Flétnistka Lenka Kozderková: V improvizaci není žádný tón špatný

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Na Konzervatoři v Teplicích sice už neučíš, ale zakotvila jsi tam svými kurzy Hudba bez hranic. Jak to přišlo?
V Teplicích jsem svého času přebrala třídu Moniky Streitové, která mě o to požádala, když se stěhovala do Portugalska. Máme podobnou filozofii, obě nás zajímá soudobá hudba, soudobé techniky, i výukové metody máme podobné. Dovedla jsem k absolutoriu její třídu, ale měla jsem v té době malé dítě, dojíždění bylo docela komplikované, takže jsem byla ráda, že mohu začít učit v Praze, kde vznikla shodou okolností zrovna v tom čase Mezinárodní konzervatoř. Mělo to své výhody v tom, že jsem u toho byla od začátku a mohla jsem si do Oddělení dechových nástrojů vybrat kolegy – skvělé partnery, vynikající interprety, renomované muzikanty, nádherné lidi – jak muzikantsky, tak člověčensky.

A kurzy také iniciovala Monika Streitová a já jsem je s radostí převzala. Už nejsme v Teplicích, přesídlili jsme do cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova, kde jsme našli báječné zázemí hlavně díky úžasnému panu Jindřichu Koskovi, který je tam správcem, Minulý ročník kvůli covidu odpadl, doufáme, že letos to vyjde, ale uvidíme, jak to bude se zahraniční účastí. Nicméně si říkáme, co jsou dva roky proti čtrnácti, po které kurzy trvají.

Tento rozhovor spolu vedeme v jedné malé středočeské vesničce, kde přebýváš – protože živě na koncertech hrát nemůžeš a výuka je rovněž okleštěná. Nevím, do jaké míry se cítíš šťastná v lůně přírody nebo nešťastná ze sociální izolace. Co teď děláš a co tě čeká?
Izolovanost, to je zajímavé téma. Jsem velmi společenský člověk, mám ráda lidi a dění a impulzy kolem sebe, ale přesto jsem vždycky potřebovala i svůj klid, do kterého si člověk zaleze, a rušili mě na zahradě sousedi nebo když odněkud hrál tranzistorák nebo vrčela sekačka. A teď vidím, jak život člověka nádherně učí: teď tu mám ten svůj klídek a byl opravdu dlouhý, nesměli jsme se de facto navštěvovat ani s rodinou, a najednou to člověka jakoby vyléčí. Začne si vážit toho, co zrovna je. Je tu kravál? No tak je, protože on by taky nemusel být.

Lenka Kozderková (foto se svolením Lenky Kozderkové)
Lenka Kozderková (foto se svolením Lenky Kozderkové)

To ticho bylo hodně dlouhé a nepříjemné – a zrovna já jsem na to byla tak háklivá! Teď, když tady na hřišti slyším povykovat děti, říkám si – to je nádhera! Dřív by mě to štvalo, teď je to příjemné. Na nic si nestěžuji, vážím si toho, že jsem si mohla užít klidu na chalupě. My chceme tak trochu všechno. Byt v Praze i pohodu na chalupě a neumíme být spokojení s tím, co je. A když to převrátím – je krásné, když člověk dokáže ty změny vnímat. V Praze si užívat Prahy a na venkově venkova. Tvořit se dá tam i tam. Nic nemusíš vnímat jako rušivé, nemusíš se vymlouvat, že nemáš klid.

Nějaký čas teď připravuji natáčení sólového cédéčka se skladbami soudobých autorů, mých přátel, pro flétnu – jsou to skladatelé, které jsem oslovila a objednala jsem si od nich skladby, Miroslav Pudlák, Hanuš Bartoň, Lukáš Sommer, Jaroslav Šťastný, Miloš Haase a František Chaloupka. Chystala jsem jejich premiérové uvedení živě v červnu na kroměřížském Forfestu, ten je ale bohužel zrušený, takže mě v létě čeká nahrávání v rozhlase, protože titul vydá Radioservis.

Jen flétna sólo?
Buď sólovky – ale třeba i pro altovou flétnu, nebo s elektronikou nebo se zvukovou stopou. Flétna v intimních podobách. Na srpen mám v diáři koncert v Českém Krumlově s Lukášem Sommerem, budeme hrát jeho skladby a Astora Piazzollu. Ten už se, doufám, uskuteční.

Doufáme všichni, a těšíme se. Díky za rozhovor.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments