Excelentní Gilda Simony Šaturové jako nedílná součást Carsenova Rigoletta

  1. 1
  2. 2

Sparafucile, ostrý hoch se „syrovým“ basem Aina Angera (až po plně znělé velké F) v černém koženém oblečení zdobeném stříbrnými cvoky a náušnicí v uchu, a ve stejném stylu oblečená kyprá Maddalena (Sara Fulgoni) se svůdně temným altem obhospodařují konstrukci provazů a žebříků propojenou v horní části sítí. Návštěvníky cirkusu jsou pánové z lepší společnosti ve večerních oblecích s Vévodou včele, který má vyhrazenou privilegovanou lóži nad vchodem do manéže. Baví se Rigolettovými oplzlými žerty s nahou ženskou figurínou, vystoupením akrobatů i vyzývavých polonahých žen, které drezér s bičíkem popohání jako zvířata a které si muži po jejich čísle „rozeberou“. Uspokojený Vévoda si po vstupu do své lóže zapíná poklopec a rozhazuje mezi rozjařenou společnost velkoryse bankovky. Když nakráčí Monterone (Carlo Cigni), otřesený zneuctěním své dcery, kterou před ním Rigoletto předestře nahou, je i se svou kletbou nanejvýš terčem posměchu. Rigoletto ale přece jen znejistí.

Gilda, holčička v usedlých nemoderních sepraných šatičkách, ponožkách a páskových černých botkách ve stísněném prostoru maringotky alespoň svému deníčku tajně svěřuje své citové touhy – a má co dělat, aby se jí podařilo své zápisky ukrýt pod polštář před nerudně podezřívavým otcem. Vévoda, který se pro tuto svoji další výpravu za vzrušením převlékl za nesmělého studenta s brýlemi, se nemusí ani příliš namáhat, aby před dívkou z depresivního domácího „vězení“ rozevřel svět lásky. Gilda opojená prvním mužem svého života se se jménem svého idolu na rtech vznese na houpačce ke „hvězdám“ stovek světel, které se rozsvítí v kupoli manéže.V takto rozehrané nesmlouvavé logice Carsen dovádí příběh do tragického konce: strohý přísný Rigoletto a zmatená Gilda k sobě najít cestu nedokážou a Gilda se nemůže oprostit od svého milostného vzplanutí k Vévodovi, který bezstarostně triumfuje. Když Gilda v náručí zoufalého otce umírá, což jako další „cirkusové“ číslo sledují „diváci“ v hledišti manéže, s posledními takty opery se v přemetech nad nimi v prudkém pádu zpod kopule zřítí na dlouhé stuze akrobatka.Bruselské nastudování zdobí vynikající, typově zcela přesné obsazení po pěvecké i představitelské stránce. Rigoletto rozložitého Dimitrije Plataniase svůj zvučný baryton dokázal hrozivě „zdrsnit“, takže těch několik málo záblesků citu v měkce klenutých pianech přineslo enormní kontrast. Arturo Chacón-Cruz se jako Vévoda blýsknul nejen svým tenorem jistým i v exponovaných výškách, ale mohl si dovolit zdůraznit svou neutuchající mužskou touhu také tím, že nahý zády k publiku odkráčel zmocnit se Gildy. Té dodala Simona Houda Šaturová dívčí pel zvonivě stříbřitého sopránu v krásných liniích legát i brilantně zvládnutých koloraturách. A podařilo se jí přesvědčivě postihnout vývoj Gildy od naivní holčičky přes radostně zamilovanou dívku, kterou citové strádání opuštěnosti ze strany otce i Vévody dovede k rozhodnutí skoncovat se životem, se kterým si v tu chvíli neví rady.

Třebaže nejistý nástup žesťové sekce hned na začátku opery mohl naznačit, že jsme se ocitli v české přibližnosti, další průběh hudebního nastudování pod Rizziho taktovkou byl v tempech i dynamice suverénně zvládnutý v plné intenzitě hudebního dramatu. A nadšené publikum na závěr bouřilo nadšením.

Nejen bruselský Rigoletto tak zdůraznil nesmlouvavou otázku, proč je třeba na operní inscenace těchto kvalit jezdit nejen do vyhlášené Vídně, ale právě do Bruselu, Drážďan, Budapešti, Lince, případně do Ostravy, zatímco pražská opera zatím zůstává trčet v provinční průměrnosti.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Giuseppe Verdi: Rigoletto
Hudební nastudování, dirigent: Carlo Rizzi
Režie: Robert Carsen
Scéna: Radu Boruzescu
Kostýmy: Miruna Boruzescu
Světla: Robert Carsen a Peter Van Praet
Sbormistr: Martino Faggiani
Choreografie: Philippe Giraudeau
La Monnaie Symphony Orchestra & Men’s Chorus
(koprodukce: Théâtre Royal de la Monnaie – De Munt Brusel / Festival d’Aix-en-Provence / Opéra national du Rhin Štrasburk / Bolšoj Těatr Moskva / Grand Théâtre de Genève Ženeva)
Premiéra 8. května 2014 Théâtre Royal de la Monnaie Brusel
(psáno z reprízy 18. 5. 2014)

Vévoda – Arturo Chacón-Cruz
Rigoletto – Dimitri Platanias
Gilda – Simona Houda Šaturová
Sparafucile – Ain Anger
Maddalena – Sara Fulgoni
Giovanna – Carole Wilson
Monterone – Carlo Cigni
Marullo – Jean-Luc Ballestra
Borsa – Roberto Covatta
Hrabě Ceprano – Laurent Kubla
Hraběnka Ceprano – Yvette Bonner

Záznam představení Rigoletta z 28. května bude volně dostupný na webových stránkách Théâtre Royal de la Monnaie od 28. května do 17. června 2014.

www.lamonnaie.be

Foto Bernd Uhlig, Jan Houda

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments