Eduard Douša: Proč píšu instruktivní hudbu pro děti?

  1. 1
  2. 2

Kromě tvorby pro dětské interprety se ale zabýváte také hudbou pro dětské posluchače, konkrétně hudbou k pohádkám atp.
Ano a je to pro mne moc krásná práce. Vede autora k jisté pohotovosti, k žánrové pluralitě a nepředpojatosti. Určitá rychlost v práci je nutnost. Režisér a produkce nedávají příliš času na její vznik. Vždycky jsem tuto činnost bral jako příjemný oddech od tvorby koncertní hudby. Někdy např. v rozhlase přicházely zajímavé a nečekané požadavky na hudbu – např. swingová podoba lidové písničky „Vosy, vosy, sršáni“, pochod pro dechovku v pohádce Velká šišková válka nebo vyjádřit nahněvaný parní válec. Celkem těch rozhlasových hudeb v redakci pro děti a mládež vzniklo asi 140… Dost jsem spolupracoval i s naučně zaměřeným dokumentárním filmem, napsal několik hudeb k sokolským cvičením dětí a také hudbu jako doprovod k poezii (Hrubín, Nezval, Morgenstern, Žáček nebo hudba k pedagogicky zaměřenému CD Krajinou poezie prezentujícímu průřez českou poezií několika staletí, či hudební doprovod k četbě z knihy lidické ženy Jaroslavy Skleničkové Jako dítě by mne zabili.

Říkáte, že tuto oblast tvorby berete jako oddech. Je tedy oddech tím hlavním důvodem, proč se zabýváte instruktivní literaturou? Či jaké jsou vaše další motivy k této činnosti?
Těch důvodů je určitě více. Už jsem hovořil o „hledání pramene čisté vody…“. U této hudební tvorby není třeba nijak spekulovat. Je zapotřebí pouze usilovat o nalezení přirozeného hudební tvaru, který děcko přijme, který ho zaujme. Děti totiž – na rozdíl od profesionálních hudebníků, kteří skladbu zahrají a zpravidla dokonale, i když je nijak neosloví – buď skladbu vezmou nebo ne. Pokud je skladba nezaujme, má autor smůlu. Takže reakce malého hudebníka je dobrý lakmusový papírek, jak se vám invenčně dařilo.

A pak je to otázka tradice. Ta je u nás velká. Trochu zjednodušeně řečeno vede od Jaroslava Křičky či Aloise Sarauera z období první republiky, k osobnostem jako Petr Eben, Ilja Hurník, Luboš Sluka a mnoha dalším v 60. a 70. letech 20. století. Po určité odmlce v 90. letech opět v současnosti vzniká dosti velké množství instruktivních skladeb často jsou autory i samotní pedagogové konkrétních nástrojů proškolení studiem skladby. Každá doba má svůj tep a dech. Je proto skoro bych řekl tvůrčí povinností skladatelů přispět i do instruktivního repertoáru své doby a seznamovat od dětství malé hudebníky s hudbou vzniklou v jejich současnosti. Snažím se o to i já. To mj. dobře věděli např. velké osobnosti světové hudby 20. století jako Béla Bartók, Benjamin Britten, Paul Hindemith, Bohuslav Martinů, Francis Poulenc, Sergej Prokofjev a řada dalších autorů.

Instruktivní literatury tedy není málo a jistě existuje množství zajímavých děl, akorát se s nimi na běžných koncertech (pokud nemáme své dítě v ZUŠ) moc nesetkáme…
Ano. A proto se moje choť Eva Doušová – sama klavírní pedagožka – rozhodla pravidelně vždy koncem ledna organizovat festival dětských interpretů „Česká klavírní moderna dětem“.  Této koncertní přehlídky se zúčastňuje v průměru cca 70 malých pianistů prakticky z celé republiky, kteří hrají skladby současných českých skladatelů. V uplynulých ročnících byli hosty tohoto festivalu skladatelský nestor Luboš Sluka, komponistka Jindra Nečasová Nardelli, klavírní improvizátor Jiří Pazour, básník Jiří Žáček nebo pianisté Ivo Kahánek, Milan Langer nebo Jan Simon. Doufáme, že i 5. ročník tohoto nesoutěžního festivalu, který se koná v kapli sv. Vavřince v Praze, nepřekazí koronavirus a 23.-24. ledna 2021 proběhne. A kdyby „koronadoba“ pokračovala nekompromisně dále, zvažuje se a promýšlí on-line podoba. Ale počítač opravdu vše nenahradí. Pouze zasupluje.

Děkuji za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments