Gaëtan Pires: Chtěl jsem prostě umět dobře tančit!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Z Bohemia Baletu jste přišel do Plzně…
Dělal jsem různé konkurzy, ale tam je vidět jen ta technika. A pan Pokorný mě viděl tancovat na jevišti a nabídl mi angažmá. Mohl jsem jít do Plzně dřív, ale počkal jsem, až bude i moje přítelkyně Kristina Kodedová hotová se studiem taneční konzervatoře. A že pak zkusíme udělat konkurz do Plzně společně, jestli nám to oběma vyjde.

A vyšlo to!
Vyšlo to a jsme moc rádi, že jsme tu spolu.

Gaëtan Pires a Carolina Cortesi v Manon, DJKT (foto Martina Root)

Co bylo vaší první rolí?
Účinkoval jsem samozřejmě ve sborech, v muzikálech… To je normální. Dělal jsem pak Bena a Rudovouse v Labutím jezeře. A hodně brzy jsem měl hlavní roli – De Grieux v Manon. Kdybych si sbory neprošel, něco by mi chybělo. V Bohemia Baletu nás nebylo mnoho, vlastně jsme všichni byli sólisté. A tak jsem byl opravdu rád, že začínám v Plzni skutečně od začátku. Že se můžu postupně rozvíjet, postupovat. To je samo o sobě škola. Teď, když mám hodně sólových věcí, mi někdy účinkování ve sboru chybí. Je to totiž úplně jiná atmosféra. Když jsem sólista, jsem sám v šatně, nemám si s kým povídat, nejsou kolem mě lidé. A já nejsem člověk, který potřebuje mít před představením samotu, mám rád legraci.

Po Manon přišly dvě zcela odlišné role. Petrucciho ve Zkrocení zlé ženy a Julien Sorel v Červený a černý. Vlastně jste v Plzni tančil tři hlavní role a každá byla naprosto jiná. Až za hrob milující De Grieux, sebevědomý Petrucciho a po společenském postavení toužící Julien Sorel v extrémně náročném baletu. Kterého z nich máte nejraději?

Těžko říct, vlastně nevím… De Grieux to byl vlastně tak trochu princ. Ale měl jsem ho rád, už jenom proto, že byl mojí první hlavní rolí. Na Petruccia se vždycky těším. A i když je po taneční stránce jednodušší než Julien Sorel, byl těžký zase herecky, výrazově. Alenka Pešková mě vždycky musela říkat, abych přidal. Už jsem si myslel, že to je moc, že už ten machismus přeháním. Ale pocit je jiný, než jak to vypadá na jevišti. Takže jsem musel hodně hrát. A Červený a černý bylo samozřejmě něco úplně jiného. Po technické stránce i po stránce vytváření postavy. Je to náročná až psychologická role, těžká technicky i výrazově. Práce s Youri Vámosem, to byl úplně odlišný přístup, než s jakým jsem se dosud setkal.

Gaëtan Pires v baletu Červený a černý, DJKT (foto Martina Root)

Můžete to rozvést?
Hovoří se o tom obtížně, ale snad to mohu přiblížit tak, že hodně dbá na to, aby se tanečník díval do publika. Jestliže se chci obrátit na partnerku na jevišti, musím do svého pohledu zahrnout i diváky. Po technické stránce je balet samozřejmě nesmírně obtížný, výrazově také, všechno toto skloubit dohromady je opravdu náročné. Třeba minutovou variaci jsme cvičili hodinu a půl! Ale to bylo právě zajímavé a hodně jsme se na tom naučili. Youri Vámos dělal choreografii sice podle svého existujícího konceptu, ale zároveň ji upravoval nám tak zvaně „na tělo“. Takže jsme sice něco nacvičili, ale on pak pracoval přímo s námi a choreografii upravoval. Sorel je nejtěžší role, kterou jsem dosud tančil. Pořád se u něj musím hodně soustředit na techniku.

Teď vás čeká Korzár. Velká klasická role a francouzský autor.
Nemůžu se ho dočkat! První velká klasická role byl vlastně Rudovous, ten mě strašně baví. Ta role, kostým, všechno. Vždycky se na něj strašně těším! A v Korzárovi to bude taky super! Konrád, to je silný kluk, žádný princ! A to mám rád. Vím, jaké budou kostýmy, a vím, na co se mám těšit. A těším se strašně moc.

Gaëtan Pires a Jarmila Hruškociová ve Zkrocení zlé ženy, DJKT (foto Martina Root)

Tančíte i modernu na Malé scéně. K čemu si myslíte vy sám, k čemu máte blíž. Klasika nebo moderna?
Asi padesát na padesát. Dosud jsem dělal spíš moderní balet než klasický, takže ho mám víc pod kůží. Ale klasický balet, pokud se jedná o tituly jako je třeba právě Korzár, ten mě vlastně asi víc baví.

Když jste loni vyhrál soutěž, tančil jste Plameny Paříže. Nelákaly by vás? Tam také není princ. Jaké vás vlastně lákají jako tanečníka tituly?
Plameny Paříže je super balet! Dona Quijota bych si přál tančit, ale to chce asi každý. To je super balet i pro holky. Energický, trochu španělský. Kristinka taky vždycky říká, že to by si přála tancovat. Tak v tom nejsem sám!

Do Čech jste přišel z Francie, jste tu od roku 2014. Jak rychle jste se naučil tak výborně česky?
První tři roky jsem nemluvil česky skoro vůbec. Pan Slavický se mnou mluvil francouzsky, v Praze všichni mluví anglicky, nepotřeboval jsem česky hovořit. Až poslední rok v Praze jsem začal trošku česky mluvit, to už jsme byli spolu s Kristinkou. Vždycky totiž, když jsme spolu někde byli, ona mluvila, já ne. Cítil jsem, že jsem mimo tu skupinu, a to mi vadilo. Pak jsem přišel v roce 2017 do Plzně, a to už bylo něco úplně jiného. Tehdy to byl ještě hodně český soubor, všichni kole mě mluvili česky a já jsem tady s češtinou pořádně začal. Mluvil jsem a nestaral jsem se moc o to, jestli je to dobře nebo špatně. Člověk do toho musí jít, nebát se. Nechodil jsem na žádné privátní hodiny češtiny, nebyl na to čas. Potřeboval bych je sice kvůli gramatice a tak, ale mluvit jsem se naučil vlastně jen tím, jak jsem poslouchal ostatní. Samozřejmě mám spoustu mezer, někdy neporozumím kontextu. Ale mluvím a rozumím.

Gaëtan Pires ve Zkrocení zlé ženy, DJKT (foto Irena Štěrbová)

Teď už je ovšem i soubor v Plzni hodně mezinárodní.
To ano, teď už skoro na trénincích nemluvíme česky. Nevím, jestli je to dobré nebo ne, ale je to tak.

Jezdí za vámi rodiče a přátelé z Francie?
Jezdí a mají to tu rádi. Moc se jim líbí Praha a tady to mají taky rádi, mamince se v Plzni líbí. Myslím, že jsou za to rádi. Je to lepší než v New Yorku!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat