10 let Opery PLUS: Jiří Vejvoda o propagaci klasické hudby

  1. 1
  2. 2

Zásadní roli v tom, co – ač nerad – nazvu propagací skutečné hudby, sehrávají podle mě rodiče, škola a média. Jistěže lze najít řadu příkladů, kdy si k muzikanství proklestil cestu i ten, který o hudbě doma nezavadil ani náhodou. Přece jen je ale taková cesta přímější, pokud vyrůstá v kultivované rodině, která človíčka začne záhy brát na výstavy, na koncerty, do divadla. Vedle toho je nezbytná úloha školy, a já raději řeknu osvícených kantorů. Dobře si pamatuji, jaký učitel a proč mě pro co získal a od čeho svým přístupem odradil; platí tu ono omšelé, ale pravdivé, že kdo sám nehoří, nemůže zapalovat. Těžko své žáky přivede alespoň ke Smetanovi a Dvořákovi ten, který sám uvízl u Michala Davida. Ale asi nejdůležitější roli sehrávají v dnešním světě média. A to, pozor, jak ta tradiční, klasická, tak ta nová, internetová. Obě jsou důležitá, ale snad nejsem staromilec, když řeknu, že úloha prvních je nezastupitelná. Kdo si asi tak na youtube vyhledá skladbu Martinů nebo některou z oper? Jen ten, kdo se předtím vůbec dozví, že něco takového existuje. A tento poznatek mu nezprostředkuje nic jiného než poslech Vltavy nebo sledování ČT art. Buď on line, anebo čím dál tím víc on demand, ze záznamu, který si vyhledá ve volné chvíli. Tam podle mě získá impuls k tomu, aby šel dál, hledal a nacházel například příslušné webové portály, nebo se začetl do tematických časopisů. Proto je zásadní, jak se k hudbě staví veřejnoprávní média, zda tam nejsou jen trpěnou popelkou ve vysílacích časech buď pozdě v noci, nebo o víkendu nad ránem.

Závěrem se ovšem – při vší úctě k externím vlivům, které na člověka, především mladého, dopadají – vrátím tam, odkud jsem začal. Nic na případné cestě ke skutečné hudbě nenahradí to, co asi musí být geneticky dáno. Prachobyčejná zvídavost. Touha objevovat, poznávat. Rozšiřovat si obzory. Bez ní mohou být do lhostejného jedince vtloukány impulsy ze všech stran, a přesto zůstane netečný. A nikdy se nepropracuje k tomu, co jsem se kdysi dočetl v dopise, který pečlivě uschovávám. Po přenosu z večera v milánské La Scale mi napsala rodina doslova ze zapadlé vísky. Prý nejenže si televizi pustili. Ještě se doma pěkně oblékli, otevřeli láhev prosecca a celý večer si vychutnali tak, jako by seděli v lóži. Ještě že takoví lidé existují…

Lounský rodák, PhDr. Jiří Vejvoda, spjatý však od dětství s Prahou, zvládl dřív znalost not než písmen. Od hudby jej na čas odradila přísná profesorka i divoká puberta, v níž vyměnil klavír za sportoviště. Na FF UK vystudoval jazyky, následné tlumočení jej zbavilo ostychu před obecenstvem. Muzika se mu do života vrátila – a vše jako by se propojilo v jeden celek. Od poloviny 80. let se zaměřil na hudební publicistiku, v níž jako scenárista a moderátor působí dodnes. S jedinou výjimkou, kdy v letech 1990–1991 spoluvytvářel s Václavem Havlem Hovory v Lánech a také s ním procestoval svět jako zvláštní rozhlasový zpravodaj.

Kromě uvádění významných koncertů či společenských událostí, jejichž výčet zahrnuje kromě LVHF např. festivaly jako Dvořákova Praha, Janáčkův máj (nově MHF Leoše Janáčka), Smetanova Litomyšl či MHF Český Krumlov, působí Jiří Vejvoda také jako televizní i rozhlasový autor a moderátor. Například od roku 1994 nepřetržitě zprostředkovává zdejším divákům Novoroční koncerty z Vídně, zatímco rozhlasové posluchače si ve spolupráci s Otou Nutzem získal cyklem Káva u Kische, který v letech 1990–2000 přivítal u mikrofonu pětistovku zajímavých hostů. Nově se Jiří Vejvoda uplatňuje na prestižních jevištích se svou talk show Příběhy v tónině života, při níž spoluúčinkují významní klavíristé jako Ivo Kahánek či Karel Košárek.

Jiří Vejvoda je rovněž autorem tuctu knih od cestopisů, jako Města z jiného těsta, po eseje o rozhlasech všech kontinentů vydané pod názvem Co vysílá svět. V médiích se uplatňuje též jako manažer (byl ředitelem MTF Zlatá Praha či Českého rozhlasu 2 – Praha) a člen kontrolního orgánu (je místopředsedou Rady Českého rozhlasu).

  1. 1
  2. 2

2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jiří Vladimír Matýsek

Za sebe děkuji za velmi příjemné čtení. Nicméně, coby hudebnímu publicistovi, který se pohybuje v poněkud jiných vodách, mi to nedá: Co je na “klasické” hudbě “skutečnějšího” než jakékoliv jiné? To, že je Michal David odpadový pop a sám jej z duše nenávidím, pro daného posluchače je stejně skutečný, jako, dejme tomu (pro čtenáře tohoto webu) Mozart. Jakkoliv mám klasiku rád, elitaření je mi protivné. A tohle jím trochu zavání…

Vandal

Milý pane Matýsku a vážený pane doktore, domnívám se, že v tomto případě nešlo o elitaření, spíše o povzdech. Ano, jak dostat k lidem informace o tom, že existuje širší nabídka hudby, než ta jednoduchá, kterou Vám nacpou do ucha na každém rohu. Po návratu z „výchovného“ koncertu SHF, jsme byli tak naladěni, že jsme si doma pustili jiný výchovný koncert na stejné téma: Le Voyage de Monsieur Monteverdi de la Renaissance au Baroque z produkce Les Arts Florissants a France Televisions z Pařížské Filharmonie z roku 2015. Jako profesionálové pracující v oblasti hudby si jistě s panem doktorem Vejvodou… Číst vice »