Elisabeth Schwarzkopf, ale i Fidel Castro a Donald Trump v Operním kukátku

Lucie z Lammermooru zpívá z kolečkového křesla
Známou německou herečku a režisérku Katharinu Thalbach, která svůj profesní zájem dělí mezi činoherní herectví a činoherní a operní režii, nezaskočil úraz hlavní představitelky náročné koloraturní role v Donizettiho Lucii z Lammermooru, která si několik dní před premiérou přetrhala vazy. Přepracovala v krátkém čase režii tak, že hlavní představitelka Anna Virovlansky, ruská koloraturka, narozená v Sankt Petěrburgu, se celé představení pohybuje na kolečkovém křesle a její handicap je integrální součástí zápletky.

Navíc režisérka operativně přidala tmavě zahalenou postavu Luciiny matky, která Lucii většinu času mlčky provází (a také příležitostně tlačí její křeslo). Thalbachové režijní debut v lipské opeře i výkon hlavní představitelky (s premiérou 26. listopadu 2016) sklidily velký ohlas.

Romeo a Julie tentokrát od Zingarelliho
Opera Giulietta e Romeo italského skladatele Niccola Antonia Zingarelliho (1752-1837) z roku 1796 měla premiéru v Rokokotheater ve Schwetzingenu 25. listopadu 2016. Místní dramaturgie zařadila další titul do řady neapolské opery, kam tento italský skladatel, zřejmě jako poslední příslušník tohoto historického operního typu, patřil. Dosud zazněla operní díla Scarlattiho, Porpory a Jommelliho v rámci cyklu Winter in Schwetzingen.

Tříaktová tragedia per musica s libretem Giuseppeho Maria Foppy sice vychází z dobově populárního zpracování Shakespearova dramatu pro francouzská jeviště Jeana-Françoise Ducise Roméo et Juliette z roku 1772, ale přesto stojí pozoruhodně blízko původní předloze – mnohem blíž než naprostá většina tehdejších oper na Shakespearovy náměty. Původní obsazení titulních rolí je nevšední – ve slavné světové premiéře v Teatro alla Scala Romea zpíval Girolamo Crescentini, italský kastrát-sopranista. Obdivovaný zpěvák nebyl zcela spokojen se Zingarelliho kompozicí a pro sebe si složil virtuózní árii Ombra odorata, která se záhy po premiéře stala mnohem populárnější než celá opera. Julii pak ztělesnila další slavná interpretka Josephina Grassini, altistka, kterou jako zpěvačku i jako ženu obdivoval sám Napoleon. Vedle role Romea předepsal skladatel i další roli pro kastráta (přítel obou znepřátelených stran Gilberto, který v sobě spojuje charaktery Merkucia i pátera Lorenza).

Inscenace je skvěle obsazena. V hlavní roli Romea září kontratenorista (sopranista) korejsko-amerického původu Kangmin Justin Kim, který vedle barokního repertoáru také na scéně zpíval i Idamanta (Stadttheater Giessen), Cherubína (Heidelberg) a Sesta (Montpellier) v Mozartových operách, což představuje jedno z průlomových obsazení v partech, které byly svěřovány ženským interpretkám. Velmi nadějná anglo-francouzská mezzosopranistka Emilie Renard dává Giuliettě nejen osobitý témbr, výjimečné herecké nasazení, ale i kultivovaný stylový projev. Třetí hvězdou představení je kontratenorista Terry Wey v roli Gilberta. Zpěváka známe z vystoupení z Prahy z oratorních projektů Collegia 1704 Václava Lukse.

Dílo nastudoval Philharmonische Orchester Heidelberg pod taktovkou Feliceho Venanzoniho. Premiérové publikum bylo při prvním provedení 25. listopadu 2016 poněkud rezervované, což mohlo být způsobeno i přenesením příběhu do současnosti, na konci představení pak ale byla inscenace živě aklamována. Nedá se předpokládat, že by se Zingarelliho zhudebnění stalo trvalou součástí operního repertoáru (již vzhledem k náročnosti obsazení titulních rolí), ale zajímavě doplňuje obraz shakespearovských oper raritním titulem při letošním shakespearovském výročí.

Prsten Niebelungův v Melbourne
Melbournská opera připravila tři kompletní cykly Wagnerovy tetralogie, které jsou provedeny od 21. listopadu 2016. Některá představení začínají nečekaně brzo, Valkýra a Siegfried z prvního cyklu již v 15 hodin. Řada rolí je obsazena předními wagnerovskými interprety se zkušenostmi z Bayreuthu. Americká vysokodramatická sopranistka Lise Lindstrom zpívá Brünnhilde (a je to vůbec první kompletní cyklus, ve kterém tuto roli ztvární), Stefan Vinke Siegfrieda a James Johnson Wotana. Řada středních a menších rolí je obsazena americkými i domácími pěvci. Pečlivé hudební nastudování je dílem Pietari Inkinena, který diriguje sestavený orchestr Melbourne Ring Orchestra. Neil Armfield navrhl jednoduchou a přehlednou režijní koncepci, která vychází z působivé výtvarné podoby scény Roberta Cousinse. Mýtus je inscenován s důrazem na tematizaci živlů (především ohně a vody) bez zbytečných aktualizací.

Premiéra Lásky zdaleka v Met
Metropolitní opera chystá operu L’Amour de loin (Láska zdaleka) z roku 2000 finské skladatelky Kaiji Anneli Saariaho (narozena 1952), která v současnosti žije již druhou dekádu v Paříži. Inscenace v několika ohledech budí velký zájem médií. Prvním aspektem je osoba komponistky, a to poněkud v mimohudebním ohledu, v současnosti tolik zdůrazňovaném genderovém přístupu se totiž jedná o operní dílo teprve druhé skladatelky na první americké operní scéně od roku 1903, kdy byla na scéně newyorské Metropolitní opery provedena jednoaktová opera Der Wald (Les) anglické skladatelky Dame Ethel Mary Smyth (1858-1944), která spojovala romantickou milostnou zápletku se silnou tematizací titulního přírodního prostředí.