Dvořákovo gigantické oratorium Svatá Ludmila v plzeňském Novém divadle

  1. 1
  2. 2

Ivana Veberová má ty nejlepší předpoklady pro provedení náročného partu Ludmily. Zpívala jej se zřejmým zaujetím pro postavu a Dvořákovu oratorní hudbu, čistě a vyváženě ve všech polohách, navíc dokázala navázat žádoucí kontakt s publikem. I Jana Foff Tetourová projevila po výrazové stránce porozumění pro citlivost svého partu Svatavy, byť nebyl její hlasový projev vždy vyrovnaný. Jan Hnyk zpíval part svatého Ivana sonorním a dobře znějícím hlasem, ale postavě světce až fanaticky bojujícího za pravou víru kácením pohanských model by prospělo ve výrazu podstatně větší zaujetí. Nadějný tenorista Amir Khan působil jako kníže Bořivoj zbytečně skromně, oratorium zatím zjevně není jeho doménou. Ku prospěchu by mu byla větší uměřenost pěveckého projevu a celkového stylu při provedení. Tomáš Kořínek přednesl part Rolníka pěvecky spolehlivě, ale i v jeho případě by byl žádoucí větší důraz na výraz. Sbory provedly své party hudebně na dobré úrovni. Ve výborném světle se ukázal dětský sbor – 37 dívek a jeden chlapec. Kultivovaný zvuk, příkladná jednota a jeho vnímavost pro prováděný part okamžitě zaujala. Děti zpívaly zpaměti, zcela čistě a srozumitelně. Umístění dětského sboru nahoře za diváky v nejzazších řadách hlediště byl výborný nápad. Toto řešení vedlo k větší plastičnosti zvuku, který zcela obklopoval publikum. O to větší byla škoda, že se sbor nepřišel poklonit na jeviště a po skončení produkce zůstal v zadní řadách stát.

Antonín Dvořák: Oratorium Svatá Ludmila, 4. září 2021, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Nová scéna: I. Veberová, dirigent J. Petrdlík, A. Khan, J. Hnyk (zdroj Irena Štěrbová)
Antonín Dvořák: Oratorium Svatá Ludmila, 4. září 2021, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Nová scéna: I. Veberová, dirigent J. Petrdlík, A. Khan, J. Hnyk (zdroj Irena Štěrbová)

Hlavním nedostatkem sólistů i sborů, s výjimkou sboru dětského, byla minimální srozumitelnost zpívaného textu. Přitom právě v oratoriu, kde k pochopení děje nepřispívá herecká akce, je výslovnost a porozumění slovům zcela zásadní pro plný účinek prováděného díla. Připomeňme v této souvislosti premiéru Svaté Ludmily v anglickém Leedsu. Byla samozřejmě nastudována v anglickém překladu. Sdělnost textu při provedení byla tehdy taková, že Antonín Dvořák mohl podat v dopise Václavu Judovi Novotnému dojemné svědectví: „…Bylo mi řeknuto, že obecenstvo po zpěvu Albaniové (představitelka Ludmily, poznámka autorky) ´Ó dovol, abych zlíbat směla tvých nohou prach‘ bylo tak pohnuto, že lidé plakali a utírali si slze z očí.“ Podobného účinku ovšem lze dosáhnout jen plnou srozumitelností, a to se v Plzni bohužel nestalo. Nutno podotknout, že tento neduh není neobvyklý, stává se v posledních letech spíše pravidlem. Tím spíše však není možné nad ním mávnout rukou. Navíc program k oratoriu byl velmi povšechný. Vznik oratoria sice přiblížil text dramaturga opery Zbyňka Brabce, ale chyběl přehled jednotlivých čísel a detailnější rozbor díla, který by také nemalým dílem mohl přispět k jeho pochopení. Přitom v programovém listu potřebný prostor k dalšímu textu nechyběl.

Zdařilý výtvarný rámec pro provedení díla a atmosféru vytvářel portrét svaté Ludmily promítnutý na horizont za scénou současně s kratičkou charakteristickou jednotlivých dějových částí oratoria. Celkový vizuální vjem a slavnostní atmosféru však rušila nejednotnost oblečení dam ve sborech a v orchestru.

Antonín Dvořák: Oratorium Svatá Ludmila, 4. září 2021, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Nová scéna (zdroj Irena Štěrbová)
Antonín Dvořák: Oratorium Svatá Ludmila, 4. září 2021, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Nová scéna (zdroj Irena Štěrbová)

Oratorium je mistrovské dílo, které ke svému skutečně sugestivnímu vyznění potřebuje nejen mohutné sbory a technicky výborně disponované pěvce se smyslem pro oratorní zpěv, ale i zvukově vyhovující prostory. O nevstřícnosti akustiky Nové scény, na níž bylo oratorium provedeno, toho bylo již napsáno hodně. Pro provedení geniálního Dvořákova díla právě zde hovoří pouze rozlehlost jeviště, jiným podobně velkým, západočeská metropole nedisponuje. Celkově zde lze však jen obtížně dosáhnout žádoucího zvuku. Ten se rozplývá v prostoru, orchestr ztrácí na barevnosti, plastičnosti a znělosti, kontrastní plochy jsou nedostatečně diferencované, a i zvukově exponovaná místa znějí přidušeně. Ani na 150 umělců na jevišti nedokázalo dosáhnout plného zvukového lesku ani při Hospodine, pomiluj ny. Poškozena byla i působivost nádherného houslového sóla, rovněž znělost hlasů sólistů byla nižší, než jsme u těchto pěvců zvyklí, navíc místy orchestr pěvce dokonce kryl. Přitom mnohem menší dětský sbor zněl plně a barevně, ovšem děti měly nad sebou odrážející plochu stropu sálu, zatímco zvuk z jeviště se nesl vzhůru do provaziště. Připomeňme v této souvislosti, že ne všechny hudební produkce zněly na Nové scéně špatně. Stačí vzpomenout na provedení Thomasova Hamleta (režie Martin Otava, scéna Pavel Kodeda), kdy byla součástí scénografie i odrazová plocha nad jevištěm, díky níž byl zvuk okamžitě jasný a znělý.

Plzeňské publikum ocenilo provedení oratoria Svatá Ludmila dlouhotrvajícím potleskem a aplausem vstoje. Jako dramaturgický počin si nastudování Svaté Ludmily tyto ovace vskutku zaslouží. Ke skutečně strhujícímu provedení však přece jen ještě dosti chybělo. V každém případě je nastudování Dvořákova oratoria významným a úctyhodným činem. Tím spíše, že je uváděno jen výjimečně. Proto by bylo dobře, kdyby nezůstalo jen u tohoto jediného provedení. Při dalších by bylo možné navíc odstranit stávající problematické momenty a uvést monumentální dílo v jeho plném lesku. O publikum by jistě nemělo nouzi.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments