Jsem fascinovaný hloubkou Mé vlasti. Daniel Barenboim přijel do Prahy na premiéru dokumentu

  1. 1
  2. 2
V pražském kině Lucerna měl v úterý večer světovou premiéru dokumentární film Barenboim: Smetana - Má vlast, mapující přípravy Daniela Barenboima na provedení cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany. Režisér Martin Suchánek mimo jiné zachytil dirigentovu práci s orchestrem před uvedením Mé vlasti letos 12. května na zahájení festivalu Pražské jaro. Souběžně s premiérou filmu za účasti dirigenta v pražské Lucerně snímek také uvedla Česká televize.
Barenboim: Smetana – Má vlast – světová premiéra dokumentu – kino Lucerna Praha 5. 9. 2017 (zdroj Pražské jaro / foto © Pražské jaro – Petra Hajská)

 

„Má vlast je velmi zvláštní dílo. Je v něm celá česká historie, ale zároveň celý vesmír. Předností tohoto díla je, že se dá hrát ve všech historických obdobích a ve všech zemích. Má vlast mě velmi obohatila, jsem fascinovaný její hloubkou. Je dobrým příkladem toho, co se dá hudbou všechno vyjádřit.“
Daniel Barenboim

 

Daniel Barenboim ve filmu
Petr Veber

Režiséru Martinu Suchánkovi se velmi vydařil jeho filmový dokument Barenboim: Smetana – Má vlast a lidem z Pražského jara se podařil husarský kousek, když na premiéru přivezli do české metropole samotného protagonistu snímku, světovou hvězdu s nabitým diářem a s pověstí nedostupnosti. Dirigent tak 5. září osobně pro pozvané hosty v kině Lucerna a vedle toho i pro vysílání České televize shrnul a komentoval svou práci věnovanou opakovanému provedení ikonického díla české hudby. Mluvil lakonicky, zajímavě, trefně, a navíc i vtipně.

Na slovu „národní“ není nic špatného, poznamenal Daniel Barenboim v souvislosti s Mou vlastí. Smetanův cyklus považuje za skvělou hudbu, je fascinován hloubkou díla. Však také na konci filmu vyjadřuje přání, aby tato partitura zněla po světě v hudebních metropolích mnohem častěji než dosud. Uvedením v Berlíně, Vídni, Paříži a dalších městech k tomu sám zcela jistě přispěl. Z dokumentu mimoděk vyplývá, že za nejspolehlivější cestu k tomuto cíli považuje vsadit na obecnou a univerzální hudební sdělnost Mé vlasti; právě proto ani příliš nezdůrazňoval při studiu a provedení konkrétní mimohudební program, který za básněmi stojí.

Zhruba třičtvrtěhodinový film vznikal při zkouškách v Berlíně a ve Vídni a končí připomínkou zahajovacího koncertu Pražského jara 2017, kdy Mou vlast hráli ve Smetanově síni pod Barenboimovou taktovkou Vídeňští filharmonikové (recenzi jsme přinesli zde). Martinu Suchánkovi se po počátečních těžkostech podařilo nakonec v zimě k dirigentovi dostat, získat od něj svolení k přítomnosti kamer v sálech a pohnout ho i k odpovídání na otázky. Ve střižně pak z mnoha a mnoha hodin materiálu vznikl neokázalý dokument odhalující sdělnost hudby a přibližující dirigenta samotného i jeho způsob přípravy s orchestry.

I laik musí při sledování Suchánkova filmu poznat, že „dělat hudbu“ je detailní práce, že celkový dojem vychází nejen z velkoryse klenutých oblouků, z naléhavosti a z epické šíře, ale že přes zdánlivou masivnost zvuku velkého orchestru často záleží i na mnoha maličkostech, na jemných podrobnostech artikulace, na spojování tónů, minuciézní dynamice a důrazech, na přesnosti. Filmem prostupuje nespočet jasných příkladů tohoto tvrzení. Má však i další roviny. Úvahy o českém charakteru hudby, vhled do interpretace na úrovni jednotlivého hráče i vhled do dirigentova uvažování, trochu humoru, slova o kontextu Smetanovy hudby v rámci evropského dědictví… A mezi tím vším i vyznání na adresu Rafaela Kubelíka. Daniel Barenboim jeho pojetí Mé vlasti, jak se zachovalo na nahrávkách, považuje za vzorové. „Byl dvousetprocentní Čech,“ tvrdí o svém vzoru. Rafael Kubelík podle něj přidal ke klasickému rozměru Smetanovy hudby, k beethovenovským prvkům, české cítění – a to jako nikdo další.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat