FOK: Brucknerovy vrcholy zastínily Indjićovu hru v Beethovenovi

Další setkání FOKu s Eugenem Indjićem potvrzuje dlouholeté partnerství orchestru s tímto ruským klavíristou, žijícím ve Spojených státech. Pokud by měl posluchač hledat vrchol koncertu, nebo doslova několik vrcholů, nalezl by je v Brucknerově Osmé. Ta zcela zastínila Indjićeho roztříštěnou hru.
Eugen Indjić & Beethoven – Eugen Indjić, Pietari Inkinen, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK – Praha 23. 2. 2017 (foto Petr Dyrc)

Beethovenův Druhý klavírní koncert je autorovou ranou skladbou. Přes mladý věk autora se tento jeho klavírní koncert ze všech nejvíce přibližuje ideálu klasicistního koncertu, i přes následný bouřlivý Beethovenův vývoj už zde můžeme najít nespočet hudebních momentů a dokonalé tematické invence.

Dirigent Pietari Inkinen nasadil poměrně pomalé tempo, poskytující Indjićovi velké možnosti. Obsáhlá a rozprostřená kadence první věty je jedním z hlavních míst, kde lze využít prostor pro interpretační kvality. Eugen Indjić pojal tuto kadenci opravdu široce a rozevlátě. Právě pro pomalé tempo koncertu ale působily tyto momenty až roztříštěně, už z důvodu, že v některých místech klavírista hru ještě více zpomalil. Je zajímavé si s prostorem co nejvíce pohrát, hra ale nesmí ztratit drive. Energie chyběla i v poslední větě. Už začátek nepřinesl nic z očekávaných překvapení. Zvuk se v prostoru síně tříštil a mohlo se zdát, že obsahoval některé nepřesnosti sólisty ve hře. Ta byla až moc patetická a unavená. Kdo pozoruje Indjiće dlouhodobě, toho nemusela tato interpretace překvapit. Pro mne je těžiště Druhého klavírního koncertu více v energické a přesnější hře.

Eugen Indjić & Beethoven – Eugen Indjić, Pietari Inkinen, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK – Praha 23. 2. 2017 (foto Petr Dyrc)

Zážitek z Osmé symfonie Antona Brucknera předchozího Beethovena zcela zastínil. Interpretační technika Brucknerova díla je pro většinu dirigentů otázkou dlouhodobou a přirozeně se mění. Je to často úpěnlivý běh na dlouhou trať, který odkrývá Brucknerovu hudbu ve zcela jiných intencích a velikostech. Inkinen také odkrýval. Neměl potřebu ukazovat Brucknera v opakujících se patetických či snad sladkobolných tónech. Byl to jeden energický hudební monolit, pevná a silná hudba. Pevná jako Brucknerova oddanost Bohu a silná jako jeho přesvědčení, které v sobě Bruckner skrýval. Hudba v některých místech až žadonila, ovšem neztrácela na svoji velikosti a neuchylovala se ke sladkobolnému výrazu. Byla poměrně skoupá na dynamické změny a zásadní hýbání s tempem.

Hráči poskytli Inkinenovi svoje zdatné dovednosti v té největší míře a snad nikdy jsem neslyšel hrát Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK tak naplno a pevně. Každá sekce předvedla přesvědčivou hru. Dechy, na kterých je Brucknerova symfonická tvorba postavena, neměly v žádném momentu a nesčetných vrcholech žádné problémy. Naopak tyto vrcholy svou jistou hrou stavěly a ještě zvyšovaly.

Vysoké oblouky Smetanovy síně reagovaly na Brucknera opačně než na roztříštěný zvuk Beethovena. Monumentální hudba tak měla možnost se ještě více rozprostřít a svoji zvukovost ještě navýšit. Druhá věta byla nadále pevná, ovšem poskytla trochu hravosti, barevnosti a radosti zároveň. Orchestr neztrácel svoji energii v žádném z opakujících se témat. Třetí věta Adagio, to jsou široké hudební plochy a nesmírně silný pocit malosti v kontrastu s velikostí této hudby. Hudba a orchestr nepolevují v objemnosti ani v této pomalé větě. Následné finále sumarizuje celou skladbu. Je to ohromný, snad nejsilnější a největší moment symfonické Brucknerovy tvorby. Interpretace FOKu tuto formu dodržela. Větou prostupuje silná intenzita a objemnost, hráči s nesmírným účinkem vytvářejí toužebné tóny posledního vrcholu. Posluchač si tady může uvědomit jeden podstatný rys Brucknerovy tvorby. Hudba zde evokuje Brucknerovy nekonečné varhanní improvizace v klášteře nedaleko Lince, tradici, nesmírnou emotivnost a oddanost Bohu stejně jako sílu víry v tehdejší společnosti a Brucknerově životě. Slyšíme v ní vrcholky skalnatých hor i rozléhlé stráně, vnímáme podstatu člověka v žití s přírodou a Bohem.

Finální, navyšující se coda Osmé symfonie propuká, orchestr vybuchuje v přílivu citů. Nesmírně silný zážitek.

 

Hodnocení autora recenze: 85%

Eugen Indjić & Beethoven
Dirigent: Pietari Inkinen
Eugen Indjić (klavír)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
22., 23. února 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha
(psáno z koncertu 23. 2. 2017)

program:
Ludwig van Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 19
Anton Bruckner: Symfonie č. 8 c moll

www.fok.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK -P.Inkinen & E. Indjić ( Praha 22./23.2.2017)

[Celkem: 9    Průměr: 2.8/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář