Glosa: Nová Česká filharmonie. Co si o tom myslíte?

Pořádně rozčeřit stojaté vody se rozhodla Česká filharmonie, když pod vedením nového generálního ředitele Davida Marečka tento měsíc spustila kampaň s názvem Žijeme hudbou, která poprvé v historii tohoto orchestru zahrnuje i televizní spot. V něm se snaží přiblížit orchestr jako uskupení „normálních“ lidí, kteří dělají svoji práci s radostí a nadšením.

Ke kampani patří i rozhlasové spoty a také malé ptačí budky rozmístěné na stromech v okolí Rudolfina, ze kterých se linou tóny Smetany, Dvořáka či Vivaldiho upozorňující na zahájení předprodeje nové sezony filharmoniků; pod budkami jsou cedulky s takzvanými QR kódy, prostřednictvím kterých si majitelé chytrých mobilních telefonů mohou na stránkách České filharmonie stáhnout ptačí zpěv do svého mobilu.Nedílnou součástí kampaně je i tramvaj České filharmonie, která bude po Praze jezdit i v následujících letech, a také nespočet billboardů a plakátů v novém vizuálním stylu. Co je na této reklamní kampani zajímavé je především to, že její hlavní část – zmíněný televizní spot – byl natočen režisérkou Alicí Nellis, která správně pochopila, že je nezbytně nutné z myslí lidí vytlačit představu, že velký symfonický orchestr je něco, co zajímá jen pár muzikofilů, podivínů a snobů. Že hudba nazývaná vážná je nezáživná a že hudebníci zabývající se symfonickou hudbou jsou suchaři, divní patroni z většinové populace se vydělující. Impuls k tomu dal jistě i nový šéfdirigent Jiří Bělohlávek, který se netají tím, že žánrové vymezení je něco umělého, co vytvořili hudební teoretici, a že sám název vážná hudba je nešťastný, protože evokuje cosi nezábavného. Ostatně ve svém londýnském angažmá Bělohlávek sám také žánry při výběru dramaturgie bez problémů a s úspěchem překračoval.Osobně je mně takový marketingový přístup, který zvolila Česká filharmonie, nanejvýš sympatický, stejně jako jakákoli jiná neotřelá propagace a zviditelnění hudebních aktivit, zařazených do ranku takzvané vážné hudby. A to hlavně proto, že hudební povědomí a zájem veřejnosti o vážnou hudbu jsou v současném Česku mizivé. Klasická hudba, operní divadlo a balet se dostaly do jakéhosi mezního stavu – úvrati, ze které je těžké se dostat jen silou vlastní energie a snažení. Posun směrem ke dnu zájmu způsobilo mnoho faktorů: nedostatek peněz, pokles umělecké a interpretační kvality, nezájem většinové společnosti o tyto žánry a v neposlední řadě právě i nedostatečná propagace, bez které – přiznejme si to otevřeně – v dnešní době nelze nové posluchače nebo diváky do koncertních sálů či do opery dostat, natož je tam udržet.Ve světle takovéto kampaně mně pak také nepřijde nijak odvážný ani cíl, který si vedení České filharmonie vytklo: totiž posunout orchestr do první desítky na žebříčku nejlépe vnímaných orchestrů světa. Co si o tom myslíte?

Související články


Reakcí (13) “Glosa: Nová Česká filharmonie. Co si o tom myslíte?

  1. Reklamní kampaně ČF si asi nikdo v Praze nemohl nevšimnout. Nemám to marketingu ČF za zlé. Zřejmě abonentní skupiny nejsou vyprodány. Vzpomínám si, jak bylo dříve prakticky nemožné získat abonmá ČF, to vždy musel nějaký abonent umřít. Svědčí to o tom, že o vážnou hudbu není moc zájem – není divu, už přes dvacet let nikdo mládež ke kultuře nevede. Bude jenom hůře! Sklízí se, co se v této barbarské společnosti zaselo!
    ČF je naše špičkové těleso – před rokem jsem ji slyšel po letech – Eschenbach dirigoval Mahlera – bylo to provedení na evropské úrovni!
    Bělohlávek sice není Ančerl, ale je to velice poctivý kumštýř, který je schopen vést filharmonii ke špičkovým výkonům. Snad o jejich koncerty bude mít publikum zájem, snad bude mít publikum peníze na zakoupení abonentky!

  2. Souhlasím, že je třeba klasickou hudbu propagovat moderním a atraktivním způsobem. Ale opravdu nevím, zda si na základě uvedeného spotu zakoupí abonentku na ČF někdo, kdo jinak běžně poslouchá pouze Country Rádio. Kromě toho tato kampaň – a také článek pana Brázy – ukazují na to, že dnes již vlastně nikdo nechápe, jak označení „vážná hudba“ původně vzniklo. Slovo „vážný“ dříve mělo stejný (či velmi blízký) význam jako výraz „závažný“. Čili označovalo jev, který není povrchní, triviální, laciný. Časem došlo k významovému posunu, takže „vážný“ už bylo vnímano jen jako opak k „veselý“. A dnes? „Vážný“ je vpodstatě slovo s negativními konotacemi: nudný, nezáživný atd. V každém případě předpokládám, že návštěvníci koncertů ČF tam právě tu závažnost hledají (jinak by si pustili nějakou tu estrádu na Nově).

  3. Naprosto souhlasím s článkem a spoty ČF jen vítám. Obdobnou kampaň jsme chystali pro německý symfonický orchestr a měla obrovský úspěch a hlavně přivedla nové abonenty i jednotlivé návštěvníky. Doufám, že v takovém duchu bude filharmonie (i jiná tělesa) pokračovat, protože si myslím, že tento způsob propagace a v něm začleněný humor a lidskost jsou tím nejlepším způsobem. Takže hodně štěstí!

  4. Je skvělé, že se ČF do něčeho takového pustila, ale je nutné připomenou, že není první, podobný styl kampaně zkoušel před nedávnem i FOK nebo PKF. Samozřejmě ČF má na to dostatečné prostředky. Předpokládám, že autoři kampaně nejsou tak naivní, aby předpokládali naplnění všech abo skupin jen na jejím základě. Ale je třeba dát o sobě vědět! Televizní i rozhlasové spoty jsou výborné, jen plakáty mi přijdou nevýrazné, hráči se za oranžovou ztrácí, přitom by měli být hlavní. Ale i jinak gratuluji ČF k povedené reklamě. Doufám, že tohle nadšení vydrží a postupně lidi naláká.

    Ad označení vážná hudba. Nemyslím si, že by se dnešní význam chápal výrazně jinak a závažnost jistě obsahuje. Jenomže tu lidé dneska většinou nehledají a není třeba je kvůli tomu vyčleňovat z publika. Na druhou stranu nenabádám k podbízivosti, ani v nejmenším. Je ale třeba ukázat, že ve filharmonii se nehrají jen velké romantické symfonie a že – hlavně – lidi, kteří tuhle muziku dělají, hrají se zájmem a entusiasmem. Nechodíme přece na koncerty nebo do divadla jen za tím kusem, co se dává, ale i za atmosférou, chceme zažít nějakou emoci. A člověk znalý jen výchovných koncertů do Rudolfina sám nepřijde, musíte mu dát důvod a nabídnout se mu. A tohle teď dělá ČF dobře. I ten zápal jim věřím.

  5. Autor vychází z předpokladu, že zájem o hudbu dosáhl dna, že hudební život umírá. Jak k tomuto dramatickému závěru došel? Marně se snažím najít pro toto tvrzení důkazy. Naopak si myslím, že situace je lepší než kdykoli dříve. Podle mne jsou dny, alespoň v Praze, kdy člověk musí s těžkým srdcem volit mezi několika lákavými produkcemi. A pokud jde o repertoár, řekl bych, že velké romantické symfonie patří k tomu nejpřitažlivějšímu. Rozhodně víc než 4:33 minuty ticha. A kampaně zmíněného typy, proč ne, je to trend doby, dělá to kde kdo, je třeba se zviditelnit. Ovšem zájem o hudbu má trochu hlubší kořeny, než aby ho toto „pozlátko“ mohlo zásadně ovlivnit. ČF je kvalitní těleso, které si přes kotrmelce minulých 20 let udrželo místo mezi uznávanými cca 20 světovými orchestry, a jestli má být na nějakém žebříčku hodnocena výše, to záleží na více faktorech, včetně těch, které se samotnou hudbou příliš nesouvisí. Ale podaří-li se třeba získat prostředky na to, aby s ní hráli jen ti nejžádanější světoví dirigenti a sólisté, proč ne, proti tomu bude sotva kdo něco namítat.

    1. Předchozí: Jsou dny, kdy je v sále cca 20 diváků i dny, kdy třeba FOK ruší koncert pro nezájem publika. Nemyslím si, že by zájem o vážnou hudbu byl veliký a že by ho nebylo třeba podporovat a že by situace byla nějak dobrá, nemáme Ančerla ani kvalitní oechestr – sám se zdiskreditoval a za porevolučních 20 let se dostal až na samé dno díky žabomyším sporům o to, kdo je povede… Takže je-li tu konečně osobnost Bělohlávka, jako člověka, který má světové renomé a je crossžánrový a nedělá z hudby žádné škatulky a snobské záležitosti, patří k němu i takováhle kampaň.
      Hlavně si však myslím, že je potřeba se oprostit od toho, že vážná hudba je cosi výjimečného. Stejně jako ti, co chodí na koncerty vážné hudby reagují často i operní a baletní „znalci“ a milovníci – vyčleňují se, vyvyšují, hrají si na haute culture, protože poslouchají Mahlera nebo Wagnera – proč?. Dle mne je to kampaň dobrá, neotřelá a hlavně opravdu osloví a upoutá. Budou-li v reklamním spotu pouštět jen statické záběry na hráče hrající Brucknera, asi si toho nikdo nevšimne…

      1. Podívate-li se z okna, je tam krásně, za pár dní začíná Pražské jaro, i na drážďanský festival lze zaskočit, a zítra si za pár korun můžete pustit živě Berlínské filharmoniky s Dudamelem. Také se dá zajít na PKF či Collegium 1704. Ale pokud trváte na tom zapškle lkát, je to vaše volba.

      2. „je potřeba se oprostit od toho, že vážná hudba je cosi výjimečného“¨

        Domnívám se, že většína návštěvníků koncertů tam chodí právě proto, že považuje klasickou hudbu za něco výjimečného, co se vymyká „všednímu dni“. A že tito lidé přímo očekávají nějaký hlubší, chcete-li výjimečný zážitek. Zároveň si ale nemyslím, že by museli být automaticky zapšklí, nudní, smutní a „vážní“. Totéž se týká i hudebníků: každý soudný člověk i bez zhlédnutí veselého reklamního spotu přece chápe, že hráči České filharmonie – přestože se živí interpetací „vážné“ hudby – nejsou určitě jenom „vážní“.

        Aby mi bylo správně rozuměno: nejsem proti využití moderních prostředků, jak prezentovat svět klasické hudby. Statické záběry na hráče hrající Bruknera by mě asi také neoslovily. Ale když už vzniklo zadání na vtipný spot, měl by působit svoji přirozeností, ne křečovitým, chtěným veselím.

  6. Je to skvělý! Zaplať pánbůh. Protože se do vedení dostal myslící férovej člověk s vizí, nezapletenej do žádný místní mafie :-) Kéž by další naše kulturní instituce vykročily podobným směrem. Sympatické na tom je, že tento nový mediální obraz ČF není jen nový nátěr, ale vypovídá o hlubším přerodu, který je pochopitelně během na dlouhou trať, ale důležité je, že startovní výstřel už zazněl.

    1. Tomu, co jste napsal moc nerozumím. Je jasné, že návštěvnící na tomhle webu se rekrutují hlavně z lidí, kteří mají vážnou hudbu rádi a zajímají se o ni. To ale neznamená, že orchestry/divadla se nemuseí chovat tak, aby přilákaly i další potenciální diváky/předplatitele. Tedy musejí dělat marketing.

      V čem je divadlo/hudba/umění jiné? I na výstavu Piccasa v Albertině musíte udělat dobrý marketing. Pak je vyprodáno a plno a zaplatí se alespoň část nákladů…

Napsat komentář

Reklama