Greifensteinský festival a Čarostřelec

Na německé straně Krušných hor, nedaleko městečka Ehrenfriedersdorf, dvacet kilometrů od našich Vejprt se nachází v místě, které se nazývá Greifensteine, zvláštní skalní formace. Uprostřed lesa se tyčí sedm různě velkých kamenných útvarů, tvořících velice malebné seskupení, ležící ve výšce sedm set třiceti metrů. V centru byl dříve žulový lom a právě toho místa bylo vhodně využito při výstavbě přírodního divadelního amfiteátru, který je označován jako jeden z nejhezčích v Německu. Připomeňme, že Německo bylo vždy velikým propagátorem přírodních scén a ještě dnes je jich mnoho funkčních.

Začalo se zde hrát od roku 1931, kdy intendant městského divadla v blízkém Annabergu Hans Heinz Kämpf zde uspořádal úspěšně deset divadelních představení. Od roku 1933 bylo zdokonaleno hlediště (asi tisíc osm set míst) a až dodnes je areál velmi intenzivně využíván k pořádání divadelních představení i jiných, někdy též filmových produkcí. Roku 1934 bylo divadlo zařazeno do Říšského spolku otevřených přírodních lidových scén, o rok později se již hrálo pravidelně pod takzvaným Národním divadelním festivalem ve spolupráci s pěkným lesním divadlem v Oybinu, nacházejícím se v pohoří nedaleko města Žitavy. Do začátku války roku 1938 navštívilo zdejší představení přes sto třicet tisíc diváků. Dnes se v bezprostřední blízkosti nachází vodní nádrž a velký kemp, které zvyšují atraktivitu celého místa. Během léta se zde koná divadelní festival takzvaný Greifenstein-Festspiele.Hraje se tu skoro denně. Kromě činoher (i představení pro děti), muzikálů a operet (letos Gasparone od Carla Millöckera) se také dávají operní představení. Program zajišťuje divadlo Eduarda von Wintersteina z nedalekého dvacetitisícového horského města Annabergu-Buchholzu, kde sídlí také operní soubor, Erzgebirgisches Philharmonie (Krušnohorská filharmonie) Aue operní představení doprovází.

Letos padla volba na dílo, které se do tohoto krásného romantického prostředí nejlépe hodí: byl to Čarostřelec od Carla Marii Webera. Pro místní operní soubor bylo velkým plus, že Weberovu operu uvedlo v loňském roce asi ve více než deseti reprízách na jevišti své mateřské scény v Annabergu a také při hostování na jiných scénách. Samozřejmě hlavně scénické a nakonec i akustické podmínky jsou v divadle pod otevřeným nebem značně rozdílné. Sólisté mají kvůli velikosti prostoru mikroporty a nejsou doprovázeni živým orchestrem, ale reprodukovanou hudbou z playbacku.

Těsně v blízkosti zalesněného areálu je parkoviště, a tak se během několika málo minut dostaneme cestou kolem lesního hotýlku s restaurací a turistického informačního střediska přímo ke vchodu do divadelního prostoru.Protože je ještě dost času a dovnitř se vpouští před půl osmou, můžeme se zatím po bezpečných železných schodech vyšplhat na plošinu nejvyšší skály a pokochat se přes koruny stromů krásným třistašedesátistupňovým panoramatem okolní krajiny.Po návratu pak spěcháme již otevřeným vchodem do divadla zaujmout co nejlepší místo v hledišti, vstupenky totiž nemají označená sedadla ani řady. Vzhledem k nastalému velmi chladnému a deštěm hrozícímu počasí však nebylo návštěvníků zase tolik a výběr místa byl tak pro včasně příchozí jednodušší.

Před diváky se otevřel pohled  na skalami a stromy orámovanou širokou scénu s minimálními divadelními kulisami (výprava a kostýmy Wolfgang Clausnitzer). Pouze v centru byla umístěna hodně veliká lebka jelena s mohutným parožím, zcela vlevo pak myslivna s malými parohy nad vchodem, v níž žijí polesný Kuno s dcerou Agátou, napravo patrová stavba zámečku s balkonem.Chvilku před osmou zazněla fanfára a z reproduktorů se pak ozvaly první tóny předehry. Doprostřed první řady si sedl před notový pultík dirigent Dieter Klug, který byl sice ochuzen o řízení živého orchestru, ale o to více se mohl věnovat sólistům a sboru. Po jevišti se pohybuje kulhající postava veterána z napoleonských válek, mající však hezký mladý obličej. Je to zlý duch a černý myslivec Samiel v pantomimickém podání Rebekky Simon. Mizí v pozadí a nastupuje rozehraný sbor sledující a komentující úvodní střelecké klání mezi bohatým sedlákem Kyliánem (Marcus Sandmann) a mysliveckým mládencem Maxem. Toho výborně ztvárnil zvláště po hlasové stránce mladý Frank Unger, který navíc dobře vypadá. Je představitelem všech hlavních tenorových partů v inscenacích zdejšího divadla.Je třeba říci, že režisér představení a také intendant divadla, zkušený Ingolf Huhn šikovně choreograficky pracoval s rozmístěním a různým přesouváním zase ne až tak početného komparsu na prostorné scéně. Rozšafný nadlesní Kuno (Leander de Marel), který přijede na scénu na koni, vypráví pak zvědavým vesničanům, od kdy a proč se pořádají zkušební rány pro získání nástupnictví a hodnost knížecího nadlesního.Druhé dějství, již za soumraku, se pak odehrává v nalevo situované myslivně a představuje dvě ženské protagonistky opery. Agáta ztvárněná elegantní  Bettinou Grothkopf se uvádí procítěně podanou svojí velkou árií a Anička Madelaine Vogt zase zaujme svým temperamentem a lehkostí svého sopránu.Po přestávce následuje nejslavnější a nejefektnější scéna opery, lití čarovných kulí myslivcem Kašparem. Jeho představiteli se zde naskýtá vzácná herecká i pěvecká příležitost, kterou dobře využil mladý maďarský sólista László Varga.Tato scéna také nabízí možnosti nejrůznějších světelných a scénických efektů. Na skalách se mění barevná nasvícení a objevují se různé skupiny strašidelných postav včetně černého myslivce Samiela. Tím nejzajímavějším a dechberoucím byl příchod Maxe. Ten se objeví a zpívá na nejvyšším vrcholku strmé skály skoro třicet metrů nad zemí.Po chvíli pak sejde na dno vlčího dolu, aby sledoval Kašpara při odlévání. Zbývá již jen třetí dějství. Jeho první obraz se scénou družiček vinoucích věneček pro nevěstu Agátu se neodehrává, tak jak je obvyklé, v myslivně, ale v lesním zámečku. Zde zpívá Agáta svoji známou kavatinu Und ob die Wolke sie verhülle, ve které její představitelka, již zmíněná Bettina Grothkopf měla ještě větší úspěch.Poslední obraz, kde má Max svým zkušebním výstřelem dokázat své schopnosti a získat Agátu, začíná známým sborem myslivců. Bylo jistě záslužné a partituře odpovídající, že zpíval pouze sbor mužský a ne smíšený, jako třeba v inscenaci na hradě v rakouském Garsu.Potom přišla tak trochu humorná příhoda, když zpěvákům vypadlo ozvučení: pohotová asistentka režie přispěchala a podala představiteli knížete Otokara Jasonu-Nadoru Tomorymu ruční mikrofon. Ten ho pak na chvíli podržel i svému kolegovi, zpívajícímu lesního Kuna. Po krátké době byla ale zjednána náprava a pokračovalo se dále. Ne však dlouho. Skoro před koncem totiž zasáhla příroda a spustil se déšť. Už už to vypadalo, že představení bude předčasně ukončeno, avšak nakonec se vše v dobré obrátilo, když se účinkující dohodli, že představení i přes nepřízeň počasí přece jen dohrají. Diváci to samozřejmě kvitovali potleskem. A tak se na skále vlevo objevila impozantní vysoká postava poustevníka v bílém hávu a krásným sonorním basem zpívala přímluvu za pochybivšího Maxe spolčeného s temnými silami.Poustevníka Eremita zpíval překvapivě opět László Varga, představitel výstřelem zasaženého Kašpara. Ani nebylo možné postřehnout, jak nepozorovaně rychle zmizel, převlékl se a vystoupal na skálu. Když nakonec Max dostal od Knížete roční zkušební dobu, přišel po posledních tónech potlesk publika všem účinkujícím především za výdrž v nepříznivém počasí a také blesková děkovačka. Musím konstatovat, že mezi asi deseti inscenacemi Čarostřelce, které jsem v přírodních divadlech v cizině (a také u nás v Českém Krumlově) viděl, patřila tato, také díky exkluzivnímu přírodnímu prostředí, k těm lepším.

Greifenstein-Festspiele 2014
Carl Maria von Weber:
Der Freischütz
Hudební nastudování a dirigent: Dieter Klug
Režie: Ingolf Huhn
Scéna a kostýmy: Wolfgang Clausnitzer
Sbormistr: Uwe Hanke
Dramaturgie: Annelen Hasselwander
Der Chor a Extrachor des Eduard-von-Winterstein-Theater
Premiéra 19. července 2014 Naturtheater Greifensteine
(psáno z reprízy 15. 8. 2014)

Ottkar – Jason-Nandor Tomory
Kuno – Leander de Marel
Agathe – Bettina Grothkopf
Ännchen – Madelaine Vogt
Kaspar / Ein Eremit – László Varga
Max – Frank Unger
Kilian – Marcus Sandmann
Samiel – Rebekka Simon

www.winterstein-theater.de

Foto archiv, Pavel Horník, Eduard von Winterstein Theater