Dvakrát Vídeň: Bach Collegium Japan a Wiener KammerOrchester
Čtyři týdny po Velkém pátku se klavírista-dirigent Stefan Vladar, dvoudomý umělecký vedoucí a častý sólista Vídeňského komorního orchestru doplněného Vídeňským komorním sborem a čtveřicí sólistů, rozhodl nastudovat Haydnových Sedm posledních Vykupitelových slov na kříži Hob XX/2 (1795/1796), nikoliv ovšem v původní instrumentální verzi (před 1785), nebo autorově verzi pro smyčcové kvarteto či autorizované verzi pro kladívkový klavír Jana Nepomuka Hummela, ale v patrně nejméně uváděné oratorní verzi pro orchestr se sborem a sólisty (poprvé uvedena v březnu 1796).
Nebývá obvyklé slýchat toto Haydnovo dílo krátce po Velikonocích mimo temporální rámec velkopostní doby nebo pašijového týdne, dramaturgické plány se však běžně míjejí s původním liturgickým rámcem duchovní hudby, takže bylo jen na posluchačově imaginaci, zda se přenese do pašijového času, anebo se nechá oslovit Haydnovými meditacemi na evangelijní a básnické texty mimo rámec Svatého týdne. Vladarovo nastudování po celé odpoledne, které jsem strávil v útulném a akusticky nemilosrdně konkrétním Mozartově sále Vídeňského koncertního domu, charakterizovala velmi hybná tempa (více než hodinová kompozice trvala pouhých 55 minut), amorfní dynamika bez ohledu na akustické možnosti malého Mozartova sálu a sázka na hlasový projev velmi mladých vokalistů, korejské sopranistky Seri Baek, německé altistky Sonji Bühling a jejích krajanů, tenoristy Saschi Zarrabi a basisty Daniela Weilera. Zatímco hybná tempa, vzpouzející se současné představě meditativní hudby, o to však bližší hybnému tempovému předznamenání Andante doby Haydnovy, směřovala odpoledne k plynulému pohybu, nevytříbeně bezohledná dynamika škodila jak Haydnovu dílu, tak posluchačskému zážitku, ochuzenému o finesy skladatelova kompozičního mistrovství v nižších dynamických vrstvách.
Vídeňský komorní sbor, těleso s letitou tradicí kolektivního provozování vokální hudby sahající do roku 1947, onoho odpoledne příjemně překvapil aktuálními kvalitami, k nimž jistě přispěla přítomnost i několika tváří, léta spjatých s konkurenčním a mnohem známějším Sborem Arnolda Schoenberga sbormistra Erwina Ortnera. Mnohem méně mě uspokojila volba kvarteta mladých a do posledního muže či ženy debutujících sólistů, které možná čeká skvělá budoucnost a smělá kariéra, ovšem zatím jen čeká. U některých z nich jsem měl neodbytný pocit, že nepochopili význam zpívaného textu a nevhodně si jej vybrali k předčasné vokální exhibici. Pokud bych se chtěl s některým z nich na podiu ještě setkat – dámy prominou, ale ony to nebudou – pak s mnichovským basistou Weilerem, který se hudbě věnuje profesionálně devátým rokem a mohla by jej při vhodné volbě repertoáru čekat solidní kariéra, spíše než jeho mnichovského kolegu Zarrabiho. Vladarova dobrá vůle prezentovat vídeňskému publiku v odpoledním čase vrcholnou kompozici mistrovského Haydna v aktuálním balení mladých hlasů, tak selhalo buď na jejich dosud nevyzrálém hlasovém projevu, nebo v případě sopranistky na příliš sebestředném pódiovém vystupování. Škoda, mohlo to být příjemné odpoledne.
Hodnocení autora recenze: 60%
Bach Collegium Japan
Dirigent: Masaaki Suzuki
Hana Blažíková (soprán)
Joanne Lunn (soprán)
Robin Blaze (alt)
Makoto Sakurada (tenor)
Dominik Wörner (bas)
15. dubna 2016 Grosser Saal Wiener Konzerthaus Vídeň
program:
Johann Sebastian Bach: Ich hatte viel Bekümmernis BWV 21 (před 1714?)
=přestávka=
Johann Sebastian Bach: Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust BWV 170 (1726)
Johann Sebastian Bach: Magnificat D dur BWV 243 (1732–1735 ca.)
přídavek:
Johann Sebastian Bach: Magnificat D dur BWV 243 (Gloria: Sicut erat in principio) (1732-1735)
www.bachcollegiumjapan.org
***
Wiener KammerOrchester
Wiener Kammerchor
Dirigent: Stefan Vladar
Seri Baek (soprán)
Sonja Bühling (alt)
Sascha Zarrabi (tenor)
Daniel Weiler (bas)
16. dubna 2016 Mozart Saal Wiener Konzerthaus Vídeň
program:
Joseph Haydn: Die sieben letzten Worte unseres Erlösers am Kreuze Hob. XX/2 (1795–1796)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
