemi odkazují k elegantním liniím nástroje, nejsou ve své inspiraci nicméně tak úporné. Z pohybového a tanečního hlediska zaujme Cellistka zejména v plastických zvedaných figurách a partnerské práci, pozornost vyvolá rovněž scéna koncertu s orchestrem, kdy jsou jednotlivé nástrojové skupiny zastoupeny a následně zobrazovány menším sborem tanečníků, vykreslujícím jednotlivé hlasy. Nicméně na to, že jde o balet o hudbě a nástroji, je choreografčin slovník pozoruhodně nemuzikální a jakoby hluchý.

 

Snowblind
Choreografie: Cathy Marston
Hudba: Amy Beach, Philip Feeney, Arthur Foote, Arvo Pärt
Scénografie a kostýmy: Patrick Kinmonth
Světelný design: James F. Ignalls

Ethan Frome, farmář: Ulrik Birkkjaer
Zeena Frome, jeho nemocná žena: Sarah Van Pattem
Mattie Silver, jejich hospodyně: Mathilde Froustey

 

The Cellist
Choreografie: Cathy Marston
Scénář: Cathy Marston, Edward Kemp
Dramaturgie: Edward Kemp
Hudba: Philip Feeney
Scéna: Hildegard Bechtler
Kostýmy: Bergje van Balen
Světelný design: Jon Clark
Dirigent: Andrea Molino
Violoncello: Hetty Snell

Cellistka: Lauren Cuthbertson
Nástroj: Marcelino Sambé
Dirigent: Matthew Ball
Matka: Kirsten McNally
Otec: Thomas Whitehead
Sestra: Anna Rose O’Sullivan
Malá cellistka: Emma Lucano
Učitelé: Gary Avis, Nicol Edmonds, Benjamin Ella
Přátelé hudebníci: Luca Acri, Paul Kay, Joseph Sissens

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat