Festival Nultý bod posedmé – taneční osvěžení

Ačkoli divadelní sezona skončila, neznamená to nikdy, že by publikum zůstalo na dva měsíce bez tance. Léto patří tradičně festivalům, a ačkoli jsou nejvíc medializovány ty hudební, objevují se i ty ve znamení pohybu. Brněnský a pražský ProART festival zaměřený především na umělecké workshopy, pražský festival pouličního divadla Za dveřmi, srpnová stálice pro nový cirkus a pohybové divadlo Letní Letná, nepřerušený program Plzně 2015 zahrnující také mnoho tanečních představení (aktuálně tři večery choreografií bratří Bubeníčků) a další. Patří k nim také mezinárodní festival Nultý bod, jehož sedmý ročník se právě uzavřel v Praze. Ve své dramaturgii zasahuje od tance po pohybové divadlo a performanci. Proběhl tento týden v Divadle v Celetné a představil především taneční inscenace, doprovázen také tanečním a choreografickým workshopem.

Make That Change…
Festival odstartoval minulou neděli inscenací, která ještě nenapovídala, jak mnoho se bude během týdne na malém jevišti Divadla v Celetné tančit – chorvatský umělec Matija Ferlin tu představil své sólové vystoupení Sad Sam Almost 6. Jedná se o celou sérii představení, z nichž to letos uvedené je v pořadí předposlední. „Ve svém sólovém představení Sad Sam Almost 6 chce Matija Ferlin zkoumat mysl dítěte, které nemá vybudované podmíněné reakce vůbec na nic, dokonce ani na vlastní existenci,“ dostáváme návod ke čtení v popisu inscenace, ale jak už to bývá, vystoupení samotné nabízí řadu dalších pohledů a interpretací malého světa, do kterého nás performer uvádí. Jelikož jde o mezinárodní program, nepřekvapí nikoho, že nás inscenací provází angličtina.Jaký svět to před námi Ferlin vystavěl? Jeho samotná role se v něm mění. Umělce zastihujeme uprostřed kruhu z malých gumových figurek zvířátek, kterým performer v roli učitele právě dělá prezenci. Každá z asi padesáti hraček má své jméno a již jejich pouhé oslovování začíná vytvářet dojem živoucích bytostí.Ferlin s figurkami komunikuje jako se skutečnými lidmi a na tuto absurdní hru je kupodivu velmi lehké přistoupit. Cítíme s nimi téměř proti své vůli, protože vidíme, že je to velmi dětinské. Ocitli jsme se spolu s nimi v jakémsi kurzu rozvoje osobnosti a performer v roli guru svým svěřencům obratně vysvětluje, proč tu jsou, i když se jim nechce, a jak je skvělé se změnit a předávat svou změnu dál. Paradox tohoto výjevu a jeho sdělení jsou výmluvné. Ferlin se chvílemi vžívá do své role s děsivou přesvědčivostí, jeho inscenace si z fenoménu osobního rozvoje trošku dělá legraci a trošku je i varovná. Protože podobným vedením se dnes může zabývat skoro každý a rozeznat guru od psychopata občas nemusí být jednoduché.A tak, ačkoli je určitě prospěšné podívat se do tváře „člověku v zrcadle“ a začít dělat změny, je třeba nezapomenout na cestě také rozum a vlastní identitu. Možná, že tohle Ferlin vůbec na mysli neměl, ale živé umění slouží k tomu, abychom si do něj projektovali své vlastní pocity, či ne?

Performance je částečně pohybová. Ferlin hraje se svými figurkami psychologické hry, kdy se po jevišti pohybuje v roli postav či zvířat, předstírá hru na kytaru a zpívá… Nakonec sám zruší kouzlo scény ve chvíli, kdy své neposlušné žáky jednoduše posbírá do igelitové tašky. Ale stále vlastně zůstává otázka jeho identity. Byl hrajícím si dítětem? Nebo skutečným učitelem a metaforou není jeho postava, ale zvířecí figurky, které symbolizují lehko ovladatelný dav? Představení v každém případě zapůsobilo svými prostými vyjadřovacími prostředky.

Hodnocení autorky recenze: 80 %
***