Francouzský šarm na Pražském jaru

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V roce 2019 si připomínáme třísté výročí narození Leopolda Mozarta, otce geniálních dětí, pedagoga, skladatele a houslisty. Je osobností, o níž bylo mnohé napsáno, mnohé zkresleno, mnohé navždy zapomenuto. Ponecháme-li stranou otázku, zda byl rodičem přehnaně ochranitelským, despotickým, podezřívavým, nebo spíše vášnivě milujícím, a proto vnitřně bojujícím s hranicemi svobody svých blízkých, bezpochyby patřil v polovině 18. století k nejvýznamnějším a nejvzdělanějším salcburským hudebníkům. Podle dobových zpráv byl nesmírně plodným autorem, avšak do dnešní doby se nám dochovala jen část jeho tvorby, v níž nelze vždy jednoznačně potvrdit autorství, anebo naopak nacházíme jeho díla mezi skladbami Wolfgangovými. Autograf Symfonie B dur pro smyčce objevil dirigent a badatel Nikolaus Harnoncourt v hudební sbírce farního kostela Bad Aussee v Horním Rakousku. Leopold Mozart se v této symfonii projevuje jako hudebník bystrého ducha, šarmu a vtipu, jichž si tak ceníme v dílech jeho syna Wolfganga.

Cyril Poulet (foto © Juliette Le Maoult)

Violoncellista Cyril Poulet
Francouzský violoncellista Cyril Poulet zahájil svá studia na konzervatoři v Amiens u Michela Pouleta, bývalého člena Quatuor Ysaÿe, a poté u Laurenta Rannoua, člena Quatuor Joachim a sólovioloncellisty Orchestre de Picardie. Od roku 2006 studoval v Berlíně na Universität der Kunst ve třídě prvního violoncellisty Berlínské filharmonie Martina Löhra a komorní hru u slavného kvarteta Artemis. Zájem o starou hudbu dovedl mladého umělce na Hudební konzervatoř v Ženevě, kde objevil kouzlo hry na barokní violoncello. Pracoval tam pod vedením jednoho z nejvlivnějších hráčů na tento nástroj Bruna Cocseta, ansámblové hře se věnoval u dalších významných pedagogů – houslistky Florence Malgloire, flétnisty Serge Saïtty a dirigenta Gabriela Garrida, argentinského specialisty na italskou barokní hudbu.

V roce 2014 byl Poulet vybrán do programu Arts Flo Juniors, akademie mladých umělců souboru Les Arts Florissants, která je určena studentům posledních ročníků konzervatoří. Zde získal jedinečnou možnost okusit profesionální prostředí historicky poučené interpretace, podílet se na koncertech a zároveň se potkávat se členy souboru v soukromých lekcích. Své vzdělání rozšířil ještě o kurz u Davida Simpsona na pařížské Conservatoire à rayonnement régional.

Cyril Poulet doposud natočil čtyři CD. V roce 2004 spolupracoval na debutovém snímku Leave No Trace anglického nezávislého zpěváka a textaře Pierse Facciniho, u belgického labelu Ricercar natočil dvě alba – Balli & Sonate (Claudio Monteverdi a Salomone Rossi) s Ensemble Clematis a se souborem Le Petit Trianon, jehož je spoluzakladatelem, pořídil nahrávku sonát a trií Josepha Bodina de Boismortiera, na které „…zvláštní pozornost zasluhuje violoncellista Cyril Poulet pro určitou jemnost, s jakou se přenáší přes vypjaté, rychlé pasáže, které by u jiného mohly vyznít jako neotesané drhnutí,“ napsal Gramophone (2017). V loňském roce nahrál s ansámblem Le Banquet Céleste kontratenoristy Damiena Guillona oratorium Magdalena u nohou Kristových Antonia Caldary (Alpha Classics) a toto dvojcédéčko získalo několik ocenění.

Violoncellista spolupracuje také s dalšími renomovanými soubory a dirigenty specializujícími se na historicky poučenou interpretaci – Correspondances, Pygmalion, Cappella Mediterranea, Le Quadrige, Actéon et Zaïs, hrál pod uměleckým vedením Giovanniho Antoniniho, Tona Koopmana, Diega Fasolise nebo Reinharda Goebela. Jako hráč continua pravidelně koncertuje v tandemu s Williamem Christiem a jako sólista vystupuje se souborem Les Arts Florissants. Hraje na nástroj z konce 18. století anonymního východoevropského stavitele.

Julien Leroy (zdroj Pražské jaro)

Dirigent Julien Leroy
„Se svou silnou muzikalitou a precizní technikou je schopen jasně tvořit hudbu, jakou chce slyšet, a každý typ repertoáru umí podat stejně kvalitně. A navíc, jeho lidské kvality jsou zárukou skvělého vztahu s muzikanty,“ řekl o vycházející dirigentské hvězdě Julienovi Leroyovi Pierre Boulez. Setkání s ním bylo pro Leroyovu kariéru zásadní. Boulez podpořil jeho angažmá v roli asistujícího dirigenta v Pařížské opeře a v Ensemble intercontemporain, kde Leroy pracoval nejprve pod vedením Susanny Mälkki (2012–13) a pak Matthiase Pintschera (2013–15). Boulez si Juliena také vybral jako svého asistenta na Lucerne Festival Academy, kde po dvou ročnících u Bouleze v letech 2012 a 2013 pokračoval v téže pozici u Simona Rattla a Esy-Pekky Salonena. V roce 2014 obdržel Julien Leroy významnou francouzskou cenu pro výkonné umělce ADAMI Talent.

Francouzský dirigent Julien Leroy (1983) začal svou hudební dráhu jako houslista, dirigování studoval u Konrada von Abel(a) v Celibidachově nadaci v Mnichově, poté na Pařížské konzervatoři u Adriana McDonnella. Na mistrovských kurzech pracoval pod vedením Valerije Gergijeva, Kurta Masura, Jormy Panuly a Daniela Hardinga, kterému asistoval u Symfonického orchestru Švédského rozhlasu. V roce 2009 se stal laureátem dirigentských soutěží v Ottawě a v Tokiu. Jeho nadání a úspěchů si brzy povšimly domácí orchestry a Leroy dostal příležitost dirigovat tělesa po celé Francii a také v Monte Carlu. Ze zahraničních orchestrů jej zatím pozvaly Orchestre de la Suisse Romande, New Japan Philharmonic, Tokyo Symphony Orchestra, Ottawa National Arts Centre Orchestra, Arturo Toscanini Philharmonic, Gulbenkian Foundation Orchestra v Lisabonu, Beirut Philharmonic, Verbier Festival Orchestra a další. Od roku 2010 vyučuje Julien Leroy dirigování na konzervatoři v Metách (Metz).

Ačkoli šíře dirigentova repertoáru sahá od hudby 18. století až po tu současnou, renomé získal Leroy především jako znamenitý interpret soudobé hudby. Intenzivně spolupracuje s Ensemble intercontemporain, Birmingham Contemporary Music Group, od roku 2014 umělecky vede Paris Percussion Group. V loňském roce se stal hlavním hostujícím dirigentem prominentního luxembourského souboru United Instruments of Lucilin, s nímž mimo jiné sklidil obrovský úspěch nastudováním opery Kein Licht francouzského autora Philippa Manouryho na text Elfriede Jelinek, kterou Leroy řídil nejen ve světové premiéře na festivalu Ruhrtriennale, ale i na dalších scénách této koprodukční inscenace, mj. v Komické opeře v Paříži, na Berliner Festspiele, v Záhřebu, Luxembourgu aj. Začátkem května debutoval u dalšího renomovaného ansámblu Klangforum Wien. Na Pražském jaru hostuje Julien Leroy poprvé.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat