Gheorghiu a Vargas ukončili koncert v Českém Krumlově kvůli počasí předčasně

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Chtělo by se mi říci: Beethovenova Sturm und Gewitter ze Šesté, Pastorální symfonie F dur jako by se vnutila do zahajovacího koncertu Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově. Koncert musel být předčasně ukončen, zbývala ale jen tři plánovaná čísla.
Zahajovací operní galakoncert – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 14. 7. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz / foto Libor Sváček)

Již po šestadvacáté zahájil vstupním galakoncertem hvězd světového operního nebe tradiční prázdninový Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově, v historickém jihočeském městě, zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO. Tradičně pro veliký objem sedadel daného prostoru v Pivovarské zahradě, která je navíc dobře dostupná z centra města. Hvězdami večera byl mexický tenorista, žijící dnes ve Vídni, Ramón Vargas, spolu se sopranistkou rumunského původu, žijící rovněž ve Vídni – Angelou Gheorghiu. Doprovod pěvců i vlastní vstupy ve večeru zajistila osvědčená PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou zkušeného dirigenta Leoše Svárovského, přímého žáka Václava Neumanna z pražské HAMU, kterého v gestu nezapře, jako nikdo z nás nezapře své učitele.

Ramón Vargas se vrátil do Českého Krumlova po šesti letech. V sedmapadesáti letech je jako tenorista na zenitu svých sil. Jeho hvězda vyšla debutem ve slavné Wiener Staatsoper roku 1992 v roli koloraturního Almavivy Rossiniho Lazebníka sevillského. Úspěch byl ihned zaregistrován a v témže roce přišlo pozvání do Met v New Yorku pro roli Edgara v Donizettiho Lucii z Lamermooru, do italské La Scaly v Miláně poté pro krásnou lyrickou roli Fentona ve Verdiho Falstaffovi. Tím se hned v prvním roce své kariéry pěvec optimálně oborově zformoval. Jeho naturelu odpovídá výtečně Mozartův Ottavio, Offenbachův Hoffmann, Massenetův Werther, Verdiho Vévoda, Alfred, Richard, Gabriele Adorno, ale také Carlos. Loni ve Vídni byl oceňován kritikou právě jeho Richard v Maškarním plesu. Jeho vzorem byl Enrico Caruso, jistě ovšem již z gramodesek, jinak by to reálné nebylo. Ale přímo si cení Luciana Pavarottiho (ostatně, jak jinak?), ale i Giuseppe Di Stefana, které oba obdivoval pro technickou dokonalost. Je znám výrokem přemýšlivého umělce, že Di Stefano i Pavarotti ještě zažili epochu, kdy se chodilo do divadel poslouchat, zatímco dnes žijeme v době „sendvičové“, kdy se na pěvce chodí publikum hlavně dívat. Ano, to vystihl dobře, v Pivovarské zahradě mívám často u některého typu publika tento neodbytný pocit. My se prý musíme zase vrátit do rovnováhy, což je údajně výzva naší doby.

Angela Gheorghiu je významnou sopranistkou současnosti, ovšem v kariéře setrvává dlouhých sedmadvacet let, je tedy pěvkyní již zkušenou, leč rovněž na zenitu pěvecké kondice. Původem Rumunka zakotvila rovněž ve Vídni (Vídeň již vícekráte vyšla ve světových výzkumech jako velkoměsto s nejkvalitnějšími podmínkami k životu z celé řady hodnocených směrů). Debutovala v londýnské Covent Garden v Pucciniho Bohémě roku 1990, ve stejném roce přišla nabídka Vídně i Met, mezníkem její kariéry byl patrně film Tosca, který v roce 2000 režíroval Benoît Jacquot. Nadchla právě rolí Tosky, Mimi a Adriany Lecouvreur náročnou Vídeň. Pro své herecké schopnosti je označována za jakousi fiktivní nástupkyni Marie Callas, byť tato srovnávání nejsou nikdy přesná. Tak ji na tiskové konferenci charakterizoval rovněž tenorista večera – její častý jevištní partner z Wiener Staatsoper – Ramón Vargas.

Marketingové řeči jsou dnes určeny hojně laickému světu, takže se vrátím na počátek souřadnice, k vyznění koncertu. Jak je známo, v Pivovarské zahradě je nutné obdobné koncerty amplifikovat, sólisty i symfonický orchestr. Amplifikace prošla vývojem a dle mých zkušeností za osm let pravidelnějšího sledování je jistě patrný pokrok v kvalitě. Sólisté použili letos nově mikroporty, kdy mají na jevišti umožněn svobodnější pohyb, zdálo se, že k dobru věci, byť mohly být nastaveny o trošičku méně silně, hlasy by tak vyzněly ještě přirozeněji jako José Curra při realizaci Komediantů před pár lety, kde nebyl použitý typ mikroportu ani příliš znatelný. Ale i zesilování zvuku orchestru bylo markantně lepší a zvukově vyrovnanější než v předchozích letech.

Amplifikace vynesla krásně první hobojistku orchestru v ouvertuře k Verdiho Nabuccovi, jejíž sólo zaznělo v barvě nezkresleně, s pěkným zvukem a frázováním. Pokud jsem si to zapamatoval navzdory dramatickému průběhu večera s přerušením produkce kvůli bouři, muselo být její sólo výrazné jak kultivací tónu, tak optimálně zvolenou mírou amplifikace. Ovšem celá Verdiho ouvertura pod taktovkou Leoše Svárovského vyzněla v tempech promyšleně, dynamicky, s pěkně vypracovanými crescendy a tektonikou skladby.

Oba protagonisté zahájili populárním duetem ze třetího dějství Verdiho Traviaty o Paříži, kterou hodlají opustit, když jim kyne šťastná budoucnost (Parigi, o cara). V duetu mohl předvést Ramón Vargas hned při svém vstupu smysl pro důsledné předení verdiovské kantilény (filare il tuono), krásné, měkké mezza voce, bezvadné posazení barevně příjemného hlasu do masky. Velmi imponovaly tóny vyrovnaného il ponticella, obtížné přechodové oblasti, které jsou takřka vzorově pěvcem tvořeny.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zahajovací operní galakoncert - A.Gheorghiu, R.Vargas & PKF -L.Svárovský (MHF Český Krumlov 14.7.2017)

[Total: 14    Average: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář