Fjodor Michajlovič Dostojevskij inspiruje operu

Vrcholem Dostojevského tvorby se stal původně plánovaný pětidílný román Bratři Karamazovi (1880). V konečné verzi vyšel jako dvoudílný o více než 800 stranách textu a je završením jeho literárního díla s mnoha psychologickými aspekty a rozsáhlými filozofickými proklamacemi. Příběh otce a jeho tří (ve skutečnosti čtyř) synů je pronikavou analýzou odlišných lidských typů a povahových archetypů. Otcovražda je pak vyústěním nesnesitelné situace v domě starého Karamazova. Dostojevskij se zde opět vrací ke svým zásadním tématům jako byly nihilismus, násilí v rodině, cena člověka, a především otázka viny a trestu, trestu společenského a samozřejmě Božího. Román Bratři Karamazovi byl velmi přesvědčivě zhudebněn českým skladatelem Otakarem Jeremiášem v letech 1924–1927. Za libretistu si vybral spisovatele Jaroslava Mariu, spisovatele silně ovlivněného dekadencí a naturalismem. Vytvořili spolu pozoruhodné, velmi dramatické libreto o 3 aktech rozdělené do pěti obrazů. V něm shrnuli celý příběh románu od vylíčení chorobné atmosféry v domě Karamazovů až k naději, kterou dává útěk Míťy s Grušenkou za novým životem. Premiéra v pražském Národním divadle na podzim 1928 získala takřka jednoznačný pozitivní ohlas diváků i kritiky, a potvrdila možnosti Dostojevského jako inspirátora operních libret (což o dva roky později stvrdila Janáčkova opera Z mrtvého domu). Roku 1929 byla Jeremiášova opera uvedena Brně, a v německém překladu Paula Eisnera pak v Augsburgu (1931) a Bernu (1932). Na scénu Národního divadla se opera ještě vrátila v nastudováních roku 1935, 1957 a 1973. Byla hrána i v dalších českých a moravských divadlech, například roku 1961 v Olomouci. Dílo vyniká dramatičností a psychologickou propracovaností typů i situací. Vynikající je soudní scéna ve třetím aktu, jedna z nejobtížnějších míst na zhudebnění vůbec ve světové operní literatuře. Jeremiášovo dílo by si opět zasloužilo novou inscenaci nejen pro svou hudebně-dramatickou kvalitu, ale také pro stálou aktuálnost některých Dostojevského myšlenek. O operní zpracování se také pokusil sovětský skladatel Alexander Cholminov, jeho opera Bratři Karamazovi na vlastní text s premiérou roku 1984 ale nezanechala větší dojem. Větší úspěch získala stejnojmenná opera ve třech aktech Alexandera Smelkova, premiérovaná v Mariánském divadle roku 2009. Fragmenty z Dostojevského textu Bratří Karamazovů se staly i součástí libreta Šostakovičova Nosu a ucelený text části románu, vydávaný i samostatně pod názvem Velký inkvizitor zhudebnil Boris Blacher jako působivé, ale velmi temné oratorium Der Grossinquisitor (1947).

Fjodor Michajlovič Dostojevskij je autor, který je pozoruhodný svým nadčasovým a výrazným filozofickým přesahem v prozaickém díle i psychologickou a v mnoha případech i psychopatologickou kresbou jeho hrdinů. Proto jeho dílo bude inspirovat nadále další umělecké obory, protože neklidná doba žádá neklidná témata v umění.