Dvořákovy Svatební košile ve Vídni s Šaturovou, Breslikem a Plachetkou

Dobře ses, panno, radila, na Boha, že jsi myslila… Zatímco čtvrteční komorní koncert v Brahmsově sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni proběhl v melancholické atmosféře loučení (na&scaron;i recenzi najdete zde), páteční večer v dramaturgicky nejednou konkurenčním a objevněj&scaron;ím Koncertním domě měl mírně nervózní nádech premiéry. Ve Vídni nikoliv poprvé, ov&scaron;em po dlouhých, předlouhých letech a v Koncertním domě dokonce prvně od jeho otevření před více než sto lety zazněla Dvořákova kantáta na slova Erbenovy stejnojmenné balady Svatební ko&scaron;ile op. 69, B 135 (1884). Její provedení v českých zemích je vždy svátkem, na nějž je třeba často nezaslouženě dlouho čekat, ve Vídni v&scaron;ak bylo slavností, a to předev&scaron;ím díky atraktivnímu obsazení sólových partů Simonou &Scaron;aturovou (Dívka), Pavolem Breslikem (Umrlec) a Adamem Plachetkou (Vypravěč). Trojice slovanských pěvců, vídeňskému a rakouskému publiku dobře známých z koncertních pódií a operních prken sezonních i festivalových, byla lákadlem, které Velký sál Koncertního domu v podstatě vyprodalo zvědavým a zvídavým publikem. Pro mě osobně byl hlavním garantem očekávané úspě&scaron;nosti dramaturgicky hodnotného večera stále je&scaron;tě mladý umělecký &scaron;éf Rozhlasového symfonického orchestru ORF Vídeň Cornelius Meister. Jeho jméno mi nevypadlo z paměti od roku 2003, kdy jsem v době jeho působení na předchozí &scaron;taci v Heidelbergu náhodně nav&scaron;tívil Meisterovo nastudování Dvořákovy &Scaron;esté symfonie D dur op. 60, B 112 s Filharmonickým orchestrem Heidelberg. Již tehdy jsem si říkal, že se zrodil nový dvořákovský dirigent–specialista. Meisterovy poslední sezony ve Vídni s cyklem Martinů symfonií a Dvořákových symfonických básní podle Erbenových balad mě v tomto přesvědčení jen utvrdily. Cyklus Dvořákových programních skladeb na erbenovské náměty zavr&scaron;il Meister monumentálně – Dvořákovým kongeniálním ztvárněním Erbenových Svatebních ko&scaron;il. Dvořák sice nebyl Hitchcock a hroty Erbenova baladického hororu o zapovězené hře se zásvětím a lásce přes břehy onoho světa zjemnil nejednou měkkou harmonií a zjasnil paprsky vrhanými do temných zákoutí Erbenova příběhu, přesto v&scaron;ak v introdukci, orchestrálních mezihrách, scénách Umrlcova putování s Dívkou a Dívčině scéně na hřbitově, baladě v baladě (koncepčně inspirované Wagnerovým Bludným Holanďanem a Sentinou baladou?), vytvořil mnoho (nejen zvukomalebných) míst a harmonických pasáží, z nichž mrazí i přes hrůzy jednadvacátého století. Meister taktovkou orchestr a sbor doslova bičoval temným erbenovským večerem kupředu, v pravou chvíli v&scaron;ak dokázal zastavit ve&scaron;keré hudební dění – pro sólisty občas až nebezpečně – a spočinout s publikem nad některou ze zpěvních scén. Na mysli mám předev&scaron;ím Dívčiny krajní modlitby, zvlá&scaron;tě tu závěrečnou v umrlčí komoře, při níž publikum ani nedýchalo. Simona &Scaron;aturová jej k tomu přinutila nejniž&scaron;í dynamikou, nebezpečně hraničící se sly&scaron;itelností. K nejniž&scaron;í dynamice se často, možná až manýristicky, vracel Adam Plachetka, který publikum občas překvapil profundní hloubkou, spí&scaron;e se v&scaron;ak pohyboval v barytonové střední poloze. Vzpomínka na Ladislava Mráze zůstala vzpomínkou, nikoliv minulostí, jinak v&scaron;ak před panem Plachetkou smekám, protože artikulovat a dýchat ve Vypravěčově líčení Dívčina zápasu s Umrlcem v tempu zvoleném dirigentem Meisterem bylo na hranici možného. Občas mě ru&scaron;ila Plachetkova snaha dynamikou příli&scaron; subjektivizovat Vypravěčovo líčení, jemuž by slu&scaron;el objektivněj&scaron;í odstup od dění, kolikrát v&scaron;ak Adama Plachetku v této roli je&scaron;tě usly&scaron;íme? Věřím, že mnohokrát. Volba Pavola Breslika pro roli Umrlce byla trefou do černého, pokud to tak lze v souvislosti s tímto dílem vůbec říci. Již volba koncertního oblečení, krátce střižený účes a jeho &scaron;tíhlá postava rozehrávaly fantazii posluchačů. Více se s rolí sžila jen paní &Scaron;aturová – v závěrečné modlitbě, a hlavně při slovech &bdquo;V&scaron;ak ty jsi byl vždy přede mnou“, v níž i díla neznalé publikum v tom nejpomalej&scaron;ím možném tempu pochopilo, že se v jejích slovech skrývá ženská lest a poslední cesta k záchraně z Umrlcova objetí. Breslikova účast na provedení Svatebních ko&scaron;il byla výhrou ani ne tak kvůli umělcově aktuální pěvecké formě, ale předev&scaron;ím kvůli témbru jeho hlasu, který v sobě má objektivní nádech a je prost v&scaron;eho toho slovansky vřelého, až sladkého, co z Umrlce činí Jeníka nebo Prince z ří&scaron;e duchů. Podle mého názoru mohl ve své roli sáhnout po je&scaron;tě ironičtěj&scaron;ím projevu, byl v&scaron;ak vypjatě naléhavý, tak mu bylo potřeba Dívčiny krve. Technicky neměl s vypjatým partem sebemen&scaron;í potíže, naopak jej vyzpívával do sálu, zatímco v nejniž&scaron;í poloze Vypravěčovy role byly znát prozatímní hlasové hranice Adama Plachetky. Mile mě překvapil, a to nejen v plénech, i výkon sboru Vídeňské pěvecké akademie se stopadesátiletou tradicí, který česky nezpívá denně a pikantně znějícímu protahování posledních slabik by se patrně neodnaučil ani v letní &scaron;kole u Horažďovic, kde Erben možná sbíral inspiraci k české variantě evropského prapříběhu o dívce a jejím umrlém milém. A celému večeru kraloval &scaron;estatřicetiletý &scaron;éfdirigent Meister, který ostře rytmizoval orchestrální dění, hrotil dynamické kontrasty, extrémními tempy vizualizoval Dvořákův příběh a dokonale mu sloužil desítkami detailů, třeba jen prudkými violoncellovými decrescendy po akcentu. Jen díky němu se díla znalé publikum mohlo přesvědčit o důležité roli basklarinetu ve Dvořákově partituře, nebo o významu obligátního lesního rohu ve vstupní Dívčině modlitbě. Koncertu byly přítomny mikrofony rakouské veřejnoprávní rozhlasové společnosti ORF a jejich prostřednictvím rakou&scaron;tí posluchači. Snad če&scaron;tí partneři rakouské společnosti ORF sáhnou po její nabídce a zpřístupní festivalový záznam českému publiku dříve, než si jej bude moci zakoupit na komerčních nosičích. Z mimořádného koncertního večera je totiž plánován komerční záznam. Hodnocení autora recenze: 100% ORF Radio-Symphonieorchester Wien Dirigent: Cornelius Meister Wiener Singakademie Simona &Scaron;aturová, Dívka (soprán) Pavol Breslik, Umrlec (tenor) Adam Plachetka, Vypravěč (basbaryton) 3. června 2016 Grosser-Saal Wiener Konzerthaus Vídeň program: Antonín Dvořák: Svatební ko&scaron;ile – kantáta na slova Karla Jaromíra Erbena op. 69, B 134 (1884) www.konzerthaus.at

Mohlo by vás zajímat