Flamencový závěr Tance Praha

  1. 1
  2. 2

Israel Galván s nadsázkou hovořil o tom, že jeho spolupracovníci, zpěvačka Inés Bacán, starší tanečník Santiago José Jimenéz, který jej nyní především doprovází vytleskáváním, a švýcarská klavíristka Sylvie Courvoisier jsou jako jeho druhá rodina, jen na rozdíl od té tradiční mezi sebou nemají žádnou hierarchii. A tak i inscenaci, v níž se setkávají a kterou doprovází vášnivá Sylviina klavírní hra a hudební improvizace vycházející z jazzu i z autorů dvacátého století, můžeme vnímat jako rodinné setkání u společného stolu. Stůl také v přední části dominuje scéně, stejně tak jako naskládané sloupy židlí, které se postupně v dlouhých časových intervalech hroutí k zemi. Jinak je scéna strohá a působí spíš nedokončeným dojmem.

Inés a Sylvie pro Galvána představují dva kulturní protipóly, mezi nimiž se pohybuje. Choreografie La Curva je podle autora inspirovaná flamencovým tanečníkem působícím ve dvacátých letech Vincentem Escuderem. Především však hudbou a tichem, které Israele Galvána nutí k pohybu i k zastavení. Inscenace je spíš sledem jednotlivých čísel, ale trochu bez spojovací linky. Taneční čísla jsou někdy střídána tklivým zpěvem cante jonda, kterým Inés vyjadřuje nejniternější duševní hnutí a který doprovází jen Santiagova palmas. Galvánův jevištní zjev je energický a přitom přirozený, zcela neteatrální. Ačkoli oslňuje technikou nohou, jeho paže se pohybují stroze a bez zbytečných ozdob a umělec je soustředěn do svého nitra. Jeho pohyb se často zastaví prudce, až to trhne i s divákem. O tomto fenoménu, častém užití remate, rychlého ukončení pohybové nebo hudební fráze, byla řeč i na zmiňovaném setkání, takže jsme si o jeho důležitosti mohli poslechnout od samotných umělců. Ukončení je pro flamencové umělce zcela zásadní prvek.

I.Galván: La Curva - Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)
I. Galván: La Curva – Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)

Domnívám se, že je to jedna z nejdůležitějších věcí. Konkrétně u mě ve zpěvu správné zakončení je zásadní, klademe na ně velký důraz a bez něj to ani nejde, Israel jako tanečník na tom musí stavět, bez toho by to zkrátka nebylo ono,“ vysvětlovala Inés Bacán. Galvánovu tvorbu komentoval také Santiago José Jimenéz: „Někteří umělci, kteří působí v oblasti flamenca, mají pocit, že u něj ten prvek chybí, protože on ho dělá jinak, proto někteří z toho doslova šíleli, ale musíte pochopit, že ho tam má, ale vyjadřuje ho jinak, je to součást jeho tvorby.

I.Galván: La Curva - Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)
I. Galván: La Curva – Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)

Možná řeknu něco, co se vám nebude líbit,“ prohlásila už v samém závěru úterního setkání temperamentní zpěvačka, „ale je to stejné, jako když máte toreadora, který sice dobře odvede svou práci, ale když v závěru býka špatně zabije, tak to není dobře. A to se dá srovnat s tancem, když v něm remate nemáte tak, jak má být, je to něco podobného. Publiku se líbilo, co toreador předváděl, ale když špatně zabije býka, to už se nelíbí.“ Kořen slova remate, matar, znamená zabíjet a předpona naznačuje opakování, tedy opakované zabíjení – pohybu, prostoru i času. Israel Galván ve svých krátkých tanečních kreacích skutečně pohyb téměř hmatatelně usmrcuje, ale jen na chvíli, aby znovu mohl začít.

Inscenaci La Curva jistě dominují výkony interpretů, Israel Galván se obklopil lidmi, kteří věří jeho umění, jeho přístupu k flamencu. Divoké klavírní improvizace, tradiční zpěv a vytleskávání a niterné zaujetí tanečníka, jsou dobrý potenciál. Jen inscenaci jaksi chybí soudržnost, aby se stala něčím víc než sledem tanečních čísel a písní. Nejpůsobivější je závěrečná scéna, kdy tanečník, nakonec zcela bos, vydupává neslyšně rytmus v oblacích bílého prachu, který jej zahalí.

I.Galván: La Curva - Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)
I. Galván: La Curva – Tanec Praha 2016 (foto Vojtěch Brtnický)

V jeho pohybech v jednotlivých číslech najdeme narážky na Václava Nižinského (evokuje především pózy z Faunova odpoledne a i klavíristka zaimprovizuje na první takty Debussyho skladby). A když se v závěru inscenace klaní v černém oblečení potřísněném moukou, nakonec připomíná fauna i svým „strakatým“ kostýmem. Možná je La Curva jeho aktuálním tématem, inscenací, k níž má otcovský vztah, ale pro větší dramatický efekt by možná lépe posloužila některá z jeho dřívějších prací vystavěných na nosnějším tématu či příběhu. Nelze však upřít, že obecenstvo karlínského divadla bylo vystoupením fascinováno a sevillský tanečník se postaral o výraznou tečku za festivalem, který začal podivně netanečním způsobem, ale nakonec svému názvu dostál.

 

Hodnocení autorky recenze: 80%

Festival Tanec Praha 2016
La Curva

Tvorba, choreografie a hudební režie: Israel Galván
Dramaturgie a režie: Txiki Berraondo
Světelný design: Rubén Camacho
Hudba a klavír: Sylvie Courvoisier
Zpěv: Inés Bacán
Compás (rytmický doprovod): Santiago José Jimenéz – Bobote
Produkce:
 A Negro Producciones
Koprodukce Théâtre de la Ville – Paris

Premiéra 7. prosince 2010 Théâtre Vidy Lausanne
(psáno z reprízy 23. 6. 2015 Hudební divadlo Karlín Praha)

Tančí – Israel Galván

www.tanecpraha.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Galván: La Curva (Tanec Praha 2016)

[yasr_visitor_votes postid="216433" size="small"]

Mohlo by vás zajímat