Festivalový týden klasické hudby v Karlově Studánce

  1. 1
  2. 2

Čtenáři Opery Plus blogují

Na IV. ročník festivalu Eva Garajová a hosté v srpnu zavítali skuteční velikáni na scéně klasické hudby
Již IV. ročník hudebního festivalu Eva Garajová a hosté, který proběhl za významné sponzorské podpory Petra Grosse, je dílem mezzosopranistky Evy Garajové. Je chvályhodné, že tato umělkyně, která sklízí ovace na koncertních pódiích a je vyhledávanou interpretkou soudobé i klasické hudby, si dokázala zorganizovat čas a v horském prostředí, kde se do té doby nic podobného nekonalo, nejen vytvořit zcela mimořádný projekt, ale také jej celý postupně rozvinout a zavést zde tradici. Od příštího roku se navíc její festival posouvá o několik tříd výše z hlediska organizace i z hlediska lokality, a to do Lázní Jeseník.

Karlova Studánka – hudební pavilon (zdroj commons.wikimedia.org/foto Kankova)

V týdnu od 14. do 18. srpna bylo možno ve stylovém historickém prostoru Hudební haly v Horských lázních Karlova Studánka zažít skutečnou kvalitu v podání umělců mezinárodního formátu. Pojďme se tedy společně poohlédnout za děním celého týdne den po dni.

Festival v pondělí zahájil výstup legendárního slovenského klavíristy Mariana Lapšanského a houslisty Pražské komorní filharmonie Jana Fišera. Koncert byl koncipován jako dokonalý tandem houslí a klavíru. Na programu byla klasika: Beethoven, Dvořák a Franck. Výkon Mariana Lapšanského byl fenomenální, jak je u něj zvykem. „Rozjezd“ Jana Fišera nebyl možná zpočátku tak efektní, svůj výkon však v závěru kompletně obrátil a postaral se o grandiózní tečku úvodního koncertu.

V úterý nás čekal magický až dechberoucí výkon Evy Šuškové v doprovodu slovenského klavírního génia Matěje Arendárika. Nejen, že Eva Šušková zaskočila publikum tím, že se jí v koncertní róbě rýsovalo bříško v pokročilém stádiu těhotenství, ale také svým nesmírně kvalitním podáním díla Gustava Mahlera, který se spíše hodí do prostředí velkolepých koncertních sálů s orchestrem. Eva Šušková však svou přirozenou teatrálností, svou podmanivou interpretací i svou osobou jako takovou publikum zcela uchvátila.

Středa patřila mladé generaci umělců. Trio Clavio ve složení Lucie Valčová – klavír, Lucia Fulka Kopsová – housle a Jana Černohouzová – klarinet do svého středečního repertoáru zahrnulo například Mozarta nebo Chačaturjana. Výkon Jany Černohouzové absolutně převyšoval výkon jejích kolegyň a dodal koncertu potřebnou energii a velmi pozitivní náboj, k čemuž přispěl i její vrozený šarm.

Předposlední večer se nesl v duchu moderních skladatelů. S trochou nadsázky by se dalo říct, že čtvrtek uvítali skuteční znalci a publikum, jež patří mezi nejnáročnější. Klavírista Matěj Arendárik opět potvrdil, že patří mezi světovou špičku. Mimořádná energie, brilantní technika, a především jeho zcela osobitý projev dodaly tomuto koncertu punc naprosté výjimečnosti. Při provedení skladby Surviving Bridges of Love byla přítomna i sama autorka skladby Albena Petrovič Vratchanska, která byla Arendárikovým výkonem doslova nadšena. Strhujícího provedení oceněného nadšenými ovacemi se zde dočkala letošní premiéra Obrazů za zrcadlem, virtuózní sonáty pro klavír českého skladatele Michala Mullera, který letos získal první místo na mezinárodní soutěži skladatelů v Lucembursku. Na koncertě dále v podání violistky Jitky Hosprové zazněly posluchačsky i interpretačně vděčné skladby Sylvie Bodorové a Adama Skoumala. Jak je zvykem, standardně kvalitní výkon violistky Jitky Hosprové byl zde ještě navíc umocněn perfektním klavírním doprovodem Matěje Arendárika.

Poslední den v Karlově Studánce patřil samostatnému klavírnímu recitálu, který ale stěží mohl konkurovat čtvrtečnímu koncertu. Klavírista Ashley Wass tak trochu nepředčil očekávání. Podal unavený, poměrně fádní, i když technicky kvalitní výkon, který ovšem neodpovídal velikosti jeho jména. Tomu nepřispěl ani fakt, že celý víceméně obligátní klavírní repertoár, jako je například Beethoven, hrál z not.

Možná by stálo za zmínku, že v sobotu, jediný volný den a před závěrečným koncertem festivalu, si ředitelka onoho festivalu Eva Garajová „odskočila“ do Broumova, kde v cyklu Za poklady Broumovska ve spolupráci se Zemlinského kvartetem zazpívala Il Tramonto Ottorina Respighiho a Tři žalmy od Sylvie Bodorové, psáno přímo pro interprety. Interpretační spojení špičkové mezzosopranistky Evy Garajové s tímto vynikajícím komorním tělesem se dlouhodobě jeví jako mimořádně šťastné a bývá obecenstvem vždy vřele přijato. Připočteme-li si k tomu navíc sugestivní prostředí místního kostela, je pak jasné, jak hluboký dojem koncert v divácích zanechal.

Vyvrcholením celého festivalu však byl závěrečný koncert, který se z technických důvodů přesunul do Prahy, do prostor Galerie Miro v Kostele svatého Rocha na Strahově. Večer působivě uvedl majitel galerie Miro Smolák, který také připomněl, že podle prastarých měření se zde pod celou budovou kostela nachází energeticky mimořádně silné a účinné místo. A skutečně, posluchače zde čekala doslova magická nálada, kde kvalitu umocnilo prostředí. Návštěvníci plně nabitého sálu byli doslova pohlceni atmosférou tohoto zcela mimořádného koncertu, kde jako by celý program byl vyloženě šitý pro ně a pro tento večer.

  1. 1
  2. 2

Napsat komentář