Filmové verze slavných oper aneb Opera ve filmu (2)

V první části článku o nejznámějších operách ve filmu a jejich tvůrcích jsme probrali filmové opery režiséra Petra Weigla a slavného tenoristu Plácida Dominga ve filmových operách. Ten ale natočil ještě další čtyři filmy s proslulým italským režisérem Frankem Zeffirellim. Probereme i další projekty, například Turandot v Zakázaném městě, Dona Giovanniho nebo animované Příhody lišky Bystroušky. A jednu operu úžasně zfilmoval dokonce i proslulý švédský režisér Ingmar Bergman.

Plácido Domingo a Franco Zeffirelli
Snad nikdo se neobjevil v tolika filmových operách jako Domingo. A hned čtyři natočil s legendárním italským režisérem Frankem Zeffirellim (1923–2019). Z roku 1982 jsou jeho filmy Sedlák kavalír podle opery Pietra Mascagniho (v dalších rolích Elena Obraztsova a Renato Bruson) a Komedianti podle Ruggera Leoncavalla (v dalších rolích Teresa Stratas a Juan Pons); Orchestr a sbor Teatro alla Scala na obou nahrávkách řídí Georges Prêtre.

Teresa Stratas si pak s Domingem zahrála i v Zeffirelliho filmové, výpravně opulentní La traviatě; Orchestr a sbor Metropolitní opery řídí James Levine. Nejznámější je Zeffirelliho a Domingův Otello z roku 1986 podle opery Giuseppa Verdiho. Na nahrávce Lorina Maazela dále zpívají a ve filmu hrají Katia Ricciarelli a Justino Díaz. Tak jako Zeffirelliho scénické produkce, i jeho filmy vynikají výpravností a velkolepostí.

Mimochodem, Franco Zeffirelli natočil v roce 2002 jako svůj poslední film fiktivní příběh o Marii Callas, s níž se přátelil a spolupracoval. Ve snímku Callas Forever si slavnou operní divu zahrála francouzská herečka Fanny Ardant a manažera, který s ní točí filmovou Carmen, britský herec Jeremy Irons.

https://www.youtube.com/watch?v=HmC7wmAFsPo

Don Giovanni, Bohéma, další Tosca či Otello a jiné filmové opery
Jeden z nejpůsobivějších operních filmů natočil v roce 1979 americký režisér Joseph Losey (1909–1984), který působil převážně ve Velké Británii. Jeho vizuálně atraktivní tříhodinový přepis nezkrácené Mozartovy „opery oper“ Don Giovanni se natáčel v Benátkách, Muranu a Vicenze (mimo jiné i ve slavném Teatro Olimpico) a v titulní roli se objevil proslulý italský basbarytonista Ruggero Raimondi; Donu Annu zpívala a hrála Edda Moser, Donu Elviru Kiri Te Kanawa, Leporella José van Dam, Dona Ottavia Kenneth Riegel a Zerlinu Teresa Berganza. Hvězdné obsazení na nahrávce dirigoval Lorin Maazel.

Pucciniho dramaticky sevřený operní thriller Tosca je pro film jako dělaný, a tak se nelze divit, že se ve filmu objevuje opakovaně. V roce 2001 zfilmoval Toscu francouzský režisér Benoît Jacquot (nar. 1947) a do hlavních rolí obsadil tehdejší hvězdný operní i manželský pár Angela Gheorghiu a Roberto Alagna; v roli Scarpii jim sekundoval opět filmaři hojně využívaný Ruggero Raimondi. Dirigentem nahrávky byl Antonio Pappano.

Pěkné filmové verze se dočkala i Pucciniho Bohéma s dalšími velkými operními hvězdami Annou Netrebko a Rolandem Villazónem v hlavních rolích. V roce 2008 ji natočil rakouský režisér Robert Dornhelm (nar. 1947), u nás známý nedávnou televizní minisérií Marie Terezie. Oceňovanou nahrávku se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu diriguje Bertrand de Billy; ta vyšla i na CD a film i u nás na DVD.

https://www.youtube.com/watch?v=SGUAcqkhHbU

A konečně zmiňme ještě alespoň zajímavý projekt s další Pucciniho operou Turandot, „Turandot at the Forbidden City“, tedy „Turandot v Zakázaném městě“. Sérii představení v Pekingu na autentických místech Zakázaného města režíroval v roce 1998 čínský režisér Čang I-mou (Zhang Yimou, nar. 1951). Roli Turandot alternovaly Giovanna Casolla, Audrey Stottler a Sharon Sweet, Calafa zpívali Kristján Jóhannsson, Sergej Larin nebo Lando Bartolini a Barbara Frittoli, Angela-Maria Blasi a Barbara Hendricks alternovaly roli Liù. Orchestr Maggio Musicale Fiorentino dirigoval Zubin Mehta. Ve filmovém záznamu účinkují Giovanna Casolla, Sergej Larin a Barbara Frittoli.

Dále existuje například filmový Musorgského Boris Godunov (1989, režie Andrzej Zulawski, v titulní roli Ruggero Raimondi), Smetanův Dalibor (1956, režie Václav Krška), velmi povedený Verdiho Macbeth (1987, režie Claude d’Anna, v hlavních rolích Leo Nucci, Shirley Verrett a Samuel Ramey, diriguje Riccardo Chailly) či působivá, chmurná Straussova Elektra (1981, režie Götz Friedrich, v titulní roli Leonie Rysanek, Vídeňské filharmoniky řídí Karl Böhm). Verdiho Otello je známý také z filmu z roku 1974, který natočil Roger Benamou s Jonem Vickersem, Mirellou Freni a Peterem Glossopem; Berlínské filharmoniky řídí na nahrávce Herbert von Karajan.

https://www.youtube.com/watch?v=kTiEkha6oFU

Pucciniho Bohému zfilmoval v roce 1988 italský režisér Luigi Comencini s Barbarou Hendricks a Lucou Canonicim. V Rusku byly zfilmovány dvě nejslavnější Čajkovského opery, oba filmy režíroval Roman Tichomirov: Evžen Oněgin je z roku 1959 a Piková dáma z roku 1960. Stejný režisér pak v roce 1969 zfilmoval také operu Alexandra Borodina Kníže Igor. Wagnerův Parsifal byl zfilmován v roce 1982 v režii německého filmaře Hanse-Jürgena Syberberga.

Bergmanova Kouzelná flétna
Mozartova Kouzelná flétna byla zfilmována dvakrát: v roce 1975 slavným švédským režisérem Ingmarem Bergmanem (ve švédštině) a v roce 2006 britským režisérem a hercem Kennethem Branaghem (v angličtině). Bergmanova krásná a hravá verze je považována za jeden z nejlepších operních filmů, které kdy byly natočeny. Za kamerou stál Bergmanův dvorní kameraman Sven Nykvist a nahrávku opery dirigoval Eric Ericson, ze známých pěvců se na filmu podílel švédský barytonista Håkan Hagegård jako Papageno. Natáčelo se ve studiích Švédského filmového institutu, ale tak, že to působí, jako by se natáčelo ve slavném barokním divadle královského paláce v Drottningholmu; tam se však přímo natáčet nemohlo kvůli křehkosti celého divadla a jeho jeviště, proto byly nádherné staré kulisy a jevištní mechanika v kopiích postaveny v ateliéru.

https://www.youtube.com/watch?v=l17SQeytHN8

Řecké pašije a animovaná Liška Bystrouška
Nahrávku Řeckých pašijí (The Greek Passion) Bohuslava Martinů, kterou řídí sir Charles Mackerras, použil v televizní filmové verzi této opery z roku 1998 režisér Tomáš Šimerda, který použil stejný princip jako Petr Weigl, tedy obsazení s herci, místo nichž „zpívají“ pěvci z nahrávky. A nakonec uveďme ještě netradiční animovanou zkrácenou verzi Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, kterou ve Velké Británii v roce 2003 natočil režisér Geoff Dunbar. Nahrávku dirigoval Kent Nagano a vznikly různé jazykové verze (včetně české), aby se opera dostala do celého světa. Na projektu se podílel i známý operní režisér a milovník české hudby David Pountney.