Faurého mše za zemřelé v den výročí vybombardování Drážďan

Ve výroční dny leteckého zničení města v závěru druhé světové války připomíná Staatskapelle Dresden tuto tragickou událost vzpomínkovým koncertem ve své domovské Semperoper. Tentokrát Myung-Whun Chung představil Messiaenovy Zapomenuté oběti a hudebně prosté, ale nesmírně působivé Requiem Gabriela Faurého.
7. Symphoniekonzert – Myung-Whun Chung, Sächsische Staatskapelle Dresden – Drážďany 13. 2. 2017 (foto © Matthias Creutziger)

V Chungově kariéře představuje francouzská hudba důležité, ne-li hlavní místo. Byl žákem a přítelem Oliviera Messiaena, což se v jeho přístupu k francouzské moderně promítlo velmi pozitivně, a většina jeho nahrávek této hudby je oceňována pro svoji autentičnost a jednoznačnost. Chung se ve svých interpretacích dokáže zaměřit na nejvíce oceňovaný prvek interpretované hudby, umí ho podtrhnout a otevřít v jeho nejryzejších vlastnostech. Mimochodem, i jím vedené nahrávky Dvořákových symfonií oplývají nesmírnou barevností a melodičností.

Myung-Whun Chung tak ze své pozice hlavního hostujícího dirigenta Staatskapelle Dresden přináší do tradičního německého hudebního místa francouzskou osobitost. A je velmi zajímavé pozorovat jeho práci, protože pokud můžeme o některém z německých orchestrálních těles říci, že je ztělesněním tradice německé hudby se všemi jejími aspekty a interpretační technikou, tak je to právě saský orchestr.

7. Symphoniekonzert – Myung-Whun Chung, Patricia Petibon, Adrian Eröd, Sächsische Staatskapelle Dresden, Sächsischer Staatsopernchor Dresden – Drážďany 13. 2. 2017 (foto © Matthias Creutziger)

V Messiaenově rané skladbě Les Offrandes oubliées již můžeme najít pro jeho tvorbu typické prvky. Je to nesmírně silná a velmi dobře rozeznatelná hudba. Kapela ke skladbě přistoupila poměrně melancholicky, byla to zpočátku jemná, ovšem pevná hra, plná nářku, vykazující přesné frázování smyčců i soustředěnost v teskných tónech. Instrumentační vrchol ve druhé části Hřích s jasným Messiaenovým hudebním akcentem a ráznými dechy v jakémsi „závodu ke dnu“ končí třetí meditační částí Eucharistie v pianissimo.

Messiaenova hudební řeč je obsáhlou paletou barevnosti, mystičnosti a oddané víry. Není to ovšem pozůstatek romantismu, je to nadmíru moderní a stavebně logická hudba, plná symetrických módů (je možné ji část odpředu i odzadu) a dalších prvků tehdejší hudební tvorby. O jeho hudbě se mohli v nedávné době přesvědčit i posluchači České filharmonie.

Vrcholem vzpomínky bylo Requiem op. 48 Gabriela Faurého. Je to nesmírně silná, intimní, přirozená, hudebně jednoduchá, ale přitom přímočará a působivá modlitba. Orchestr a sbor v naprosté soustředěnosti a přirozenosti poskytly posluchači pocit nesmírného klidu a jednoduché hudební výpovědi plynoucí z této čisté hudby bez potřeby okázalých a efektních technik. Interpreti dokázali zprostředkovat lidský a nesmírně smířlivý pocit víry ve věčný odpočinek.

Faurého Requiem se od ostatních liší vypuštěním části arie Dies a nahrazením Pie Jesu. Mše vrcholí závěrečnou a pozitivně znějící In Paradisum, nevycházející z textu liturgie mše, ale z pohřebního textu.

Celá mše poskytuje sboru nesmírný prostor pro jeho modlitbu. Sächsischer Staatsopernchor Dresden podal zcela precizní, hudebně vyrovnaný, citlivý výkon, silně přispívající k celkové pietě. Jeho schopnost duchovní meditace skrze hudbu byla v některých částech vrcholem koncertního provedení mše.

Orchestr se sborem poskytl v první části s Kyrie prožitou hudbu, působící na všechny lidské smysly. Byla to prostá hudba, jako sama prostota smrti. Vyplynula zcela přirozeně a také se sama přirozeně vytratila. Modlitba k Ježíši Kristu v části Offertoire byla tichou modlitbou sboru pracujícího s intenzitou hudby.

Sólový part rakouského barytonu Adriana Eröda rezonoval s výkonem sboru. Byl to výkon nesmírně silný, hlasově vyrovnaný, hledající v jednoduché hudební výpovědi vyšší smysly. Hlas plný naděje a útěchy Oběti. Sanctus znovu zcela v prostotě. Žádná obsáhlá hmota, pouze stoupající a klesající melodie smíšeného sboru, dosahující vrcholu v Excelsis. Sopránové sólo Patricie Petibon se v Pie Jesu opakuje v různých intenzitách. Krátká část, ovšem znovu nesmírně obsáhlá svojí jednoduchostí. Po Beránku Božím ve smířlivých tónech pokračuje sólový text Adriana Eröda v Libera me v ostinatu basu, aby tak se sborem opakoval Libera me, Domine. Závěrečná část In Paradisum je pouze sborovou částí, kdy soprány zpívají rostoucí expresivní melodii. Je to andělská hudba, a to jak ve smyslu textu („smí tě andělé vést do ráje“), tak v samotné melodičnosti této poslední části.

Vzpomínkový koncert Staatskapelle Dresden je od roku 1951 takřka pravidelností. Vedle Verdiho, Mozartova nebo Brahmsova Requiem se během let objevila i Bělohlávkem řízená Dvořákova mše nebo Zelenkovo Requiem D dur.

Hodnocení autora recenze: 95%

 

7. Symphoniekonzert
Dirigent: Myung-Whun Chung
Patricia Petibon (soprán)
Adrian Eröd (baryton)
Sbormistr: Jörn Hinnerk Andresen
Sächsische Staatskapelle Dresden
Sächsischer Staatsopernchor Dresden
13. a 14. února 2017 Semperoper Drážďany
(psáno z koncertu 13. 2. 2017)

program:
Olivier Messiaen: Les Offrandes oubliées
Gabriel Fauré: Requiem op. 48

www.staatskapelle-dresden.de

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář