Falstaff v Košicích

„One man show“ nebo werichovská „veselá komedie o smutném stárnutí“
Čtenáři Opery Plus blogují

Pokud byste si během minulého víkendu v pátek 27. října i v sobotu 28. října večer udělali čas a zašli do Státního divadla v Košicích, zažili byste dva naprosto odlišné večery stejně jako já. Ne, nemýlíte se – titul byl stejný, ale představení velmi odlišná.

První premiéra byla večerem jednoho muže, legendárního slovenského basisty Petera Mikuláše. Není divu, protože byl tento titul do repertoáru v Košicích zařazen poprvé a tak trochu pro něj. Slovenská legenda zcela nepochybně naplnila očekávání, strhla publikum nejen suverénním pěveckým výkonem, ale i hereckým pojetím Falstaffa. V podání pana Mikuláše je rytíř Falstaff především komická postava jako od Goldoniho, rozehrávající na jevišti mnoho méně či více povedených gagů. Škoda, že se mezi nimi vytratily trpkost, smutek i hořkost postavy stárnoucího rytíře a svůdníka.

Po sobotním druhém uvedení Falstaffa jsem začala přemýšlet, jaký hlavní hrdina více odpovídá Shakespearově původní komedii. Jiří Přibyl totiž tomuto smutně komickému hrdinovi svým pojetím pouze posloužil. Méně komiky a mnohem více smutku a hořkosti, tak by se asi dala jeho postava nejlépe charakterizovat. Zdá se, že se přiklonil k legendárnímu Werichovu pojetí ve stylu „veselého babího léta aneb veselé komedie o smutném stárnutí Sira Johna Falstaffa“.

Zatímco v pátek byly v přítomnosti Falstaffa ostatní postavy upozaděné, v sobotu se rozehrála velmi vtipná komedie, ve které každý dostal pro svou figuru dostatek prostoru. A v tom je kouzlo divadla, kouzlo okamžiku.

O košické premiéře již bylo napsáno dost (poznámka redakce: recenzi z ní jsme přinesli zde). Druhé obsazení by si s prvním ani v nejmenším nezadalo. Kromě Jiřího Přibyla (který byl za svého prvního Falstaffa odměněn Cenou Thálie) a jeho excelentního pěveckého i hereckého výkonu přistoupili i ostatní účinkující ke svým partům s velkou chutí. Na jevišti se tak rozehrály komické situace, ve kterých žádná z postav nezanikla. Vzdávám tímto hold i druhému košickému obsazení! Jsem ráda, že jsem mohla slyšet skvělého mladého barytonistu Pavola Kubáně, jeho Ford byl prostě dokonalý. Martin Gyimesi byl s technicky dobře zvládnutým partem Fentona partnerem dalšího velmi krásného a zajímavého hlasu večera – sopránu Lenky Pavlovič. Windsorské paničky Mrs. Quickly Lenky Čermákové, Mrs. Meg Page Janette Zsigové a Mrs. Alice Ford Tatiany Paľovčíkové byly hlasově vyrovnaným pletichařícím triem. Martina Leginuse, který představení hudebně nastudoval, vystřídal v sobotu v čele orchestru Maroš Potokár, vedoucí orchestr i účinkující jistou rukou.

Můj výlet do Košic se rozhodně vyplatil. Jsem přesvědčena, že kdykoli se do Státního divadla vypravíte a kohokoli z účinkujících uvidíte a uslyšíte, strávíte jistě výjimečný večer.

I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]