Filip Barankiewicz: Je na čase začít brát klasiku vážně

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V čem je Labutí jezero, které uvedete příští rok, výjimečné, když jde už o třinácté provedení?
Nemůžu říct, že Labutí jezero Johna Cranka je nejlepší Labutí jezero, co kdy bylo zpracováno, protože jsem je všechna neviděl a celkově si myslím, že by se díla neměla navzájem porovnávat. Pro mě ale síla Crankových baletů, podobně jako Kyliánových, spočívá v tom, že jsou založené na emocích. O nich podle mého názoru balet je, protože jinak je to jen gymnastika. A emoce nechybí ani v Crankově Labutím jezeře. Hlavní postavou není princezna, nýbrž princ, jehož zobrazuje nikoli jako namyšleného floutka, ale velice lidským a vřelým způsobem. Kdokoli tento balet uvidí, okamžitě pochopí, o co jde, i kdyby ten příběh vůbec neznal nebo se v baletu nevyznal. To je další silná stránka Crankových děl, že jsou jednoduchá a velice snadno pochopitelná.

Jak soubor přijímá změny, ke kterým pod vaším vedením dochází?
Ne vždycky se setkají s pochopením. Mnoho let byli na něco zvyklí a občas nechápali, proč by teď najednou měli začít dělat něco jinak. Určitě měli i obavy, zejména minulou sezónu, protože nevěděli, co čekat. Je mi jasné, že se nikdy nezavděčím všem, tanečníkům obzvláště (smích). Rád bych ale, aby věděli, že to dělám pro ně. Každé ráno musí vstát a podávat neuvěřitelné, až nadlidské, výkony, a já chci uctít jejich profesi, nabídnout jim ten nejlepší repertoár a možnosti, aby se rozvíjeli. Jsem sice ředitel a mám vysoké požadavky, na druhou stranu to ale není o mně a nedocílím toho sám. Je to práce nás všech. S každou premiérou a jejím úspěchem se jim snažím dokázat, že jdeme správným směrem. V souboru ale panuje dobrá atmosféra a myslím, že si to užívají.

Když mluvím s tanečníky, často si postesknou, že šéfům chybí empatie a neberou ohledy na jejich fyzické i psychické potřeby. Jaký šéf jste vy?

Jakmile se stanete ředitelem, jste,,nepřátelská osoba“. Tak to prostě je, řekne vám to každý, a já jsem s tím v pohodě. Můj přístup je takový, že soubor beru jako byznys, nikoli jako rodinu. Nechovám se k nim jako k dětem, ale jako k dospělým. Když s něčím nejsem spokojený, řeknu to narovinu a oni mají šanci mi dokázat, že se mýlím. V této profesi platí jednoduché pravidlo: nebýt líný. Na to je taneční profese příliš krátká, musíte do toho dát všechno. Jiří (Kylián) vždycky říkal, že nevadí, jestli děláte chyby, ale hlavní je, jestli do toho jdete na sto procent. A předpokládám, že si tuto dráhu vybrali proto, že tanec milují.

Ptám se proto, že jste sám byl tanečníkem a možná jste zažíval podobné pocity?  

Ale jistě, šéfové mi lezli na nervy neustále (smích). Balet je neuvěřitelně egoistická profese a dochází k nepřetržitému souboji eg. Důležité je ale být si vědom, že na jevišti má všechno stejnou váhu, od sebemenšího detailu po prvního sólistu, nikdo není důležitější než jiný a je to o vzájemné úctě a spolupráci.

Filip Barankiewicz (zdroj ND)

Kromě šéfování, lákala by vás i role lektora?

Já učím pořád! Kdykoli mám čas, jsem ve studiu. Myslím, že je důležité, abych s tanečníky osobně pracoval, aby věděli, co od nich očekávám. Moc rád předávám své zkušenosti. Když jsem ukončoval taneční kariéru, cítil jsem, že je to tak správně a že přišla chvíle, abych se posunul dál. Když tančíte, je všechno jen o vás a publiku, ale jakmile začnete učit, je to o druhých. Nejvíc mě na tom baví, když vidím, jaké dělají tanečníci pokroky.

Měl byste chuť vyučovat i studenty?

Dostal jsem nabídku učit na škole, ale nepřináší mi to takové potěšení jako práce s profesionály. Myslím, že s nimi může lépe zužitkovat své zkušenosti.

Když jste se stal uměleckým ředitelem Baletu Národního divadla, jistě jste měl nějaké vize a očekávání. Jaká ale byla realita?

Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, ale myslím, že se podařilo naplnit mé představy. Za první sezónu jsme měli tři premiéry. Rád bych se do budoucna dostal ke čtyřem za sezónu. Bude to nějakou dobu trvat, ale chtěl bych Balet Národního divadla dostat na světovou úroveň. A s tím i souvisí, že by se měly zvednout ceny vstupenek. Nechci, abychom ztratili zájem široké veřejnosti, ale na představení sem lítají diváci až z Japonska. Je to prestiž a mělo by se to tak brát. V národním kanadském baletu dáte za lístek stejně jako za zápas v baseballu, třeba dvě stě dolarů. Ne třicet eur jako u nás.

Myslíte, že je na to české publikum připravené?

I kdybychom zvedli ceny jen o jedno euro za vstupenku, už by to značně zvětšilo spektrum příležitostí. Je nutné lidem, ale zejména vládě, ukázat, co je tato profese opravdu zač, aby ji dokázali náležitě ocenit. Jistě, doktoři jsou důležitější než tanečníci, balet ale kultivuje a vzdělává společnost. Když vidím dnešní dobu, jak jen všichni koukají do telefonu, jsou na sociálních sítích a neskutečně se nudí, je mi z toho smutno. Bylo by smutné, kdybychom museli divadla zavřít. Balet v lidech vyvolává emoce, slzy, smích. Na televizní nebo počítačové obrazovce je ale nezažijete. To jde jen naživo.

Až jednou pozici šéfa Baletu Národního divadla opustíte, co byste rád, aby po vás zůstalo?

Rád bych, aby o nás věděl svět a patřili jsme na mezinárodní scénu. Nebudu na to ale čekat dvacet let. Jsou určité věci, které můžete udělat za určitou dobu, dát do toho vše, a pak jít zase o dům dál. Nemyslím si, že je dobré setrvávat na jednom místě příliš dlouho. Hrozí, že zakrníte a nebudete soubor posouvat dál. Podle mě je optimální tak deset let, ale třeba se nám všechno podaří ještě dříve.

Filip Barankiewicz na zkoušce (foto Roman Novitzky)

Filip Barankiewicz
umělecký šéf Baletu ND

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Hlastanecniku

Nelíbí se mi že pan Barankiewicz přistupuje k souboru tak, jakoby své kvality do doby jeho příchodu neměl. Klasické balety tu tanečníci tančili, těžké kusy typu svěcení jara též, takže tvrzení typu že tanečníci budou překvapení že zvládnou tohle zatančit je vlastně důkazem o tom, že pan Barankiewicz vůbec nemá tušení o tom jak kvalitni a zkušené tanečníky má v souboru. Co se týče přípravy na představení: Ano dříve se skákalo z jedné inscenace do druhé ale tanečník si ji zatančil vícekrát než jednou dvakrát do roka, a tím získával jistotu a možnost vytvořit přesah. A dnes je to tak… Číst vice »

Byť je možné se s tímto názorem v mnoha směrech ztotožnit, po gramatické stránce “Hlastanecniku” bohužel odkazuje na skutečnost, že možná tančíme srdcem, ale myslíme spíš kolenem.

MAB

Příspěvek „Svobodníka“ je typickou ukázkou toho, že když nejsou věcné argumenty, soustředíme se na gramatiku a pokusíme se urazit. Pokud „Hlastanecníku“ myslím kolenem, čím asi myslí „Svobodník“, zdali myslí vůbec! Klasiku v baletu ND takřka zlikvidoval pan Zuzka :-(, není to průvodní jev baletního souboru ND. Jsem zvědav, jak se s tím současné vedení baletu popere. To že klasika táhne, je osvědčené ve všech světových divadelních domech, s výjimkou několika a to velmi mála, například soubor Jiřího Kyliána, ale i ten vycházel důrazně z klasiky Je smutné, že pan Barankiewicz jakožto šéf baletu zřejmě neví nic o minulosti souboru, který… Číst vice »

Pokud vstupujete do veřejného prostoru, prezentujete se jako zástupce určité skupiny lidí a otevřeně kritizujete výroky přímého nadřízeného, tak by měl Váš příspěvek vykazovat určitou úroveň. V opačném případě nebude Vašemu názoru zpravidla věnován větší význam. Tak to bohužel chodí.